Brno bylo na konci 19. století průmyslovým centrem Rakouska-Uherska. Nejlépe
jeho postavení vystihovala přezdívka „Moravský Manchester“. Pracovité rodiny
podnikatelů Löw-Beerů, Stiassnych a Tugendhatových postupně ve městě a okolí
zřídily továrny textilního a oděvního průmyslu a staly se dominantními hráči
nejen na poli hospodářském, ale i v politice.
Když r. 1918 vzniklo Československo, Brno jakožto správní
centrum Moravy využilo šance stát se centrem vyššího významu. Představitelé
obchodních a průmyslových firem dlouho usilovali o zřízení výstaviště, až se
jim dostalo slyšení r. 1923. Bylo naplánováno, že výstava k 10. výročí
vzniku Československa bude právě v Brně.
Vedení města koupilo od podnikatele Viktora Bauera pozemky
poblíž řeky Svratky v Pisárkách a vypsalo architektonickou soutěž na
podobu areálu. Zvítězil pražský architekt Josef Kalous.
Prostor
pro stavbu pojal velkoryse. Navrhl dvě široké komunikace podél okraje areálu
s obrovitou budovou uprostřed – dříve se jí říkalo Obchodní a průmyslový
palác, dnešní název je pavilon A. Součástí pavilonu již tehdy byla monumentální
Rotunda přímo naproti hlavního vchodu. Výstavba Obchodního a
průmyslového paláce probíhala pod vedením Jaroslava Valenty. V návrhu dále
figurovala budova Pavilonu brněnských vzorkových trhů s vyhlídkovou věží –
dnes pavilon G, která ukončovala výstavní bulvár ve směru podél ulice Hlinky.
V návrhu dnešního pavilonu G ještě vidíme dílo architekta Bohumila
Čermáka, který vyhlídkovou věž opatřil unikátní prosklenou fasádou.
Další osobou, která se podepsala na původní podobě
výstaviště, se stal architekt Emil Králík, který byl pověřen projektem
obloukové správní budovy a kinokavárny, z níž se později stalo divadlo. Bohuslav
Fuchs (tehdy 28 letý) navrhl Pavilon města Brna s režným obkladem a
zajímavým točitým schodištěm. Hned vedle stojí dílo architekta Vlastislava
Chrousta Pavilon země Moravy s rozměrnými kruhovými okny ve fasádě.
Výše uvedené i téměř všechny další pavilony byly řešeny ve
stylu funkcionalismu, tedy moderní, strohé a přitom účelné. Pro stavbu se
doporučovaly nejmodernější technologie té doby. Výstavba proběhla neuvěřitelně
rychle – za 17 měsíců. Kromě nových budov se r. 1928 veřejnosti dávaly k užívání komunikace,
čtyřřadá stromořadí a elektrické osvětlení.
Expozice v novém areálu nesla název Výstava soudobé
kultury v Československu. Od otevření 26. 5. do září si ji prohlédlo více
než 2,6 milionu lidí! Veletrh započal svoji existenci obdivem a uznáním
návštěvníků. Chvála se netýkala jen exponátů, ale i prostředí, v němž se
výstava konala.
Z původních pavilonů se dochovaly:
Obchodně průmyslový
palác nebo též Palác průmyslu a obchodu (dnes pavilon A)
Jak je uvedeno výše, autorem projektu je Josef Kalous, návrh dopracoval Jaroslav Valenta. Zatímco Kalous navrhoval jako nosnou konstrukci půlkruhové nosníky, Valenta je změnil na parabolické. Byly vyrobeny ze železobetonu a dávaly stavbě na svou dobu nevídanou lehkost. Stavba pavilonu trvala pouhých 230 dní, štěrk do betonu se těžil přímo v areálu Výstaviště v náplavech řeky Svratky. Po těžbě zůstala prohlubeň, v níž je dnes jezírko (za pavilony Brno a Morava). Obdiv zasluhuje způsob řešení osvětlení pavilonu. Dovnitř je vedeno denní světlo velkoryse dimenzovanými skleněnými plochami. Tabule skla současně díky originálnímu překryvu v zasklení odvádějí z pavilonu horký vzduch v letních vedrech.
R. 1928 byla v Rotundě instalována socha prezidenta Masaryka od Otakara Španihela. Víme o ní ale jen z dobových fotografií, po Výstavě soudobé kultury se ztratila.
Rekonstrukcí prošel pavilon r. 1980, kdy byla obě křídla pavilonu
propojena novou obloukovou pětipatrovou administrativní částí a Rotunda byla přestavěna na kongresový
sál pro 450 osob s kruhovou dispozicí. Do pavilonu bylo zavedeno topení a skla byla nahrazena polykarbonátem.
Pavilon brněnských
vzorkových trhů (dnes pavilon G)
Byl rekonstruován v l. 1957-58. Boční křídla byla
nahrazena halami G1 a G2. Věž s kavárnou v 1. patře zůstala
zachována.
Budova veletržní
správy (Starý rohlík) Nosná konstrukce se sloupy umožňovala hromadné příchody
návštěvníků. Postupně byla zastavována na prostor, který je mnohem užší než
původní.
Pavilon Akademie výtvarných
umění
Původní stavba vyprojektovaná Josefem Gočárem byla r. 1958
spojena se sousedním pavilonem Uměleckoprůmyslové školy architekta Pavla
Janáka. Při přestavbě a spojení bylo zakryto původní režné zdivo.
Kinokavárna
Objekt od Emila Králíka má kapacitu 800 osob. Byla
přebudována na divadlo a tímto názvem se také označuje. R. 2018 nebyla
přístupná, uvažovalo se o rekonstrukci.
Pavilon města Brna a
Pavilon země Moravy
V obou budovách byly r. 1958 přistavovány přízemní a
suterénní prostory.
Vzorový rodinný dům
Byl postaven podle projektu Oldřicha Starého. Měl ukazovat
moderní způsob výstavby. Železobetonová konstrukce je kombinována
s výplňovým zdivem.
Obytný dům Svazu
československého díla
Tato stavba reprezentovala vzorový nájemní dům s vybavenými
interiéry. V 70. letech 20. století byl upraven pro potřeby veletržní
administrativy.
Zámeček
Je na Výstavišti nejstarší stavbou. Původně byl sídlem rodiny Viktora Bauera. Na stavbě a zařizování se podílel r. 1925 Adolf Loos. Dochována je část zařízení salonu a ložnice v I. patře.
Ve 20. letech 20. století měla Výstava soudobé kultury na život v Brně podstatný vliv. Kromě samotného Výstaviště mohli návštěvníci zhlédnout také zcela novou výstavbu rodinných domů - tzv. Novou kolonii v nově vznikající části města v Žabovřeskách. Celkem 16 domů navrhli renomovaní i začínající architekti (Bohuslav Fuchs, Arnošt Wieser, Jiří Kroha a další). Výstavbu provedla firma Uherka-Ruller, která po skončení výstavy domy nabídla k prodeji.
Pro návštěvníky výstavy, kteří přijeli do města a hledali nocleh, sloužila hned naproti nádraží nově postavená Městská ubytovací kancelář navržená architektem Otakarem Pořískem. Dnes v ní sídlí kanceláře Čedoku.
Po II. světové válce musel být areál Výstaviště opraven, protože utrpěl škody při náletech. Po r. 1948 komunistická vláda určila, že Výstaviště bude přebudováno na park kultury a oddechu pro pracující. Jenže se ukázalo, že i centrálně plánované hospodářství potřebuje reklamu, prezentaci a výstavnictví, a proto r. 1955 byla na brněnském Výstavišti uspořádána velká výstava věnovaná československému strojírenství. Měla mimořádný návštěvnický i obchodní úspěch. Brňané se rozhodli areál dále rekonstruovat a rozšiřovat.
Podle plánů organizace Stavoprojekt (architekti Zdeněk Denk, Zdeněk Pospíšil, Zdeněk Alexa, Milan Steinhauser a další) byly nejprve vybudovány pavilony F a H. Dokončen byl pavilon B.
Pak bylo na Výstavišti dostatek prostoru, aby se v Brně mohl od r. 1958 konat každoročně Mezinárodní strojírenský veletrh. Úspěchy strojírenských výstav i dalších veletržních akcí si vynutily další rozšiřování areálu.
