Hrad Loket

Hrad Loket stojí na ostrohu nad řekou Ohří, jejíž meandr stavbu i stejnojmenné město obtéká ze tří stran. Hrad byl ve středověku takřka nedobytný, protože čtvrtou stranu, úzkou šíji, bylo možno snadno ubránit.

Není známo, kdy tady byla postavena první opevněná stavba. Loket určitě patřil k obranné soustavě slovanského území těsně sousedícího s německy hovořícími zeměmi. Vedla tudy obchodní cesta z Prahy přes Cheb na západ Evropy. Slovanské hradiště zvané Starý Loket tady plnilo vojensko-obrannou funkci v 9. až 10. století. Pravděpodobně v 11. století už na místě dnešního hradu fungovalo větší hradiště, možná i hrad.

Z roku 1966 pochází objev pozůstatků románské rotundy ze 12. století. Skrývala se ve starém točitém schodišti v severní části dnešního hradu. Určitě víme, že sem nesahala územní moc chebských Vohburgů, takže usuzujeme, že rotundu nechali vystavět slovanští vládcové tohoto území.

Dnešní gotický hrad byl založen patrně v první polovině 13. století současně s přestěhováním krajské správy ze Sedlce (u Karlových Varů), kde starý nepříliš pevný hrad přestal krajským účelům vyhovovat a Sedlecko se stalo Loketskem. Přibližně roku 1234 se poprvé mluví o královském městě Lokti. Existuje jen jeho české jméno bez německého ekvivalentu. Na dnešní podobu hradu ale měly vliv jeho přestavby z doby kolem r. 1390 a pak další zásahy, které končily až r. 1547. 

Hrad Loket byl pak dlouhou dobu oporou pro krále Václava I. proti jeho odbojnému synovi Přemyslu Otakaru II. Jak víme, Přemysl se stal králem poté. Loket použil jako sídlo správy kraje, do jehož čela dosadil purkrabího a vytvořil systém lén, která byla propůjčována okolním, většinou německým šlechticům. Výměnou tito leníci měli pomáhat králi s obranou hradu, kraje i země. Díky tomu se na Loketsku usadila řada německých pánů. R. 1341 jim velké privilegium vydal Jan Lucemburský. Určil, že léna jsou dědičná, ovšem bez práva je odkazovat nečlenům rodu. Léna byla později propůjčována i měšťanům z Lokte, Chebu a Karlových Varů.

Hrad Loket vzkvétal a byl udržován a opravován. Jistý čas na něm pobýval Jan Lucemburský i  Karel IV., který tady našel útočiště s maminkou Eliškou Přemyslovnou jako malý chlapec a jemuž hrad posloužil jako základna pro založení lázní Karlovy Vary před rokem 1358. Václav IV. odtud vedl v l. 1406–07 válku s Ruprechtem Falckým.

Jak hrad na konci 14. století vypadal?

První přestavba hradu a vybudování kompletního opevnění města pochází právě z této doby. Měšťané z Lokte se často vypravovali na akce zaměřené proti loupeživým rytířům. Z doby kolem r. 1390 pocházela (dnes nedochovaná) první hradní brána s obloukovitým obezděným ochozem. Druhá brána (gotická s cimbuřím) z poloviny 14. století se zachovala. Napravo od ní stojí budova, jejíž dřívější účel neznáme. Nalevo od druhé brány vedla cesta kolem markraběcího domu  přes menší dvorek, za nímž stávaly další dvě brány. Ani jedna z nich se nedochovala. Cesta končila na hlavním nádvoří. Na druhé straně dvorku stojí na skále hlavní hradní věž.

Markrabský dům je dvoupatrový. Je jednou z nejstarších částí hradu. Podle ostění oken se usuzuje na jeho původ na konci 14. století nebo může být ještě starší a byl tehdy přestavěn. Sídlili tady nejspíše nejvyšší činitelé krajské správy. Ze stavebního hlediska jsou tady nejcennější dvě gotická arkýřová okna a jejich profilované kamenné ostění.

Hlavní hradní věž je vystavěna ze žulových bosovaných kvádrů. Má tvar pravidelného čtyřbokého hranolu s délkou hrany 8,2 m. Pochází z období vlády Václava IV.  Stejného původy jsou i ostatní dochované objekty v nejstarší části hradu.

