Vysílač Sněžné jámy (Wawel)

Nepříliš vzhledná stavba, zároveň ale důležité orientační místo na hlavním hřbetu Krkonoš


Sněžné jámy (Śnieźne Kotły) jsou důležitým místem na hlavním krkonošském hřbetu. Jsou největší přírodní atraktivitou západních Krkonoš a píšeme o nich v samostatném hesle.


Historie staveb nad Sněžnými jámami

Není divu, že obyvatelstvo na obou stranách pohoří - na jihu hovořící hlavně česky, na severu německy - se v polovině 19. století, v době rozmachu turistiky, začalo o mohutný ledovcový kar a krásné přírodní okolí zajímat. R. 1837 byla na hlavním hřbetu nad Sněžnými jámami postavena budka s občerstvením a zázemím pro přespání dvou osob. Kamenný dům byl vybudován již r. 1858. Poskytoval nocleh 21 osobám a 50 míst v restauraci. A od roku 1897 začal na tomto místě sloužit několikapatrový luxusní horský hotel s 88 lůžky a vyhlídkovou věží. Měla z ní být vidět většina sudetských hor, města v okolí, ale za příznivé dohlednosti i např. Praha. Již tehdy lidé holdovali lyžování a sáňkování a často na těchto "dopravních prostředcích" sjížděli od Schneegrubenbaude (tak se hotel jmenoval) do Schreiberhau (dnes Szklarska Poręba).

R. 1940 byl hotel pro turistický ruch uzavřen a rekreovali se v něm příslušníci německé Luftwaffe. R. 1944 tu byla zřízena radiolokační stanice s anténami, které byly instalovány jižně od budovy, ale ještě na slezské, nikoli na české straně hranice. Zbytky betonových základů tu jsou k nalezení dodnes.

Jak známo, po roce 1945 nastala zásadní změna ve vymezení státních území ve střední Evropě. Polsko se posunulo o několik set km na západ a připadl mu sever Krkonoš a tedy i Sněžné jámy. Poláci dle podobnosti s královským hradem v Krakově začali místu říkat Wawel. Polský klub turistů PTTK tu po roce 1950 zprovoznil bufet a pro ubytování několik lůžek. Schronisko PTTK Nad Śnieżnymi Kotłami (Bouda PTTK Nad Sněžnými jámami) sloužilo do roku 1961, ale již o rok dříve začaly být dějiny budovy psány nikoli turisty, ale rádiovými a televizními signály.

Vysílač Sněžné jámy
    

Je třeba si uvědomit, že roku 1960 ještě neexistoval satelitní přenos televizního či rádiového signálu, i když družicový průzkum vesmíru již započal. Tohoto roku se konaly letní olympijské hry v Římě. Poláci chtěli vidět televizní přenosy z olympijských her, ale z oficiálních míst se dozvěděli, že žádné nebudou, údajně proto, že signál ze Říma do Polska nedosáhne. S tím se nesmířili polští odborníci a předvedli, že s pomocí vyvýšeného místa nad Sněžnými jámami lze přenos uskutečnit. Pomocí lan ukotvili jižně od bývalého hotelu přijímací antény půjčené z Varšavy  a navázali spojení s českou Zvičinou a německým Lugsteinem v Krušných horách u Cínovce. Poláci měli štěstí i v tom, že ačkoli budova hotelu byla v ruinách, v provozu byl podzemní přivaděč elektřiny. Díky šikovnosti Poláků se na olympijské hry mohli dívat nejen lidé v Polsku, ale i v tehdejším Československu.

Po skončení olympijských her nebylo dost dobře možné započatý příjem signálu ukončit. Obsluha se starala o to, aby antény namířené na Zvičinu a Lugstein byly stále volné a v zimě z nich odhazovala sníh. R. 1962 byla budova bývalého hotelu rekonstruována a antény přesunuty do její věže. V letech 1974-78 proběhla velká oprava budovy, předtím byl nahoru doveden nový kabel na elektřinu, tentokráte z české strany. Objekt začal být nazýván Radiotelevizní vysílací středisko (polsky Radiowo-Telewizyjny Ośrodek Nadawczy – RTON). R. 1994 bylo ve věži instalováno i zařízení pro přenos signálu pro mobilní telefony.

Obsluha střediska a záchrana turistů

Do 70.let obsluha střediska pracovala ve velmi skromných podmínkách. Pracovníci si dováželi vodu od pramene Labe, uvnitř budovy topili koksem a doslova se modlili, aby jim nevypadla elektřina, protože přivaděč byl v havarijním stavu. V případě havárie elektrického přivaděče obsluha použila náhradní dieselový agregát. Tento stav se zlepšil po opravě v 70. letech. Zároveň obsluha dostávala školení v záchraně turistů a dokonce muži z Wawelu současně pracovali u záchranářů. Dnes poměrně často pracovníci stanice při špatném počasí poskytnou krátkodobé přístřeší turistům v nouzi, zvláště pak školním výpravám, i když normálně budova není pro veřejnost otevřena. V březnu roku 1991 takto pracovníci stanice za jedinou noc zachránili 40 lidí, avšak v celém pohoří jich tehdy při náhle zhoršeném počasí zahynulo 100. 
     
Podle:

Papierniak, W. (2009): Historie vysílače u Sněžných jam. In: Krkonoše - Jizerské hory. Dostupné on line viz níže.
http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10383&Itemid=32, 28. 12. 2015











Umístění

GPS souřadnice

50°46'44.549"N 15°33'26.493"E

Adresa

Szklarska Poręba 58-580

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Szklarska Poręba
Nadmořská výška
1500 m.n.m.
Základní číselné údaje
Roku 1837 zde byla postavena první budka s občerstvením a přístřeškem pro dvě osoby. Od roku 1858 zde sloužilo ubytovací místo pro 21 osob a restaurace pro 50 osob. V l. 1896-97 byl u Sněžných jam vybudován luxusní hotel se 44 dvoulůžkovými pokoji. Od r. 1940 zde působilo rekreační zařízení pro vojáky německé Luftwaffe a od r. 1944 radiolokační stanice. Poláci po r. 1945 začali budově říkat Wawel. R. 1960 na ruinách hotelu byly postaveny první antény pro příjem televizního signálu. R. 1966 byla opravena přístupová komunikace, od r. 1976 vozí v zimě pracovníky obsluhy na vysílač sněžná rolba, do té doby chodili pěšky.
Kategorie chráněného území
Karkonoski park narodowy

Přístup

Příjezd vlakem

Pro návštěvu hlavního krkonošského hřbetu u Sněžných jam lze zvolit dvě cílové železniční stanice: Vrchlabí (trať 044), kde navazují autobusové spoje do Špindlerova Mlýna, anebo Jilemnice (trať 042), odkud jezdí autobusové spoje na Horní Mísečky. V Polsku jeďte do železniční stanice Szklarska Poręba.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Nejvíce autobusových spojů jezdí z různých měst ČR po celý rok do Špindlerova Mlýna. Dalším vhodným východiskem jsou Horní Mísečky, kam jezdí autobusy hlavně z Jilemnice. V letní sezóně lze vyjet autobusem až na Zlaté návrší ve výšce téměř 1400 m nebo na Špindlerovku (cca 1200 m), což jsou za příznivého počasí rovněž vhodná nástupní místa k dosažení hlavní krkonošské hřebenovky, kde je vysílač.

Příjezd osobním autem, parkování

Parkoviště pro osobní automobily jsou ve Špindlerově Mlýně a na Horních Mísečkách. Můžete též parkovat ve Szklarske Porębě.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Parkoviště pro autobusy jsou ve Špindlerově Mlýně a na Horních Mísečkách. Můžete též parkovat ve Szklarske Porębě.

Přístup pěšky

Vysílač Sněžné jámy leží při hlavní krokonošské hřebenovce, trase značené červeně.

Z Horních Míseček: jděte po žluté značce k prameni Labe a pak stále pokračujte k hlavnímu hřbetu, kde na křižovatce zvané Česká budka jděte vpravo, tj. na východ. Půjdete okolo skály Violík a ještě dál. Celkem 8 km. 

Ze Špindlerova Mlýna: Labským dolem po modré podél Labských vodopádů k Labské boudě a pak k prameni Labe po červené, pak pokračujte po žluté k hlavnímu hřbetu, kde na křižovatce zvané Česká budka jděte vpravo, tj. na východ. Půjdete okolo skály Violík a ještě dál. Celkem 11 km.

Od Špindlerovy boudy: různé možnosti hřebenových tras 8,5  - 10,5 km, např. po červené značce.

Ze Szklarske Poręby: jděte 7,5 km dlouhým výstupem po žluté značce nebo použijte lanovku na blízký vrchol Szrenice.

Příjezd na kole, parkování kol

Na hřebenovku okolo Sněžných jam je vjezd s kolem zakázán.

Poznámky pro vozíčkáře

Tato část hlavního krkonošského hřbetu není pro vozíčkáře dostupná.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu