Šobes

Šobes je unikát hned z několika pohledů. Na ostrohu, který je lemován skalami a obtékán ze tří stran řekou Dyjí, se usadili lidé již v době kamenné a zůstali na něm dodnes. Dříve zde bylo trvalé sídliště, dnes je Šobes proslulou archeologickou lokalitou a díky poloze otevřené k jihu a zároveň chráněné proti větrům také domovem unikátních rostlinných a živočišných druhů. Především ale je v rámci Evropy ojedinělým místem pro pěstování vinné révy.

Šobes má být označení pro nerovné a vysekané pole. Není známa doba vzniku názvu, stejně jako nelze přesně zjistit dobu, kdy se na Šobesu objevili první lidé.

Lokalitu objevil r. 1973 pan Rudolf Štork z Podolí. Na jeho výzvu navštívil toto místo archeolog Jiří Říhovský, který přináší první popis v archeologické literatuře. Vzhledem k tomu, že Šobes leží v těsné blízkosti hranic s Rakouskem, můžeme se domnívat, že jakékoliv aktivity v hraničním pásmu poblíž kapitalistického Západu byly velmi problematické. Nejspíše také proto záchranný výzkum archeologů na Šobesu se koná až r. 2000. Co archeologové objevili? Jaké jsou nejstarší dějiny Šobesu?

Nejstarší zjištěné osídlení pochází z mladší doby kamenné z období 4900 - 4800 let př. n.l. Z konce 5. tisíciletí se na Šobesu našly zlomky keramiky a kamenné nástroje. To už je přelom k pozdní době kamenné, kdy zde sídlili lidé s moravskou malovanou keramikou (4200 - 4000 l. př. n. l.). V dalším období v l. 4000 - 3800 př. n.l. nastává na šobeském ostrohu do té doby nevídaný ruch. Lid kultury nálevkovitých pohárů zakládá výšinné hradiště, možná dokonce opevněné. Z té doby archeologové na Šobesu našli keramiku s tzv. brázděnými vpichy, sekery, drtidla, zrnotěrky, šipky do šípů a škrabadel. Pro výrobu ostrých předmětů sloužil lidem z hradiska opál, rohovec nebo i jiné horniny či nerosty. Archeologové také našli unikátní model sekeromlatu, o němž se domnívají, že mohl sloužit ke kultovním účelům.

K dalším nálezům se dostáváme až po časové mezeře. Další osídlení bylo nalezeno až ze starší doby bronzové, přesněji řečeno z let 1900 - 1800 př. h. l., kdy na Šobesu žil lid kultury únětické. V mladší době bronzové bylo osídleno celých 13 hektarů plochy ostrohu. Tehdy osadníci vybudovali na přístupu od Podmolí opevnění s valy a příkopy. Možnost napadení od řeky nejspíše zmenšili palisádami. Hradiště bylo nejspíše místním centrem obchodu, řemesel, správy a obrany.

Výjimečnost Šobesu potvrzuje nález základů nadzemního dřevěného domu o půdorysu obdélníku s rozměry 5 m a 10 m. Uvnitř byla objevena pec s hliněnou kopulí a mj. zlomky jantaru. Dokládá to obchodní styky s oblastmi u Baltského moře a polohu Šobesu na dálkové cestě od severu přes Moravu do Rakous.

Z doby bronzové pocházejí z celé plochy ostrohu stovky nálezů, jako např. keramika, hliněné přesleny, součásti tkalcovských stavů, bronzové ozdoby a slitky. Hradisko ale v době rozkvětu postihl požár a lidé jej postupně opustili.

V době římské si vojáci procházející krajem nepochybně všimli výimečné polohy Šobesu. Vinice mohly být založeny již tehdy, ale důkazy chybí. Spokojme se tedy jen s doloženými fakty. Po třicetileté válce ostroh patřil ke klášteru v Louce a mniši tu nechali vybudovat terasy. Již tehdy měli kromě ekonomické vhodnosti tohoto kroku možná na mysli i opatření proti erozi. Určitě ale netušili, že zakládají tradici pěstování vinné révy na terasách na dlouhou dobu dopředu. Určitě také netušili, že se k vinicím přiblíží katastrofa netušených rozměrů. Přišla až z Ameriky.

