Čapek, Josef

Popis

Josef Čapek se do mysli české i světové kulturní veřejnosti zapsal jako člověk, který dokázal ve své tvorbě skvěle spojit výtvarné a slovesné umění. Svému bratru poradil použití slova „robot“, které se ujalo na celém světě.
    

Dětství a mládí

Narodil se v rodině Antonína a Boženy Čapkových, otec byl lékař, své dětství  Josef strávil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Jeho sestra se jmenovala Helena (1886-1961), bratr Karel (1890-1938). Rodný dům patřící dědovi bratří Čapků Karlovi Novotnému byl nízkou chaloupkou s okénky skoro až u země a dnes v Hronově jej již nenajdete, byl zbourán r. 1916. Měl číslo 136 a stával v Nádražní ulici. Po přestěhování rodiny do Úpice (1890 – 1907) zde malý Josef navštěvoval v l. 1892-1900 obecnou a měšťanskou školu. Na budově v Úpici, v ulici Komenského 151, připomíná žákovskou etapu života obou bratří Čapků pamětní deska. Poté chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí (absolvoval r. 1903). Od podzimu 1904 studuje na pražské Uměleckoprůmyslové škole. K tomu, aby se tak stalo, přemluvila Čapkovy rodiče jeho sestra Helena se svým snoubencem JUDr. Františkem Koželuhem. Musela použít argument, že tato škola je určena na praktické využití výtvarného umění. Je zajímavé, že rodina Čapků si nechala dům v Úpici postavit (zhotovitelem byl Josef Rejsek) a již za 17 let ho prodala. Kupcem byl R. Morawetz, dům měl zahradu, ale ta byla zlikvidována v 50. letech 20. stol. Dům čp. 265 v Regnerově ulici dodnes stojí, sídlí v něm Policie ČR a životní etapu Čapkovy rodiny připomíná na domě informační tabule.

Josef Čapek již v té době začal psát drobné prózy, referáty o výstavách, recenze, publikoval je v různých novinách a časopisech, r. 1912 vystavil v Praze první obrazy. Spolu s bratrem Karlem první krátké prózy shrnuli do dvou děl Zářivé hlubiny (1916) a Krakonošova zahrada (1918), ale ještě předtím spolu napsali divadelní hru Lásky hra osudná (1910).

Studia v zahraničí

Po ukončení Uměleckoprůmyslové škole odjel do Paříže na Academii Colarossi, kde mj. navštěvoval výstavy, objevoval umění přírodních národů Afriky a Oceánie. Na toto téma napsal svoji první velkou teoretickou práci. Především ale objevil nový směr – kubismus – a jeho myšlenky přivezl do Čech, přestože se nesetkal osobně v zahraničí s umělci, kteří se „kubisticky“ vyjadřovali, a to ani s Čechy, kteří tu trávili čas také studijně (Kupka, Filla a další). Když se bratři Čapkové r. 1911 vrátili z cest do Prahy, zrovna zde vrcholila kulturní roztržka mezi mladší a starší generací umělců ve skupině Mánes. Bratři Čapkové společně s dalšími mladšími umělci Mánes opouštějí a zakládají Skupinu výtvarných umělců.

Působení ve Skupině výtvarných umělců, v Mánesu a ve Tvrdošíjných

Skupina r. 1912 vydává časopis Umělecký měsíčník (Josef Čapek tento časopis po 6 čísel redigoval), v lednu téhož roku pořádá v Obecním domě první výstavu, Josef Čapek se účastní dílem Matka s dítětem. Ale působení ve Skupině bylo pro bratry jen krátkou epizodou, již po roce se vracejí zpátky do Mánesa.     

Josef Čapek se v rámci Mánesa stává jedním z redaktorů spolkového časopisu Volné směry, jehož 17. ročník se věnoval zejména propagování moderního umění, mj. klasicismu a kubismu. Pro březnové číslo J. Čapek napsal nejzávažnější úvahu  Tvořivá povaha moderní doby, kde vyjádřil svůj názor na samotnou podstatu umění.

Od roku 1913 se začal věnovat naplno malířské tvorbě. V té době vrcholí jeho nadšení kubismem, je vrcholným dílem je Ženský akt z r. 1913, rok poté předvedl osm kubistických olejomaleb na 45. výstavě SVU Mánes. To ještě nebylo jeho poslední „kubistické“ slovo. R. 1917 vychází v Berlíně dvojčíslo časopisu Die Aktion věnované právě Josefu Čapkovi s reprodukcemi kreseb a originálními otisky jeho linorytů. Od té doby je Josef Čapek uznáván jako skvělý autor, i když po odchodu z Mánesa neprodal jediný obraz (dnes se jeho olej pod milion korun nesežene).

