Závrt Městikáď

Závrt Městikáď západně od Ostrova u Macochy patří k největším v Moravském krasu. Zaujímá polohu na louce na Ostrovské plošině v nehlubokém údolí, jehož osa směřuje do Pustého žlebu. Podle starých fotografií dříve nejpíše nebyl zarostlý stromy, dnes stromy v závrtu dosahují výšky stejné jakou má nedaleký les.

Závrty obecně ukazují na existenci krasových prostor pod nimi. Městikáď svou mohutností navíc na začátku 20. století, kdy nebyla známa Amatérská jeskyně, jakožto nepřehlédnutelný krasový útvar na Ostrovské plošině dával tušit, že pod ním by se mohla nacházet velmi významná podzemní prostora. V severní části Moravského krasu na začátku 20. stol. z jeskynních systémů nebylo známo téměř nic. Vědělo se jen, že u Sloupu se do podzemí propadá Sloupský potok a byly známy zdejší jeskyně. Dále se vědělo, že pod Holštejnem mizí do podzemí potok Bílá voda v propadání Nová Rasovna. Vědělo se o mnoha dalších ponorech v okolí a o Punkvě, která se objevuje na dně Macochy a pak na dně Pustého žlebu.

Karel Absolon si vytkl cíl tajemství podzemního toku Punkvy a jejích přítoků vyřešit. V l. 1909-33 za neobvyklého nasazení techniky, čerpadel a trhavin objevil suchou i vodní část Punkevních jeskyní. Stal se slavným, jeho jméno se skloňovalo doma i v zahraničí. Ale o podzemních tocích severně od Macochy se stále nevědělo nic. Karel Absolon a jeho tým se rozhodli tajemství začít řešit r. 1933 prokopáním závrtu Městikáď shora. Absolon věřil, že se trefil na místo přesně nad soutokem Sloupského potoka a Bílé vody. Netušil ale, že jeho pokus o rozřešení tajemství Punkvy severně od Macochy skončí velmi podivně.

Již v l. 1911-12 se Karel Absolon s bratry Janem a Františkem Nejezchlebovými z Ostrova u Macochy pokusil o průnik závrtem Městikáď do podzemních prostor, ale tehdy skončil nehluboko asi 6 m pod povrchem, když se skupina nemohla dostat přes změť obrovských balvanů. Pak se Karel Absolon dlouhou dobu zabýval zpřístupňováním dna Macochy, ale r. 1933 se k Městikádi vrací.

Tentokráte se mu zavázala finančně pomáhat firma Sigmund pumpy Lutín, která se zabývala hloubením studní, výrobou čerpadel a pump. Předtím r. 1932 měla obrovský podíl na závěrečných pracech v Macoše, protože její čerpadla Nautila vyprázdnila jeskynní sifony. Firma to využila ke své propagaci, o akci v Macoše dokonce natočila film promítaný v kinech a rozhodla se Absolona dále podpořit i v Městikádi. Zavázala se dodat k závrtu a zaplatit ruční a tesařské náčiní, motor k pohonu výtahu do šachty a platit jednoho vedoucího a jednoho pomocného dělníka. Další výdaje, to jest dřevo pro vyztužení šachty, osvětlení, střelivo a mzdy pro 2 až 4 osoby měla hradit akciová společnost Moravský kras, kterou zastupoval sám Absolon. Nakonec platy zaměstnanců hradila firma Sigmund i s pojištěním a dřevo dodával bezplatně velkostatek Hugo Mikuláše Salm-Reifferscheidta v Rájci-Jestřebí, kterou zastupoval hrabě Karel Belcredi z Líšně u Brna. Zamýšlený obnos 35 000 Kč, který firma Sigmund pumpy hodlala do akce vložit, byl nakonec trojnásobný.

Povolení k pracem na katastru obce Ostrov u Macochy dal její starosta a současně poslanec a předseda Akciové společnosti Moravský kras Josef Šamalík, který několik let předtím objevil jeskyni Balcarku a který údajně nevěděl, že výzkumy povede Karel Absolon. Podotkněme, že Šamalík r. 1921 nedoporučil obecní radě schválit Absolonův návrh na výhradní právo průzkumu podzemních prostor na pozemcích obce. Také podotkněme, že Absolon za speleologicky necitlivý způsob zpřístupnění jeskyně Balcarky Šamalíka kritizoval, ač souhrnně jeho zásluhy uznával.

Práce začaly v červenci 1933. O jejich postupu víme například, že koncem října pracovníci dosáhli hloubky 30 metrů ode dna závrtu, na pracovišti stál srub, který se uzamykal, v provozu byla vlastní výrobna elektrického proudu a motorový výtah, který vytahoval dělníky i materiál na vozíku po kolejnicích.