Byl jím nepatrný hmyz mšička révokaz (Viteus vitifoliae), který byl zřejmě zavlečen na lodích se sazenicemi americké okrasné révy. Škodí kořenům vinné révy, na kterých saje. Uhyne nakonec celá rostlina. Objevuje se od r. 1860 ve Francii, kde na vinicích zlikvidoval vše, co mu přišlo do cesty a rozšířil se do celé Evropy. R. 1890 se objevuje v Šatově a r. 1905 zničil i vinice na Šobesu.

Obnova byla velmi pomalá. Znalci révy sice přišli na to, že škůdci odolá evropská réva naroubovaná na americkou podnož, ale i tak se uvádí na Šobesu r. 1925 jen 5 hektarů vinic. O další katastrofu se postarali tentokrát sami lidé. Takovou ani révokaz nezvládl.

Po II. světové válce bylo z okolí Znojma odsunuto německé obyvatelstvo. Rozloha šobeských vinic klesla na pouhé 3 hektary. Starali se o ně soukromí držitelé, obvykle novoosídlenci z vnitrozemí. Konec jejich snahám znamenal rok 1951, kdy údolím Dyje pod Šobesem byla vybudována na pokyn tehdejšího vedení státu železná opona. V blízkosti ostrohu si její stopy můžete prohlédnout např. v místě zvaném Železné schody. Do údolí Dyje byl obyčejným smrtelníkům vstup zakázán a vinice zarostly plevelem.

Až v l. 1969 - 76 tehdejší jednotná zemědělská družstva Podolí a Bezkov vysázela na Šobesu nové vinice. Roku 1994 je koupila a.s. Znovín Znojmo, která poté vedla o vlastnictví soudní při s obcí Podmolí, ale nyní (r. 2015) je právoplatným vlastníkem. Mj. sází na propagaci, a proto na Šobesu r. 1997 zřídila ochutnávkový stánek, z něhož se stal oblíbený cíl pěších i cyklistů. Má otevřeno obvykle od 1.6. do 31.8. každý den od 9 do 18 hodin, v měsících duben, květen, září jen o víkendech a svátcích od 9 do 18.hodin.

Na Šobesu se pěstují tyto odrůdy: Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Sauvignon a Pálava. Podívejme se na fakta, jak znalci hodnotí vína ze Šobesu.  Byla podávána na císařském dvoře nebo r. 1993 královně Alžbětě při návštěvě Brna. Ryzlink rýnský pozdní sběr z r. 1997 byl o dva roky později v Paříži zařazen mezi 1000 nejlepších vín světa, Ryzlink rýnský 2000 výběr z bobulí získal v Portu zlatou medaili a r. 2003 stříbrnou medaili ve Strasbourghu. Rulandské šedé výběr z bobulí 2005 získalo rok poté zlatou medaili v Tel Avivu a Pálava 2006 pozdní sběr stříbrnou medaili v Bruselu.

Kromě archeologických nálezů a vynikajících vín je Šobes jedinečný přírodním prostředím. Přesto, že tu člověk nesmírně dlouho hospodaří, zachovaly se tu unikátní podmínky pro život mnoha druhů rostlin a živočichů. Jsou to především teplomilné rostliny v řídkých dubových lesích (dubů tu roste 7 druhů), např. keře dřín obecný (Cornus mas), višeň mahalebka (Prunus mahaleb), jalovec obecný (Juniperus communis) , řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a vzácné byliny kosatec dvoubarvý (Iris variegata), kakost krvavý (Geranium sanguineum) a třemdava bílá (Dictamnus albus). Na kamenných terasách můžeme zahlédnout všechny naše druhy užovek a překrásně zbarvené ještěrky obecné, krásné motýly a brouky. V okolních lesích žije nebývale velké množství ptáků, např. výr velký, krkavec velký, dudek chocholatý a strakapoud prostřední.

Obraz Šobesu z r. 1820 najdeme na zámku Konopiště s textem: Pohoří Šobes ve znojemském kraji, kde roste nejlepší moravské víno. Nezbývá, než zkusit a pak potvrdit.

Podle:

Naučné tabule na vinici Šobes, říjen 2014

Vinice Šobes v Národním parku Podyjí, Znovín Znojmo, propagační materiál, rok vydání a autor neuvedeny