Mandloňový sad a rozhledna na Hustopečském starém vrchu

U města Hustopeče na jižní Moravě vystupují z roviny Dyjskosvrateckého úvalu nejjižnější kopce Ždánického lesa. Podnebí je tu teplé a suché. Svahy orientované na jih jsou předurčeny pro pěstování teplomilných plodin. Obyvatelé města a okolí věděli, že se na zdejších půdách dobře daří vinné révě. Je pravda, že znalosti o kultivaci vinic  a jejich plochy byly poněkud oslabeny s odsunem Němců po II. světové válce, ale i tak si pěstování této plodiny udrželo trvale na Hustopečsku vysokou úroveň. Druhou specialitou zdejšího kraje bylo pěstování mandloní.

Mandloň je strom, který dobře snáší sucho a teplo. Roste i tam, kde se nedaří vinné révě, a to zkušení vinaři (např. portugalští z okolí řeky Douro) říkají, že vinná réva je v podstatě plevel a vyroste všude. Na Moravě se mandloň často sázela do vinic.

V 19. století a v první polovině 20. stol. byly mandloně běžné v okolí Znojma, Mikulova, Hodonína a samozřejmě u Hustopečí. Odběrateli byli cukráři, lékárníci a drogisté doma i např. ve Vídni. Když po 2. světové válce po odsunu Němců zpustla část vinic, byly při jejich asanaci nepromyšleně likvidovány i mandloně, často krásné stromy zvyklé na teplé a suché klima. Při sčítání v l. 1947-50 rostlo v Rakvicích 108 mandloní, v Přítlukách 99, v Hustopečích jich bylo zjištěno 18.

Po roce 1948 byly uzavřeny hranice a československý průmysl se musel vyrovnat se ztrátou možnosti mandle dovézt. Bylo rozhodnuto stromy pěstovat v tuzemsku a nahradit tak import asi 300 vagónů ročně. Na uskutečnění myšlenky spojilo síly několik osob, zejména Josef Podpěra, ředitel Botanického ústavu a univerzitní botanické zahrady Masarykovy univerzity v Brně a František Jirásek, inspektor univerzitní botanické zahrady a autor knihy o mandloních. V Hustopečích a okolí bylo tehdy k dispozici velké množství zpustlých pozemků po odsunutých Němcích. Nikdo na nich nehospodařil. Pro výsadbu byly vybrány pozemky, kde se takřka nic jiného vypěstovat nedalo, pečlivě se dbalo na to, aby se nezmenšovala plocha orné půdy. Část pozemků získaných od Pozemkového fondu byla ve stejné době zalesněna. Vypěstováním mandloní byla pověřena Větrolamová školka v Horních Heršpicích. Semena byla vykupována od drobných pěstitelů, některé rouby a sazenice byl přivezeny ze zahraničí. Jen pro ilustraci - roku 1947 bylo nakoupeno 101 kg semen.

První sad vyl vysázen na jaře 1949, ale nebyl to chytrý tah, protože výsadbě rychle s nadcházejícím létem ubývala vláha, proto se další výsadby prováděly na podzim. Velkou alchymií bylo hledání vhodných odrůd. Zkoušeny byly kultivary Lovosická, Kalifornská, Bulharská, Popická pozdní, Popická hořká, Broskvomandloň, Rakvická a Šrubařova. Jedná se o místní, nikoli oficiální pomologické názvy. Zkoušky odrůd probíhaly až do 60. let, kdy se jako nejlepší jevila odrůda Rakvická. Musela splnit náročná očekávání - vzrůst a stavba koruny, vysoká a stálá sklizeň, vysoké zastoupení jádra a jeho dobrá oddělitelnost od vnějšího plstnatého oplodí, odolnost vůči mrazu, chorobám a škůdcům. V dobách největší slávy rostlo v Hustopečích a okolí asi 50 000 mandloní.

Po r. 1989 připadla většina sadů čokoládovnám Zora Olomouc, posléze Nestlé Česko. Vlastník o sady nepečoval. Stromy přestaly kvést a rodit, trávníky pod nimi zarůstaly náletovými dřevinami. Část sadů dostalo do vlastnictví město při pozemkových úpravách roku 2004, část odkoupilo od Nestlé r. 2008. Město se od roku 2007 zasloužilo o novou, systematickou péči o mandloně. Získalo prostředky na kultivaci půdy a na provedení řezu stromů. Pomáhalo přitom až 200 dobrovolníků. Byly instalovány dvě naučné tabule, vyznačena naučná stezka a postavena rozhledna. Opatření pomohla. Velká část stromů je zachráněna.

Tím byly dány první podmínky pro to, aby nejsevernější pěstování mandloní v Evropě bylo zachováno a stalo se nejen užitečným místem, ale i cílem turistů.

Květ mandloní sem chodí časně zjara obdivovat stovky lidí. Kdy se na květy vypravit? Redakce učinila návštěvu sadů po dlouhé zimě r. 2013. Mandle byly v plném květu 20. dubna. Po mírné zimě roku 2016 jsme mohli tentýž obrázek vidět již 13. března. A roku 2019 byly mandloně v plném květu kolem 25. března. 

Rozhledna na Hustopečském Starém vrchu je 17,4 m vysoká, vyhlídkovou plošinu má ve výšce 12,6 metru. Byla otevřena r. 2012. Konstrukce stavby je z oceli a ze dřeva. Shora je  krásný pohled především na sad pod rozhlednou, dále na město Hustopeče. Za ním pak uvidíte Dolní Novomlýnskou vodní nádrž a ještě dále Pálavu. Obrátíte-li zrak k severu, spatříte na úbočí vrchu Kamenec druhý velký mandloňový sad. Je od rozhledny vzdálen vzdušnou čarou 1,4 km.

Podle:

Tabule naučné stezky u sadu Kamenec, 20. 4. 2013

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hustope%C4%8De, 1. 4. 2016