V říjnu 1933 se také severně od Macochy konaly pokusy o zjištění směru podzemních prostor pomocí virgule. Prováděl je profesor matematiky a fyziky Oskar Kunovský s ocelovými pružinami, které měly dřevěné držadlo a kterými předtím slavil mnohé úspěchy, např. našel vodu pro město Zábřeh. Kunovský udal směr podzemního toku od Sloupu a tvrdil, že podzemní tok Punkvy není přímo pod závrtem, ale několik desítek metrů východněji. Až po objevu Amatérské jeskyně se ukázalo, že virgule měla pravdu. Punkva skutečně neteče přímo pod Městikádí. Kunovský s Absolonem a dalšími prošel obrovský kus Moravského krasu severně od Macochy a s podivuhodnou přesností určoval směr jeskyní, jejichž průběh nemohl znát, protože o nich věděl jen Absolon s přáteli. Ten byl k jeho výsledkům obdivný i skeptický zároveň. Prostudoval o proutkaření spoustu literatury a nakonec  odmítl řídit podle virgulí objevné práce.

Absolonovi a firmě Sigmund pumpy se velmi dobře dařilo o postupu prací uvádět články v novinách, v českých i ve Vídni. Například počátkem září 1933 navštívila Městikáď výprava vídeňských novinářů, která předtím zavítala do Dolních Věstonic, které Absolon nazval "diluviálními Pompejemi" a Městikáď uváděl jako "Sigmundovu studnu".

23. 10. 1933 oznámil ing. Jan Sigmund z Lutína, že firma brzy vyčerpá původně stanovenou částku 35 000 Kč. Navíc, jak známe z historie, byla doba hospodářské krize a firmě klesaly tržby. Na základě toho se Absolon rozhodl nepokračovat v nákladném postupu svisle dolů, ale po objevu dvou jeskyněk a zavalení dna zřícenými balvany pokračoval šikmo.

Na konci listopadu a na začátku prosince udeřily v Moravském krasu silné mrazy, kdy i uvnitř šachty půda zamrzala. Ale nastal vhodný okamžik pro provedení zajímavého pokusu. V šachtě totiž díky mrazu převažoval sestupný proud vzduchu, takže se Absolon za dohledu novinářů rozhodl vpustit dovnitř plyn ethylmerkaptan (C₂H₅SH). Na vhodná místa v okolí rozestavěl hlídky, aby hlásily, zda plyn někde ucítí. Podle zpráv z různých novin ze 7. 11. 1933 pronikavý pach dorazil do 2,5 km vzdálené Šošůvské jeskyně a trvalo mu to dlouhých 220 hodin.

Když firmě Sigmund pumpy došly peníze (na práce věnovali asi 100 000 Kč) a také, kdy se rájecký velkostatek, dodavatel dřeva ocitl v prosinci 1933 ve finančních potížích, nacházeli se badatelé v obtížné situaci. Absolon se rozhodl napsat dopis se žádostí o finanční podporu J. A. Baťovi. Ten 29. 12. věnoval 6000 Kč, což stačilo na výplaty 9 dělníků po 4 týdny. Drobnou režii nesla stále na svých bedrech firma Sigmund pumpy.

Jeden z rozhodných dnů byl 6. únor 1934. Karel Absolon popisuje, že se badatelům povedlo v hloubce 50 m pod povrchem objevit otvor, kterým "tekl průvan", osvětlit mohli dalších 8 m hluboko s tím, že zítra začne "rozhodující sestup". Absolon se dle svého zápisu těšil na Punkvu, která tu "musí plynout opodál na poloviční cestě mezi Sloupem a Macochou" a na "fantastické prostory". Denní tisk ovšem uvádí, že 6. 2. byl proveden další pokus s pouštěním plynu do jeskyně. Dnešním odborníkům není zřejmé, kde se najednou vzal takový Absolonův optimismus, když z předchozího vývoje prací a z předchozích zkušeností z Macochy musel vědět, že nic nepůjde hladce a není zřejmé, kudy opravdu chtěl do dalších prostor proniknout. Jeskyňářům se také nezdá, že Absolon při popisu objevu zmiňuje, že z hlubin proti nim vylétla hejna netopýrů. Všichni jeskyňáři vědí, že v Amatérské jeskyni netopýři nikdy nebyli objeveni. Poznamenejme, že dodnes ale nevíme, zda Městikáď opravdu souvisí s Amatérskou jeskyní... Zdroj uvedený zde uvádí, že šachta ze závrtu jen směřovala do dnešního bludiště Jana Šlechty v Amatérské jeskyni.

Večer stál Absolon po skončení prací na plošině nad šachtou a uslyšel opakovaně podivný zvuk v pažení. Sdělil své obavy stavbyvedoucímu, ten ho však uklidnil, že "pažení pracuje", řekl to ale s rozpaky.