Na věž navazovaly tzv. skalní světnice, což byla budova o půdorysu asi 11 x 9 m. Název pochází asi od skutečnosti, že byla částečně vytesána do skály. Byl to nejspíše nejstarší hradní palác.

Uvnitř hradeb byl patrně také farní kostel sv. Václava, který známe podle písemných zmínek již z roku 1240. Oním kostelem ale také mohla být předgotická rotunda z první poloviny 12. století a naopak to nemohla být hradní kaple v jihovýchodním traktu, která byla vystavěna mnohem později. 

Severní křídlo hradu je vystavěno za markrabstvím. Zde byl „starý a nový ženský pokoj“ a jeho věžovitá bašta. Vřetenovité schodiště zvané šnek bylo vestavěno do staré románské rotundy, jak uvádíme výše. Původní je tady i obydlí pánů hradu – hraběcí světnice s nárožní věží.

Bašta na jihovýchodní straně je polookrouhlá, ze strany dvora má jedno poschodí a v přízemí klenutou světnici. Nad ní vystupuje stará kaple ze 14. století – nebo je možná i starší.

Město i hrad tvořilo jeden pevnostní celek. Zranitelná byla jen šíje, kterou přicházela cesta od Karlových Varů. Stávala tu městská brána s věží a hlubokým příkopem u ní. Dodnes tu stojí ještě druhá věž, zvaná Pražská, která spojovala městské opevnění s hradem. Je čtyřpatrová, v půdoryse má tvar čtverce o délce strany přibližně 7 metrů. Celé město bylo obehnáno pevnými hradbami, jimž dominovaly další podobné věže.

Po tomto výkladu o architektuře hradu se věnujme pokračování historického exkursu.

Přichází doba husitská.

Zikmund učinil z Lokte základnu boje proti husitům. Purkrabímrabím   jmenoval Půtu z Illburka. Husité se tady objevili r. 1421, pak r. 1427 a r. 1429. Nebylo jich početně mnoho a hrad nedobyli. Jejich úspěchem ale bylo, že odradili hradní posádku od napadání husitského okolí.

Roku 1434 se  loketští měšťané povzbuzeni blízkostí husitů vzbouřili proti Půtovi. Ten musel z hradu odejít, hlavně kvůli neplacení dluhů.

Po bitvě u Lipan Zikmund zastavil Loketsko a Chebsko svému kancléři Kašparu Šlikovi jako výraz vděku za finanční výpomoc v době válek. Šlikové se dostali k obrovským majetkům, na nichž vydrželi asi 100 let. Poddaní a leníci s nimi ale nebyli spokojeni a takřka celou dobu vedli proti nim drobné války. S tím je spojena i další etapa opevňování hradu. Někteří Šlikové rovněž neměli rádi krále Jiřího z Poděbrad a někdy kolem r. 1471 se pokusili hrad a panství prodat a spojit se se saskými pány. Tato velezrada ale narazila na odpor místního obyvatelstva a leníků, takže se prodej neuskutečnil. 

Když zemřel Kašparův syn Matěj, došlo ke dvojímu dělení šlikovských majetků mezi další tři syny. Při této akci byl majetkově rozdělen i hrad. Syn Mikuláš dostal markrabství, Jeroným severní část, Kašpar dostal východní a jižní. Podobně bylo rozděleno okolí Lokte. Kromě tří bratrů si k majetkům našel cestu i jejich bratranec Václav. Šlikové se přitom spojili s evangelickými stavy, což vedlo ke konfliktu s králem. Dokonce v l. 1546-47 došlo k válce, kdy na jedné straně stálo spojené vojsko českých a německých evangelických pánů (kromě falknovské šlikovské větve všichni členové rodu) proti králi. Šlikové prohráli a není divu, že král jim potom zkonfiskoval nejen hrad Loket, ale především Jáchymov a jeho stříbrné doly. 

Na hradě v té době Šlikové budovali nové pohodlné prostory, například velké sály ve východním křídle a několikaposchoďové sálové budovy v severním a východním křídle. Vedle "hraběcí světnice" byl postaven další palác, v níž byl uložen rodinný šlikovský archiv. Také vznikla menší zámecká kaple s arkýřem a hejtmanský dům s opěrnými pilíři, v němž měl "kancelář" nejvyšší úředník kraje. V jihozápadní části hradu byla ve druhém patře "dvorská světnice", v níž rokovali krajští šlechitici. Tyto budovy byly později zbourány. 