Přitom v téže době je činný i literárně. Je vůbec zajímavé jak po celý život dokázal propojit výtvarné a slovesné umění. Takže v době, kdy maloval a kreslil kubistické obrazy, také psal kubistickou prózu, příkladem jsou z r. 1914 Procházka, Událost a Vodní krajina a Lélio. Tehdy v životě Josefa Čapka zaznamenáváme dvě zdánlivé epizody: tou první bylo, že kvůli špatnému zraku r. 1915 nebyl odveden na vojnu, tedy v té době do války a také, že prázdniny často trávil s bratrem a sestrou v Bílovicích nad Svitavou (dům v Husově ulici čp. 194) v l. 1909 – 1918 (údaje v literatuře se liší). Obě tyto skutečnosti měly pro život Josefa Čapka klíčový význam. Mohl se plně soustředit na uměleckou tvorbu a přitom se opřít o sourozence.  

R. 1918 organizuje výstavu s názvem A přece! Výstava několika tvrdošíjných, kam přispěl 31 obrazy, uhlokresbami, linoryty a litografiemi. Skupinu Tvrdošíjní pomáhal založit. Její existence se uvádí v letech 1918-24.

R. 1919 si bere za ženu Jarmilou Pospíšilovou, v jejich manželství se narodila jedna dcera Alena.

Skupina Tvrdošíjných r. 1920 pořádala druhou výstavu svých obrazů, kde Josef Čapek umístil svá díla Piják, Kuřák v krajině a Muž se zavázanou rukou. Již tehdy Čapek skvěle dokázal zobrazit povahu postav a jejich psychologické rozpoložení. Uměl pracovat s oblými i špičatými tvary, s výraznými konturami a s prudkými světelnými kontrasty.

Opět dokazuje, že on sám i Tvrdošíjní hodlají zasahovat nejen do malířství, ale i do literatury. R. 1920 vydává sbírku Nejskromnější umění, která byla souhrnem úvah a fejetonů publikovaných v novinách v letech 1918-20. V témže roce také vydává revue Musaion, kterou redigoval jeho bratr a která byla považována za tribunu Tvrdošíjných. Publikoval zde drobné stati o umění nazvané Cestou.

R. 1920 poradil bratrovi Karlovi, aby hrdiny ve své hře R.U.R. pojmenoval roboty. Toto slovo tehdy označovalo biologickou bytost, kterou bylo možno sestavit podobně jako automobil. Stalo se tak v Trenčianských Teplicích (tatínek MUDr. Antonín Čapek zde pracoval v l. 1910-23 jako lázeňský lékař). Na hotelu Pax v Trenčianských Teplicích je dnes umístěna pamětní deska připomínající pobyt rodiny Čapkovy.

R. 1921 vystavovali čtyři Tvrdošíjní – Čapek, Hofman, Špála a Zrzavý v několika německých městech a také v Berlíně. Čapek zde představil své pojetí civilismu v obrazech  Na obvodu města, Předměstské zahradnictví aj.

Pak u něj začalo období, kdy maloval muže – žebráky, lůzu, společenskou spodinu, lidi vzbuzující strach. Hlavním výrazovým prostředkem se stává expresívní čára a magické světlo. Obrazy jsou tajemné a vyzařuje z nich dramatické napětí. (Hadráři, Dřevěný muž,  Dva chlapi v lese, Dva muži ve dvoře, Dva trhani, Dva chlapi, Dva muži v krajině)

V téže době spolu s bratrem Karlem píší a uvádějí divadelní hru Ze života hmyzu (1921).

R. 1924 si již mohl dovolit vystavit samostatně 106 olejů, 116 (!) temper, akvarelů, kreseb, grafiku a knižní obálky. Stalo se tak v Praze, výběr z této výstavy se konal i v Brně. Zároveň vychází monografie o Josefu Čapkovi s průvodním slovem jeho bratra a Václava Špály.

Mezi světovými válkami

V období mezi válkami Josef Čapek také pracoval jako jevištní a kostýmní výtvarník v Národním divadle v Praze, ve Městském divadle v Praze na Vinohradech a ve Státním divadle v Brně. Celkem se podílel na 56 inscenacích.

Nesmírně mnoho Čapek znamenal pro knižní grafiku. Mezi léty 1918 až 1938 vyšlo 150 (!) knih nebo her s jeho obálkou, převážně s linoryty nebo kresbami. Každý obal byl jiný, jednoduchý, tvarově odlišný. První vytvořil ke sbírce S. K. Neumanna Horký van, později ilustroval celé knihy, zvláště ve spolupráci s bratrem Karlem, např. knihy Václava Řezáče, Marie Pujmanové, Karla Poláčka a dalších.

