Pfaffenschlag

Mezi městem Slavonice a osadou Stálkov je malebná lesnatá krajina s několika rybníky. Ještě do r. 1958 o ní nikdo nevěděl nic zvláštního. A pak přichází objev, který by dnešní terminologií odborné časopisy, deníky a zcela jistě i bulvár označily jako senzaci.  Vladimír Nekuda (1927-2006), pracovník Moravského  muzea v Brně, Josef Střecha, místní učitel a Josef Pauřík ze Slavonic u jednoho z rybníků objevili celou středověkou vesnici. Ale pěkně popořádku.

Průzkumné práce na obou březích Slavonického potoka byly prováděny v l. 1960-1971. Předtím Vladimír Nekuda objevil v časopisu Moravská vlastivěda z r. 1926 zmínku o středověké vesnici. Po obhlídce zvlněného terénu r. 1958  mu bylo zřejmé, že vesnice skutečně existovala a že její zbytky jsou pod úrovní terénu. Na tom by nebylo nic zvláštního, dokonce se to podobá příběhu o objevení Tróje Heinrichem Schlimannem, kdybychom nevěděli, kdo pozdější archeologické práce vykonával. Byli to zčásti žáci místní školy, sedmáci, osmáci a deváťáci, pod vedením svého učitele Josefa Střechy a pod vedením vedoucího výzkumu Vladimíra Nekudy. Výzkum byl proveden na 2,2 ha plochy. Uvádí se, že na vykopávkách se vystřídalo160 chlapců a 15 děvčat. Ponechme stranou úvahy o tom, zda by takováto práce byla pro dnešní mládež myslitelná, zda by jim ji nezakázali rodiče, ochránci práv dětí či někdo jiný a povězme si, co všechno školáci dělali. Ručně káceli stromy, vykopávali základy domů, zeminu opět ručně odváželi nad potok, čistili archeologické nálezy a konzervovali je. Bylo nalezeno asi dvanáct tisíc kusů předmětů. Podle nich se dala určit následující fakta.

Na Slavonicku existuje několik dokladů o dávném osídlení. Štípaná industrie ze starší doby kamenné se našla přímo ve Slavonicích a v Hradištku u Dačic.

Nejstarší doklady o osídlení horního toku Dyje Slovany pocházejí z 9. - 10. století. Mohylníky u obcí Vysočany a Uherčice ukazují dokonce na konec 8. století. U Starého Hobzí bylo nalezeno množství střepů z nádob a zbytky ohořelých lidských kostí, které dovádějí k myšlence, že zde bylo žárové pohřebiště. Slovanské osídlení je dokázáno podle kostrových hrobů v Dačicích před koncem 10. století. Na konci 10. století zcela určitě existovaly i Slavonice jako malá osada okolo kostela sv. Jana Křtitele na důležité obchodní cestě mezi Rakouskem a Čechami. Pojďme ale zpátky na Pfaffenschlag.

Na pravém břehu potoka je osídlení datováno do 11. – 12. stol. Stavby měly jednoduchou konstrukci tměř čtvercového půdorysu z kůlů vypletených proutím nebo srubovou konstrukci s jednou místností zahloubenou asi 30 cm pod terénem. V místnosti bylo otevřené ohniště. V blízkosti domu byly jedna až dvě zásobní jámy, kde obyvatelé ukládali obilí do košů nebo do nádob, tzv. zásobnic. Obyvatelé osady, jejíž jméno se nepodařilo zjistit, pěstovali žito a pšenici, chovali dobytek a uměli vyrábět textil, jak o tom svědčí nálezy přeslenů. Uhlíková analýza potvrdila také, že vesnice zanikla při požáru v neklidných dobách poloviny 12. století. Trvalo 100 až 120 let, než lidé toto místo osídlili znovu. Kolonizaci ze tří čtvrtin tvořili Češi a Moravané, z jedné čtvrtiny Rakušané, jak o tom svědčí rozbor jmen tehdy vzniklých 39 vesnic na Slavonicku. Podotkněme, že 12 z nich do konce 15. století zaniklo.

Později, ve 13. až 15. stol. domy středověké vsi stály na obou březích potoka. Rybník ještě neexistoval. Jméno osady už je známo. Pfaffen znamená kněz, schlag kácení, tedy osada vznikla na vymýceném pozemku a mohla se klidně jmenovat Farářova vesnice. Na pravém břehu stálo srovnáno v řadě štítem k potoku 6 domů, na levém v nepravidelné zástavbě další, celkem jich bylo ve vesnici 16. Ve vsi na levém břehu byl mj. dům sedláka, který zastával funkci rychtáře a mlýn. Ten nebyl ani větrný ani vodní, ale žernovový. Počet obyvatel se odhaduje na 100 až 120. Zhruba čtvrtina domů byla kvalifikována jako obydlí podsedků, tj. nejchudší vrstvy. Za domy se rozkládala pole. Měla obdélníkové půdorysy, archeologové dokázali, že sedláci hospodařili trojhonným způsobem (během tří let střídali ozim, jař a úhor) a že na jeden dům připadlo průměrně 10 ha půdy. Pro celou tehdejší československou archeologickou vědu bylo z Pfaffenschlagu obrovským přínosem, že zde tým objevitelů našel téměř všechny druhy zemědělských i jiných nástrojů té doby: radlice, dřevěné brány s háky na vláčení půdy, srpy, mlýnské žernovy, části vozů, vidle, kování k rýči, hřeblo, kladiva, sekyry, nebozezy a dláta. Také se našly kovové součástky nezbytné pro chod domácnosti: petlice, skoby, hřebíky, dveřní držadla a nože. Kovové příbory se tehdy ještě neužívaly.

