Hrad a zámek Jindřichův Hradec

V Jindřichově Hradci se scházejí milovníci památek a turisté všeho druhu. Město, dříve zejména ve večerních hodinách poněkud ospalé, se usilovně snaží nalákat návštěvníky na prohlídku stavebních unikátů. Dlouholeté úsilí přináší větší ovoce až po roce 2010, město viditelně ožívá a kromě tradičních prohlídkových lákadel má co nabídnout. Hrad a zámek na skalním ostrohu mezi Nežárkou a Hamerským potokem s nádhernou kulisou rybníka Vajgar je prvořadou atrakcí, patří k nejnavštěvovanějším památkovým objektům České republiky. Je národní kulturní památkou.
    
Dějiny

Historie se o hradu zmiňuje poprvé r. 1220. Je známo, že na ostrohu, který byl zcela jistě osídlen Slovany již v 10. století, nechal Jindřich Vítkovec postavit Novum castrum (Nový hrad). Jindřich Vítkovec (nebo také Jindřich I. z Hradce) byl zakladatelem samostatné vítkovské odnože Pánů z Hradce.

Na návštěvnické trase v zámku označené písmenem A  průvodci ukazují obraz uvádějící ještě starší dějiny. Legendární Vítek z Prčice rozděluje své jihočeské državy mezi pět synů a každému přiděluje erb s pětilistou růží, každému s jinou barvou. Páni z Hradce jako erb užívali zlatou růži v modrém poli. O existenci některých rodových větví vedou historici spory, není totiž znám jejich dějinný osud.

Ve středověké etapě výstavby vznikla Černá věž a přilehlý palác. Pánům z Hradce patřil hrad a později zámek až do r. 1604, kdy rod vymírá. Mezitím ale jeho příslušníci velmi intenzívně ovlivňovali chod místních i českých dějin a často zastávali klíčové posty na královském dvoře. Za Pánů z Hradce se hrad postupným rozšiřováním proměnil z malé, ale pevné románsko-gotické  stavby na gotickou pevnost, skvěle řešenou stavebně i výtvarně. Jiný název hradu Nova domus se rychle přenesl i na osadu pod ním. Ta zaznamenala bouřlivý rozvoj a již r. 1293 je uváděna jako město. Od 13. stol. se osada začíná objevovat v historických zprávách jako Gradec a až v 15. stol. je doložen název Hradec Jindřichův. Do okolí zámku byli povoláváni noví osadníci, kteří byli většinou německého původu. Tím se vysvětluje skutečnost, že české město bylo obklopeno vesnicemi s obyvatelstvem mluvícím převážně německy.

Za husitských válek vládl na zámku Menhart z Hradce, který se přihlásil k husitům pravděpodobně v obavách o osud svých držav, které na severu těsně sousedily s radikálně naladěným Táborem. Avšak tažení husitského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic jindřichohradeckou krajinou, v níž napáchal Menhartovi mnoho škod, svědčí o tom, že Jan Hvězda trestal za zradu ideálů. Je pravda, že po bitvě u Lipan Menhart stál na straně vítězů a že z pozice nejvyššího purkrabího a zemského hejtmana se mu podařilo državy v jižních Čechách udržet. Připisují se mu ale také zásluhy na udržení pořádku v zemi, která byla po 15 let předtím rozvrácena válkou.

Adam II. z Hradce v 16. století hrad radikálně přestavuje. Je už doba renesance a Adam je skutečným renesančním mužem. K přestavbě zve z Itálie Baltazara Maggiho a další stavební odborníky. Za vzor přestavby mu slouží přepychová sídla italské renesance. Na třetím nádvoří bylo postaveno křídlo dnes nazývané jako Adamovo stavení, naproti němu pak Španělské křídlo. Obě budovy byly propojeny velkolepými arkádami. Zároveň byl v zahradě vystavěn architektem Giovanni Mario Faconnim překrásný Rondel, hudební pavilon. Nikdo další v dějinách již podobně monumentální projekt v Jindřichově Hradci nad Nežárkou neprovedl, takže hrad a zámek jsou dokonalou ukázkou gotického a renesančního stavebního mistrovství. Vzkvétalo i město a okolí, velmi dobře byl patrný vzestup řemesel (např, soukenictví), rybníkářství, pivovarnictví, chovu ovcí. To vše se ale dělo za cenu obrovských dluhů, které nashromáždil Adam II.

Roku 1604 umírá poslední mužský příslušník rodu Pánů z Hradce, syn Adama II., Jáchym Oldřich. Můžeme spekulovat, zda se na jeho chatrném zdraví projevily také dluhy po otci. Jeho sestru Lucii Otýlii z Hradce o dva roky předtím pojal za manželku Vilém Slavata z Chlumu a na Košumberku, čímž se stal po r. 1604 držitelem obrovského panství v Jindřichově Hradci. Jak známe z českého školního dějepisu, Vilém Slavata byl královským místodržícím, podporovatelem Habsburků na českém trůně. Ano, byl to on, kterého roku 1618 svrhli při tzv. druhé Pražské defenestraci z okna Pražského hradu.