Zvláště těžké exponáty byly na Výstaviště dopravovány železniční vlečkou, která má unikátní průběh Brnem. Vede totiž ulicí Poříčí, připomíná jednokolejnou tramvaj (ale není elektrifikována), s kolejemi tramvají se na dvou místech kříží a pokud po ní zrovna jela souprava s veletržním zbožím, řídila se na křižovatkách světly semaforů nebo pokyny policistů. Občas na vlečku zavítal i příležitostný osobní vlak nebo železniční vozidla, která byla sama exponáty výstavy.
V l. 1959-60 vyrostly pavilony C, Z a přibyla výšková administrativní budova u hlavního vstupu. Pavilon Z se stal novou dominantou Výstaviště. Současně byla kompozičně vybudována nová osa areálu od 4. brány k pavilonu Z.
V pavilonu C bylo vystavováno především spotřební zboží. Tomu odpovídala i volba konstrukce. Pavilon je postaven na železobetonovém skeletu. Uvnitř je kazetový strop a hustá síť sloupů. Vnitřní atrium je zastřešeno cetrální kupolí.
Pavilon Z je ikonou Výstaviště. Vyznačuje se velkoryse provedenou kupolovitou konstrukcí ze spirálovitě tvarovaných trubek. Návrh pochází od Ferdinanda Lederera. Svařování konstrukce proběhlo na zemi, odkud byl celý kolos nahoru vyzdvižen pomocí čtyř jeřábů a usazen na železobetonový prstenec. Pavilon má celkový průměr 120 metrů, světlá výška pod středem kupole činí 42 metrů.
V areálu najdeme také zmenšeninu pavilonu Z. Dnes je označena písmenem Y. Pochází z r. 1957 a sloužila jako model pro svého mladšího mohutnějšího sourozence.
V l. 1967-75 vznikl nový pavilon D se stropní příhradovou konstrukcí, což tehdy byla velmi pokroková technologie. Po rekonstruci v l. 2012 - 14 pavilon D slouží jako sídlo zábavního vědeckotechnického parku VIDA!
70. a 80. léta 20. století přinášejí nové a nové úspěchy. Areál je využívaný celoročně na řadu výstavních akcí, které mají skvělou organizaci. Zázemí hostům poskytují nově vybudované hotely International a Continental, parkoviště často nestačí náporu návštěvníků a Brno si vydobylo tradici veletržního města s vynikající pověstí, a to i v západním světě. Tramvajová trať u areálu musela být přemístěna na samostatné těleso s unikátním mostem, který byl zformován do oblouku a ulice Hlinky dostala podobu širokého bulváru. Domy v této ulici vzápětí skoupily firmy napojené na veletrhy. O rozvoj areálu se zasloužily i samy vystavující firmy, které si stavěly vlastní pavilony. Zřejmě se jim to vyplatilo. Starší pavilony byly rekonstruovány na celoroční provoz. Vzniklo tiskové středisko, veletržní středisko a Dům techniky s kongresovými sály.
Rok 1989 znamenal impuls pro další rozšiřování a modernizace areálu.
R. 1991 byl dokončen pavilon E. Tím byla ukončena kratší z obou promenád, tedy od hlavního vchodu směrem doleva. Současně starší budovy i nové pavilony architekti Miroslav a Dagmar Velehradští navrhli propojit krytými nadzemními tubusy se spirálovitě formovanými plášti.
R. 1996 byl přestavěn pavilon G a některé starší budovy (boční křídla pavilonu G) pro svůj havarijní stav byly strženy. R. 1998 město Brno prodalo veletržní areál nadnárodnímu veletržnímu gigantu Messe Düsseldorf. V době německého vlastnictví uvnitř Výstaviště vzniká r. 2000 pavilon V, r. 2003 pavilon F, r. 2009 pavilon P. Od té doby je možno veletržní akce provozovat celkem na ploše 11,1 ha kryté výstavní plochy a na 8,1 ha v exteriéru.
R. 2016 město Brno kupuje areál zpět. Výstavnictví se dále rozvíjí, areál pořádá přes dvacet mezinárodních tématických veletrhů, více než dvacet národních výstav a velkou spoustu komerčních i nekomerčních akcí. Odhadovaný roční počet návštěvníků je asi 700 000.
Plánek Výstaviště je např. na
Podle:
Co je Brno? Brněnské výstaviště. TIC Brno, Brno 2017.