Zajímavé jsou nálezy keramiky, ve vsi ale hrnčířská dílna objevena nebyla, obyvatelé si tedy museli chodit keramiku kupovat do Slavonic. Používali na uskladňování hrnce, zásobnice. lahve, konvice, džbány, na vaření trojnožky,mísy a hrnce, ke zpracování vláken přesleny, na svícení kahánky a pro stavbu domů cihly a hřebenové tašky.

Podle nalezených zvířecích kostí lze snadno usoudit na chov dobytka. Obyvatelé vesnice chovali koně, krávy, ovce, prasata, a drůbež.

Rolníci hospodařili na půdě, která nebyla jejich majetkem, patřila totiž slavonické faře. Poddaní odváděli slavonickému faráři feudální rentu nejspíše v penězích i naturáliích. To se můžeme dle středověkého práva domnívat, písemné zmínky o Pfaffenschlagu dosud nebyly nalezeny.

Podle nalezených půdorysů se soudí, že do domů se vstupovalo ze dvora do střední místnosti – síně. Odtud obyvatelé vstupovali dalšími dveřmi do obytné jizby a do komor. Chlévy měly zvláštní vchody ze dvora. Pod domy byly nalezeny sklípky a pod některými z nich dokonce podzemní chodby, zřejmě skladiště, do nichž obyvatelé dávali vše, co se nesmělo zkazit, například mléko, ale i to, co by mohl poničit na povrchu zuřící požár, např. radlice.  Nejdelší chodba byla 24,5 m (!) dlouhá. Domy měly kamenné nebo roubené stěny, podlahy z hlíny nebo kamenů a střechy ze slaměných došků. Hřeben střechy byl kryt keramikou. Obyvatelé žili, jedli, spali i pracovali v hlavní jizbě, jejíž nejdůležitějším vybavením byla pec. Vedle pece ještě bylo také otevřené ohniště. Kouř byl odváděn dýmníkem na půdu. Dýmník byl pochopitelně dutý, vyroben byl z proutí a omazán byl hlínou. Menší domy, v nichž bydleli podsedci, nebyly trojdílné (síň, jizba a komora), ale měly jen jizbu a síň.

Archeologové při rekonstrukci vesnice stanovili, že jednotlivé domy měly dvory o rozloze až 423 m². Na pravém břehu byly hrazeny vysokou zdí, v níž byly brány a branky. Při průzkumu byly nalezeny jen kamenné základy, ale je možné, že některé další budovy byly jen dřevěné. Stodoly, dřevěné ohrady apod. zjištěny nebyly.

Osada Pfaffenschlag existovala od roku 1270 či 1280 někdy do r. 1423. Tehdy krajem táhlo husitské vojsko vedené Janem Hvězdou z Vícemilic. Protože nedobyli jim nepřátelské Slavonice, byl pak Pfaffenschlag snadnou kořistí, navíc ves patřila slavonickým farářům, takže husité motivaci k vydrancování a k vypálení měli značnou. Toto není jen hypotéza, ve vsi byly nalezeny doklady přítomnosti husitských vojsk: tesák, ostruhy, hroty šípů, části brnění a popel z požáru. Osada po husitských válkách již nebyla obnovena. O tažení Jana Hvězdy z Vícemilic mj. také píšeme v souvislosti se zříceninou hradu Štamberk. Rolníci z Pfaffenschlagu se pak usadili na Špitálním předměstí ve Slavonicích a nějakou dobu jim pronajaté pozemky obhospodařovali, ale v 16. stol. ves i s polnostmi zarůstá lesem.

Dnes na místě vsi najdeme zbytky základů domů na obou březích potoka. Rybník byl založen asi 60 let po zániku vsi. Okolní betonové bunkry jsou pochopitelně novějšího data z období před II. světovou válkou.

Podle:

Nekuda, V. (1974): Středověká vesnice Pfaffenschlag ve světle archeologického výzkumu. Katalog k expozici městského muzea ve Slavonicích, MěNV Slavonice a Muzejní spolek v Brně

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pfaffenschlag, 20. 8. 2014     

http://www.neradova.com/dovolena-pobyt-turistika-vylety-ceska-kanada-slavonicko/pfaffenschlag-zanikla-stredoveka-vesnice.htm, 20. 8. 2014

Naučné tabule u vykopávek vsi, 23. 7. 2014