Slavatové drželi panství 90 let a nevynikali větší stavební aktivitou. U Rondelu v letech 1678 – 96 bylo postaveno druhé arkádové křídlo  a před ním  zahradní kašna. Pro město se noví majitelé zámku stali symbolem rekatolizace, ale poddaným nenutili němčinu, neboť sami byli Češi.

Roku 1693 si bere za ženu dědičku panství, Marii Josefu Slavatovou člen jiného významného rodu Heřman Jakub Černín z Chudenic. Černínové měli blízký vztah k vládnoucím Habsburkům a zastávali důležité funkce ve státní správě. Není divu, že do Jindřichova Hradce často přijížděli na návštěvu významní lidé, a to nejen z Čech. Černínové v l. 1709-35 nechali přestavět do té doby gotickou hradní kapli podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky.

Obrovská pohroma postihla město i zámek roku 1773. Požár schvátil interiéry i podstatnou část sbírek. Černínové zámek opustili a provizorně zastřešený jej využívali jako hospodářské středisko. Byly tu sklady a stáje. Zvrat přichází až roku 1851, kdy převažující romantismus nutí Černíny rodový majetek začít zvelebovat. Z Černínského paláce sem přivážejí rodový archív a začátkem 20. stol. provádějí částečné opravy, které vedl vídeňský architekt Humbert Walcher z Moltheimu. Rod zámek ztrácí r. 1945 na základě dekretů prezidenta Beneše, kdy hrabě Eugen Czernin je obviněn z kolaborace s nacisty.

Zámek byl po II. světové válce ve špatném stavu, některé budovy dokonce hrozily, že se zřítí. Až roku 1976 přistoupil tehdejší československý stát ke generální opravě. Za tehdy astronomickou sumu 120 mil. korun byl zámek do r. 1993 rekonstruován a pak otevřen pro veřejnost.

Dnes je hrad a zámek v Jindřichově Hradci jednou z nejvýznamnějších památek České republiky. Areál je natolik rozsáhlý, že návštěvníci jej mohou zhlédnout sice téměř celý, ale musejí si vyhradit hodně času. Současně doporučujeme nákup vstupenek s předstihem a rozložit si prohlídkové trasy na více dní, abyste lépe strávili dojmy. Také se může stát, že při nákupu vstupenek nebude volná kapacita prohlídek a budete dlouho čekat. Pro skupiny zcela určitě doporučujeme předchozí rezervaci. Prohlídku kazí skutečnost, že v interiérech není dovoleno fotografování ani filmování a nedá se ani koupit (rok 2014).

Prohlídkové trasy jsou tři.

Trasa A Adamovo stavení

Návštěvníci procházejí prvním patrem renesančních prostor vlevo na III. nádvoří. Reprezentační místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem a zařízením, na stěnách visí velké množství obrazů, zejména portrétů, fascinující jsou některé renesanční stropy. Děti i dospělé ponejvíce upoutá smyšlený portrét  Bílé paní s pověstí, která ji provází, odborníci ocení obraz od Petra Brandla, „Josef Egyptský se dává poznat svým bratřím“.

Pověst o Bílé paní má ale historický podtext. V letech 1429-76 se datuje život Perchty z Rožmberka, která byla otcem Oldřichem z Rožmberka ve svých dvaceti letech provdána za Jana z Lichtenštejna. Nevěstina rodina (zejména její otec) se poté dlouhou dobu o osud své dcery nezajímala a tak Perchta prožívala nešťastné roky. Ač byla o 24 let mladší než manžel, přežila ho jen o tři roky. Předtím psala dlouhé dopisy osobnímu písaři, kde si rodině stěžovala na křivdy ze strany manžela. Dopisy se pak zabýval historik Bohuslav Balbín, který objevil, že Jan z Lichtenštejna prosil na smrtelné posteli Perchtu o odpuštění, ta to však odmítla učinit. Jan nad ní vyřkl kletbu a Perchta se údajně po své smrti jako přízrak zjevuje na panstvích svých předků. Průvodci obvykle dodávají popis barvy rukaviček paní Perchty, podle čehož se má usuzovat na radostnou či smutnou událost na panství.

Po prohlídce křídla postaveného Adamem II. z Hradce průvodce vyvede návštěvníky na arkády, z nichž se otevírá překrásný pohled na třetí nádvoří. Okruh A je zakončen v Rondelu, kde kromě výkladu obvykle je zařazena menší hudební produkce. Trasa je přístupná od dubna do října.

Trasa B Středověký hrad

Návštěvníci projdou podstatnou část nejstarších gotických prostor vpravo na III. nádvoří. Impozantní je samotný začátek prohlídky v kapli sv. Ducha, která byla původně gotická, přestavěna byla, jak uvádíme výše, za Černínů. Dnes zaujímá monumentální prostor přes tři patra, strop nesou křížové klenby ze 14. století, každá ze stavebních úprav je v kapli alespoň částečně vidět. Po generální rekonstrukci byla r. 1993 kaple znovu vysvěcena a je občas používána k bohoslužebným účelům. V dalším místě návštěvníci uvidí obraz Madony z Jindřichova Hradce, mimořádně zdařilé výtvarné dílo z období gotiky datované rokem 1460 vzniklé zřejmě za Jindřicha IV. z Hradce a navazující po 110 letech na podobné pojetí Mistra vyšebrodského. Prohlídka končí v Černé kuchyni, která byla postavena v Červené věži a patří k nejzachovalejším zařízením svého typu v Česku.

Kuchyně vznikla v 15. stol. a patrně by se nezachovala, nebýt již zmíněného architekta oprav zámku z 20. stol. Humberta Walchera z Moltheimu, který jí zachránil a vtiskl romantický ráz. Zachována jsou pozdně gotická otevřená ohniště, pece na chleba a původní odvod spalin čtyřmi komíny.

Díky Aloisi Jiráskovi a jeho pověsti Bílá paní se rozšířilo povědomí o historické skutečnosti rozdávání sladké kaše chudým lidem na jindřichohradeckém zámku na Zelený čtvrtek před Velikonocemi. Tradici založila ve 14. století Markéta z Hardeggu, manželka Jindřicha z Hradce, která chtěla odčinit zlé skutky svého chotě. Pokračovala v nich i po jeho smrti jako členka řádu klarisek v bílém řeholním rouchu.

Rozhodně zajímavý bxyl způsob přípravy kaše, tohoto postního předvelikonočního jídla. Pšeničná krupice se svařila s pivem a osladila medem. Přidával se do ní makový olej. Později byl jídelníček zpestřen i polévkou a dalšími dobrotami, někdy lidé dostávali i peníze. Není divu, že dobročinná akce šlechty přilákala do hradu až 10 000 lidí. Dnes je kuchyně provozuschopná, což bývá využíváno před Vánocemi. Trasa je přístupná od května do září.

Trasa C Apartmány 18. a 19. století

Prohlídka začíná na III. nádvoří výkladem o nejstarší hradní architektuře, pak se návštěvníci přesouvají do přízemí Adamova stavení, kde si prohlížejí místnosti s klasicistním nábytkem a dalším zařízením, které pochází ze zámku Jemčina. Tento nedaleký zámeček, nepoměrně menší a stavebně skromnější než Jindřichův Hradec, posloužil Černínům po požáru  v r. 1773.  Trasa pokračuje soukromými pokoji Černínů, hracím salonem s kulečníkem a končí v Rondelu, podobně jako trasa A. Trasa C je přístupná od června do srpna.

Samostatně (tedy bez průvodce) mohou návštěvníci vystoupit na Černou věž, z níž se otevírá velkolepý pohled na město. Je vysoká 32 m, zdi jsou v některých místech až 3,5 m silné. Byla postavena krátce po r. 1220, patří tedy k nejstarším stavbám v areálu.
 
Návštěvní trasy jsou otevřeny různě, doporučujeme opatřit si čerstvé informace na stránkách http://www.zamek-jindrichuvhradec.eu/navstevni-doba/. Připravte se na skutečnost, že prohlídka jedné trasy trvá okolo 50 minut a že poslední čas odchodu na ni je už okolo 16:15 až 16:30 hod. V pondělí je zavřeno.

Základní vstupné činí 100 Kč na trasu A, 90 Kč na trasu B, 90 Kč na trasu C, pokud si zakoupíte všechny tři trasy, pak 220 Kč. Výstup na Černou věž vyjde na 25 Kč (stav r. 2014).

V těsném sousedství návštěvnických okruhů můžete navštívit mnoho dalších zajímavostí, jako např. gobelínové dílny, muzeum s tématikou ochrany státní hranice r. 1938 a pak další památky ve městě.

Podle:

Kočárek, E. sen., Kočárek, E. jun. (1993): Jindřichův Hradec, Telč, Waldviertel, Kletr Plzeň, s. 10

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/soud-zastavil-cestu-czerninu-k-rodovemu-majetku_11073.html#.VFfoJ..., 4. 11. 2014

http://www.zamek-jindrichuvhradec.eu/, 4. 11. 2014