Toho dne končily práce v Městikádi kolem 18. hodiny, dělnící odešli na nocleh do okolních vsí, na místě v boudě zůstal jen hlídač. Poslední odcházel stavbyvedoucí Pelíšek s manželkou asi v 19.30. Na okraji závrtu se ohlédl a uviděl, že ze šachty vyletují jiskry. Vrátil se a vzburcoval hlídače. Při pohledu do hlubin uviděli oba muži obrovské plameny. Shořela výdřeva šachty, plameny strávily srub nad šachtou. Motor a kolejnice se zřítily do hlubin. Rudá záře plamenů přilákala zvědavce z okolí (tou dobou byla již tma) a také četníky. Absolon se o katastrofě dozvěděl ráno telefonicky.

Při ohledání místa katastrofy Absolonův spolupracovník Ondroušek nalezl na skalní stěně termit, hořlavinu, jejíž plameny vydávají žár až 3000°C. Bylo zřejmé, že požár v šachtě byl založen úmyslně. V knize Moravský kras Absolon píše, že neví, proč namísto schopného stavbyvedoucího firma dosadila starocha Pelíška a proč v kritickou noc ve srubu u šachty nespali dělníci jako obvykle. A také naznačuje, že mu okolnosti nedovolují, aby objasnil "fáze, motivy a příčiny tohoto jedinečného kriminálního případu", ale pro budoucí generace ho sepsal do všech podrobností a uložil do svého archivu.

Po požáru už v pracech v závrtu nikdo nepokračoval a přes závrt se dle slov Absolona "převalila vlna zapomnění". Ale již 11.2. 1934 přispěchal Josef Šamalík z Ostrova s novinovým článkem, kde napadl Absolona s tím, že nevěří žhářské teorii a tvrdil, že Absolonovi dělnící sami přispěli k požáru, protože šachta chytila od ohně, jímž dělníci rozmrazovali stěnu. Oheň opravdu dělníci používali, ale až 3 m pod výdřevou. Takto firma Sigmund dementovala obsah článku a žádala Šamalíka, aby věc uvedl na pravou míru. Redakce webu egeon neví, zda Šamalík tak učinil.

A ještě jednu zajímavost Absolon v knize Moravský kras uvádí. V souladu s měřením virgulí připouští průběh podzemní Punkvy východně od závrtu s dodatkem, kde vysvětluje, že málokdy se stává, aby podzemní prostory souvisely s podzemními na svislé linii jako je tomu u Macochy. Tedy jinak řečeno, závrt Městikáď dle něho může souviset s podzemními prostorami na šikmé linii.

Dodnes vědcům a jeskyňářům není zcela zřejmé, zda a pokud ano, tak, kde přesně závrt Městikáď a sousední závrt Dolina překvapení  komunikují s podzemními prostorami nad řečištěm Punkvy.

Není také zřejmé, zda se někdy dozvíme, kdo požár v Městikádi založil. Jsou i badatelé, kteří z tohoto činu podezřívají samotného Absolona a dokonce znají i motiv: zakrytí finančních obtíží při otvírkových pracech a důkazem jim je mj. nepravděpodobný a senzační Absolonův popis objevných událostí těsně před katastrofou. Jedním dechem dodejme, že jsme v Československu 30. let a že v této době zuří závist a konkurenční boj mezi objeviteli stejně často jako dnes. Pak už nám vychází jako podezřelý jediný člověk, uvádíme ho o něco výše. A to už jsme v rovině spekulací a do nich se dále nebudeme pouštět.

Po neštěstí v závrtu Městikáď se Absolon pokoušel severně od Macochy proniknout k řečišti podzemních vod, ale nepodařilo se mu to, ačkoli mu na některých místech k senzačnímu objevu scházely jen desítky metrů. V knize Moravský kras jako "nadějný" popisuje Cigánský závrt nad tokem Bílé vody. Tudy opravdu 10 let po Absolonově smrti byla Amatérská jeskyně objevena.

Podle:

Kolář, J. (2002): Prof. Karel Absolon a pokus o rozřešení tajemství Punkvy v oblasti severně od Macochy otvírkou závrtu Městikáď v letech 1933-1934. In: Sborník muzea Blansko 2002, s. 34

Absolon, K., editor Kettner, R. (1970): Moravský kras 2. díl, Academia Praha, s. 81

http://www.evyveska.cz/files/16/zivotopis_josefa_samalika_2939.pdf, 17. 5. 2014

http://inmap.cz/wp-content/uploads/2013/10/MAPOVY_PRUVODCE_MORAVSKYM_KRASEM.pdf, 31. 1. 2017