Šilhanovo gynekologicko-porodnické sanatorium v Brně

Moderní stavba ze 30. let 20. století


Kliniku v ulici Veveří v Brně se rozhodl postavit MUDr. Václav Šilhan jako gynekologicko-porodnické sanatorium, které mělo zajistit matkám bez ohledu na sociální původ maximální pohodlí a péči. Projektem pověřil architekta Jana Víška, který již měl v té době za sebou několik úspěšných prací své samostatné kanceláře, např. soukromý dům pro jiného významného muže z Brna, pro profesora Kudelu.

Víšek zadání pojal v duchu své filozofie. Byl nadále ovlivněn svým vzorem Adolfem Loosem a navrhl kliniku v úsporném stylu, bez dekorativních prvků. Zakládal si na tom, že pokud na nich ušetří, o to více peněz bude moci investor věnovat do péče o pacientky.

Na budově již můžeme doložit přechod od Víškova asketického purismu (v němž byl postaven Kudelův dům) k vědeckému funkcionalismu. Architekt byl nucen velice přemýšlet nad využitím a funkcemi jednotlivých částí projektované budovy.

Strohost a účelovost budovy je narušena jen v mramorem obložené hale a ve dvouúrovňovém prostoru společenského sálu s klavírem a vstupem do terasovité zahrady. Průčelí na rozdíl od Kudelova domu nabízelo jiné řešení. Na svislé linii schodiště je fasáda "rozbita" obřím schodišťovým oknem přes všechna podlaží, dále je tu velké okno porodního sálu ve 2. patře a narušení strohosti dovršuje keramický obklad parteru přistavěné části.

R. 1933 bylo postaveno vlastní sanatorium, o dva roky později další provozy a Šilhanův byt.

Jako základní stavební materiál Víšek navrhl cihly a dále beton pro "konstruktivní" části. Stavba má celkem 6 podlaží. Její jednotlivé části na sebe velmi dobře navazovaly.

Pacientky do budovy vcházely průjezdem  v levé části dispozice, odtud se dostaly do přijímací haly, čekárny, pak do hovorny a konečně do ordinace, k níž přiléhala místnost s rentgenem a laboratoř. Po vyšetření mohly strávit čas v odpočívárně se sociálním zařízením a vrátit se zpět do vstupní haly.

Podívejme se podrobněji na funkční uspořádání sanatoria, které se podle různých zdrojů liší, ale Víšek je popisuje takto: "Do uličního traktu je položeno schodiště s lůžkovým výtahem, operační sály a vedlejší místnosti. V zahradním traktě obráceném na jih jsou pokoje pacientek. V souterrainu je ústavní kuchyň, centrální topení, byt domovníka a sklepy; v přízemí místnosti ambulanční s roetgenem a fysikální therapií; v  I. patře byt lékařů; v 2. patře aseptický operační sál se sálem rodiček a porodnickým oddělením o 4 pokojích s příslušenstvím; v 3. patře septické oddělení s operačním sálem a 7 pokojů; v půdním patře jsou pokoje personálu, prádelna a sušárna s  příslušenstvím."

Ihned po dokončení stavby sanatoria se dr. Šilhan rozhodl na vedlejší parcele postavit další provozy a dům pro sebe a rodinu. Projektem pověřil opět Jana Víška.

Fasáda navazuje na budovu sanatoria, pouze suterén a přízemí je zvýrazněno světlým keramickým obkladem. Uspořádání domu dominoval velký suterénní do zahrady orientovaný společenský sál s klavírem. Do ulice byla směřována jídelní část. Ze sálu vedlo schodiště do přízemí, které bylo stejně jako suterén opět propojeno s vedlejší budovou a nacházely se v něm laboratoře a rehabilitační místnosti. V prvním patře s převýšenou halou byly umístěny pokoje dětí, hostů a dr. Šilhana, který odtud mohl přejít do přijímací lékařské místnosti v budově sanatoria. Ve 2. patře byly ložnice rodiny, ve třetím pokračování lůžkové části sanatoria  a ve čtvrtém ložnice personálu. Pokud investor šetřil v duchu Víškova projektu na vnější kráse budovy, o to více věnoval vnitřnímu estetickému vzhledu a vybavení. Kupříkladu koupelny pacientek byly obloženy opaxitem, nábytek byl vysoce moderní z ohýbané oceli, přístrojové a lékařské vybavení neobyčejně skvělé.

Dr. Šilhan za II. světové války zahynul, když se předtím zapojil do odbojového hnutí. Jako místo úmrtí se uvádí koncentrační tábor Bergen-Belsen. Komunistický režim jeho sanatorium r. 1954 převzal a pod hlavičkou fakultní nemocnice provozoval, ovšem daleko méné úspěšně. Po roce 1989 budovu získal restituent. R. 2003 sanatorium zachvátil obrovský požár. Po něm vlastník budovu radikálně přestavěl.
    
Podle:

http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1219, 31. 5. 2015

http://www.bam.brno.cz/objekt/c207-silhanovo-sanatorium?filter=code, 31. 5. 2015











Umístění

GPS souřadnice

49°12'36.138"N, 16°35'15.421"E

Adresa

Veveří 127
Brno-Žabovřesky
Brno 616 00

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Žabovřesky
Nadmořská výška
250 m.n.m.
Základní číselné údaje
Projekt pochází z r. 1929. Stavba byla uskutečněna ve dvou fázích, první r. 1933, druhá r. 1935.

Přístup

Příjezd vlakem

Nejbližší železniční stanicí je Brno hlavní nádraží.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

K budově bývalého Šilhanova sanatoria jezdí ze zastávky Česká tramvaje č. 3 a 11 směr Bystrc. Vystupte na zastávce Tábor.

Příjezd osobním autem, parkování

U budovy bývalého Šilhanova sanatoria se parkuje velmi problematicky. Pokud nechcete platit, zajeďte do užších ulic ulicí Mučednickou ve směru od kina ke Kounicovým kolejím, kde se dá místo najít. Pokud chcete mít jistotu parkování, zaplaťte si stání na obrovské parkovací  ploše u ul. Veveří mezi právnickou a stavební fakultou (v noci zdarma).

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Nejbližší rozumné stání pro autobus je v ulici Březinově nad Kounicovými kolejemi.

Přístup pěšky

Budova stojí přímo u zastávky tramvají Tábor.

Příjezd na kole, parkování kol

Okolní ulice jsou velmi frekventované motorovou dopravou. Lze sem přijet na kole, ale nijak bezpečně. Parkování pro bicykly neexistuje.

Poznámky pro vozíčkáře

V blízkosti sanatoria se vozíčkář může pohybovat po chodníku.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu