Kino Lucerna v Brně-Žabovřeskách

Kino Lucerna v brněnské městské části Žabovřesky je nejstarším dosud sloužícím kinem ve městě. A je unikátem, protože jako jediné komerční kino se udrželo v tvrdé konkurenci několika multikin (stav z března 2014).

Historie

R. 1896 ukázali bratři Lumiérové "pohyblivé obrázky" v kavárně Grand Café v Paříži a jen půl roku poté (a o 2 měsíce dříve než v Praze)  podobné představení viděli obyvatelé Brna v Grandhotelu. Na svědomí to má kinematograf Albert Schiller.

První biograf v Brně vzniká ale mnohem později, až r. 1908 na Dornychu, pak je dáno r. 1910 kino Amerikán na Cejlu a pak další kina. Ve čtvrti Žabovřesky v ulici Minská vzniká kino r. 1915 pod názvem Bio Aladin. Žádost o licenci na postavení biografu podal zednický mistr a podnikatel Bartoloměj Novák s manželkou. Po počátečním odmítnutí představenstvem Žabovřesk „…jelikož toto po stránce výchovné postrádá jakéhokoliv významu“ a po urgenci policejní expoziturou v Králově Poli (zajímavý vývoj událostí, že?) získali manželé r. 1914 stavební povolení. Projekt vypracoval architekt Bohumil Čermák. Prvním promítačem byl Jiljí Klement. Základní vstupné tehdy bylo od 50 hal. do 1 koruny. Děti a vojáci měli slevu. Za den probíhala 4 (!) představení.

Už r. 1916 se projevila pravá česká povaha. Anonymní udavač oznámil, že promítač nemá státní zkoušku, takže kino bylo dočasně uzavřeno, ale majitel sehnal nového, p. Eduarda Hamalu a provoz byl znovu obnoven. Byla však válka a majitel Novák musel na frontu, kde zahynul. Zastupovala ho sice jeho manželka Perpetua, ale okresní soud stanovil správcem nemovitosti JUDr. Jindřicha Súčka (také zajímavý vývoj, že?). Manželka tohoto právníka po nákupu licence  nechala kinematografické zařízení renovovat. A pak 22. 12. 1916 začalo promítat kino Lucerna. Dovnitř se vešlo v létě 340 diváků, v zimě kvůli místu pro kamna pak 334.

R. 1921 kupuje licenci a kino spolek „Středoškolská menza“, který provádí další opravy, výstavbu jeviště a sál mj. pronajímá. První zvukový film se promítal r. 1931. Jmenoval se Cikánská láska a hlavní roli ztvárnil Lawrence Tibbet, barytonista Metropolitní opery v New Yorku. Dva roky nato sál dostává ústřední topení s klimatizací, v té době nesmírně moderně pojatou.

Po II. světové válce se o kino starala společnost Československý státní  film, později Správa městských kin. V sále i promítací kabině probíhaly úměrně době technické i stavební úpravy. Např. r. 1963 byly instalovány nové promítací stroje s novou zvukovou aparaturou. R. 1967 byl snížen počet míst na 260 a byla zrušena ulička uprostřed sálu. U posledních pěti řad byla mírně zvýšena podlaha kvůli lepší viditelnosti na plátno, ale opravdu velká modernizace proběhla r. 1981. Tehdy bylo instalováno nové ústřední topení, změnil se sál i předsálí, zlepšila se akustika a promítání bylo upraveno i pro širokoúhlé filmy. O dva metry se zvýšila podlaha v předsálí, což mělo za důsledek kvalitní viditelnost na plátno z kteréhokoli místa v sále. Počet míst byl stanoven na 202.

R. 1983 kino Lucerna jako první v Československu zavádí Abonentní cykly.

V listopadu r. 1989 studenti z blízkých Kounicových kolejí promítali v kině obrázky z událostí v Praze.

Po r. 1989 kino vystřídalo několik správců a majitelů, přičemž promítá nepřetržitě. Nejnovější provozovatel r. 2011 zavádí moderní zvukovou a promítací techniku a pokračuje ve stavebních i technických úpravách.

Podle:

Brno krok za krokem – ulice Veveří, in: Brněnský Metropolitan, březen 2012

http://www.kinolucerna.info/index.php/historie, 4. 3. 2014