Čapkovi bydleli v l. 1907-25 v Praze (ul. Říční 11), poté si bratři v l. 1923-24  nechali postavil dvojvilu (dnes ulice bratří Čapků 28 a 30). Kolem r. 1928, když šla jeho dcera Alena poprvé do školy, přichází s nesmírně milou a půvabnou knížkou, kterou věnoval jako spisovatel a ilustrátor především jí – Povídání o pejskovi a kočičce (1929). V této době také napsal, ale nevydal knihu Povídejme si, děti, která spatřila světlo světa až r. 1954. Dcera mu byla inspirací  i k „přidané“ pohádce, která je součástí sbírky Karla Čapka Devatero pohádek (1932). Příhodu o tlustém pradědečkovi pakj zhudebnil Jaroslav Křička a do divadla se dostala pod názvem Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové. R. 1928 vychází jeho sbírka fejetonů, kde se mj. vyjadřuje k nutnosti demokracie. A hned dva roky poté sklízí významný úspěch, Státní cenu za povídku Stín kapradiny s kriminalistickou zápletkou.

Proti fašismu

Když v Německu nastoupil k moci Hitler, Čapek  reagoval v novinách kresbami proti fašismu a také namaloval expresívní obraz Mrak. Ale i v této době maloval obrazy radostné (Rozcuchaný hoch, Děvče, Květinářky, Hajný, Myslivci, Rybáři, krajinomalby a cyklus milostných obrazů Nocí). Pro radost a inspiraci jezdili bratři Čapkové v l. 1930-38 dosti často na Slovensko na Oravu. Jejich cesty připomíná např. pamětní deska v Oravském Podzámku. V téže době se veřejnosti Josef Čapek také představuje jako hluboce vzdělaný a fundovaný kritik, publicista a teoretik. Psal články, eseje, např. Co má člověk z umění (1934), Umění a život (1935), Frenesie homty (1936). R. 1936 mu vychází kniha Kulhavý poutník, v níž dominuje filozofické zamyšlení nad podstatou života a světa, kde se mu podařilo spojit Starý zákon, myšlenky Platóna, Komenského, Shakespeara a východní filozofii a poezii. R. 1938 mu vychází vrcholné dílo Umění přírodních národů, která uspokojí široký okruh čtenářů i odborné uživatele.

Před válkou svojí malířskou tvorbou prudce a angažovaně reagoval na společenskou situaci. R. 1937 vychází knižně Diktátorské boty, soubor kreseb dříve publikovaných v Lidových novinách, s předmluvou Josefa Hory. R. 1938 vytváří cyklus satirických kreseb Modern times jako reakci na občanskou válku ve Španělsku. Maluje obrazy s tíživou atmosférou (Ohníčky, Těžko, Krajina s křížem a holuby), vystavuje v Londýně a Pittsburghu. Po Mnichovu zklamaný maluje cykly Oheň a Touha. Tyto názvy ale vznikly až r. 1945 při příležitosti jejich výstavy v Umělecké besedě. Cykly jsou neobyčejně rozsáhlé, Čapek své rozpoložení a svůj postoj vyjádřil v 70 olejomalbách a 300  (!) kresbách. V této době stále všichni tři sourozenci Čapkovi spolupracují. Bratři Josef a Karel často přijížděli za svou sestrou Helenou (tehdy už Palivcovou) do Hrádku u Prohoře (u Žlutic) na statek, který Helena s manželem koupili. Jezdili sem ale také i např. František Halas nebo Václav Rabas. Helena Palivcová založila pro českou menšinu v nedalekých Žluticích knihovnu a intenzivně pracovala jako neoficiální kronikářka rodu Čapků.

V koncentračních táborech

Válku Josef Čapek nepřežil. Okupanti ho zatkli mezi prvními už 1. 9. 1939. Stalo se tak v Želivi u Humpolce, v místě, kde stojí dnes budova obecního úřadu a dříve tu byl dům čp. 162. Čapek tu trávil konec dovolené. Postupně ho věznili v několika koncentračních táborech (Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen). V táborech nuceně pracoval v malířských dílnách např. nad rodokmeny příslušníků SS, tajně ale psal básně a překládal poezii, jeho díla byla známa díky opisům. Kresby, z nichž až mrazí, se dostaly ven na kouscích toaletního papíru… Josef Čapek zemřel při epidemii tyfu někdy mezi 13. až 15. dubnem roku 1945 v Bergen-Belsenu. Není známo místo uložení jeho tělesných ostatků, pokud vůbec existuje. Symbolický hrob se nachází v Praze na hřbitově na Vyšehradě. Básně z koncentračního tábora vyšly posmrtně r. 1946.

Je nesmírná škoda, že němečtí okupanti dokázali zničit osobu takového velikána.

Čapkova dcera Alena k uctění památky svého otce odevzdala do Národní galerie cyklus 45 obrazů Oheň a touha.

Podle:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C4%8Capek, 2. 11. 2013

http://www.spisovatele.cz/josef-capek, 2. 11. 2013

http://www.bratri-capkove.cz/pomniky-busty-pametni-desky/ds-1005/p1=1005, 6. 11. 2013