Za panování rodu Šliků se na hradě také nacházela studna, z níž se voda rozváděla po hradě štolou, hradní vězení, lázně, pekárna, spižírna, zkrátka všechno, co můžeme očekávat na objektu krajského významu, na jehož dobrém fungování měla zájem i centrální moc. Tehdy byl v podstatě dokončen stavební vývoj hradu. 

Ferdinand I. poté r. 1551 propůjčil Loket a jeho panství pánům z Plauen (Plavna), ale brzy prohlédl jejich špatné hospodaření, zejména v dolech a propůjčení r. 1562 zrušil. Vše pak propůjčil loketským měšťanům. Ti se hned nebo později dostali ke správě celého bývalého šlikovského panství. 

Zajímavou, ale velmi smutnou etapu svého života prožil na Lokti Jiří Popel Lobkovic. Za Rudolfa II. byl na hradě tento muž uvězněn za spiknutí proti císaři. To se stalo r. 1593. Přitom Jiří měl slibně nastartovanou kariéru. R. 1575 po svatbě s Kateřinou z Lokšan se postupně stal nějvyšším komorníkem a nejvyšším hofmistrem. Internován byl i s bratrem Ladislavem. Přestože na Lokti žil v celkem slušném bytě, odnětí svobody nepřežil a zemřel tady r. 1607. 

Těžké časy zařil Loket za třicetileté války, kdy město a hrad r. 1621 nejprve dobyli valdštejnští vojáci a r. 1648 Švédové. Ti hrad zcela vyplenili. Další ranou pro Loket bylo jeho začlenění pod Žatecko r. 1714. I když se Loket stal krajským městem znovu r. 1751, staré dobré časy se už nikdy nevrátily. 

Na hradě po požáru r. 1725 už nikdo nebydlel a město ho začalo používat jako skladiště nebo sýpku. Některé části byly zbourány. Tento osud postihl např. r. 1822 "skalní světnice". V letech 1792 až 1948 sloužil hrad jako vězení. Při tomto využití byl hrad udržován v provozuschopném stavu a nechátral. Ve 20. století přišli ke slovu lidé, kteří chápali význam zachování památek a hrad byl zachráněn. Roku 1992 se stává opět majetkem města.

Hrad je zpřístupněn pro návštěvníky.

Do markrabství se dostanete hned za vstupní bránou vlevo. Původní jsou tady pouze základy, protože budova r. 1725 vyhořela a až později na muzeum byla znovu upravena až na začátku 20. století. Jsou tu vystaveny loketské sbírky, tj. nábytek, lékárna, dřevěné sochy a plastiky a loketský meteorit. 

Věž je 26 m vysoká a nabízí úchvatný výhled. V přízemí jsou zbytky obytné místnosti a také tady najdete loketského draka. 

Vězení najdete hned za věží. Můžete se tady vžít do kůže nebožáků, kteří tady trpěli ve vlhku a zimě. Expozice útrpného práva je zvláště autentická (a nevhodná pro slabší povahy).

Rotunda zasvěcená sv. Anežce je zastavěna do tělesa schodiště severního paláce. Byla postavena ve 12. století, tehdy měla průměr pouhých 3,6 metru a byla samostatnou stavbou. Byla objevena až roku 1966. 

Ve východním křídle si prohlédnete slavnostní sál, který je využíván ke koncertům, hostinám a divadelním akcím. Odtud vede schodiště do obřadní síně, která je zdobena freskou ze 17. století a obrazy historických osobností. 

Bývalé hejtmanství se nachází v jižníí části hradního areálu. V sále v prvním patře uvidíte nástěnné malby z 15. století a na nich pohled za hradby do zahrad. V přízemí je expozice porcelánu ze současných existujících i zaniklých fabrik v okolí Lokte. 

Křídlo při věži je věnováno expozici chladných i palných zbraní, zbroji a terčům. 

Otevírací doba denně:

XI.-III. 9 - 16

IV.-VI. 9 - 17

VII.-VIII. 9 - 18:30

IX.-X. 9 - 17

Základní vstupné činí pro samostatnou prohlídku s textem 145 Kč, s průvodcem 175 Kč (stav r. 2023)

Podle:

     Bělohlávek, M. a kol. (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV., Západní Čechy, Svoboda Praha, s. 194

Průvodce hradem Loket | Hrad Loket, 22. 3. 2024