Zřícenina kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích

Rosa coeli v Dolních Kounicích byl nejstarším ženským premonstrátským klášterem na Moravě, jednou z nejvýznamnějších církevních staveb vrcholné gotiky ve střední Evropě a zároveň nejstarší šlechtickou fundací. 

Zakladatelem byl roku 1181 Vilém z Pulína, člen rodu pánů z Kounic, který se zúčastnil mocenských bojů mezi českým knížetem Soběslavem II. a rakouským vévodou Jindřichem II. Když roku 1175 Soběslavova vojska při vpádu do Rakouska také plenila církevní stavby, dal Soběslava a členy jeho družiny papež do klatby. Z ní se Vilém mohl vykoupit založením kláštera, což učinil. O této události se dozvídáme od jistého Jarlocha, kronikáře z kláštera v Milevsku. 

Dělníci kounické huti, která stavěla klášter, jsou kvalitou práce přirovnáváni k pracovníkům ze slavné parléřovské huti Karla IV. Někteří badatelé se domnívají, že mohlo jít alespoň zčásti o tytéž osoby. 

Želivský opat do Dolních Kounic r. 1183 uvedl premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Nová komunita řádových sester se zasloužila o rozkvět kláštera i okolí. Patřily jim mimo jiné rozsáhlé okolní vinice. Jméno dostal Rosa coeli - Růže nebeská. Ve druhé čtvrtině 14. století se sestry rozhodly nechat si postavit nový klášterní kostel, kvadraturu s rajským dvorem a hrad na blízkém návrší. Neodhadly své finanční možnosti a klášter zadlužily. Stavba byla ukončena na konci 14. století, možná až r. 1400. 

Roku 1423 byl klášter vypálen husity. Tato událost není ale jistá a její datace už vůbec ne. Je ale zřejmé, že v průběhu další historie se hospodářská situace kláštera stabilizovala a v 16. století byl kounický probošt jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů. Pak nastal úpadek. 

Probošt Martin Göschl r. 1522 konvertoval k luteránům a oženil se z jednou z jeptišek. Zbytek sester také porušoval řádové předpisy. Na nátlak olomouckého biskupa Stanislava Thurza musel r. 1526 Göschl Kounice opustit. Stačil se ještě v Mikulově stát novokřtěncem. Pak byl zatčen a v mikulovském vězení zemřel. Konvent potom za jeho nástupce Jana zcela zanikl. Majetky přebírá král Ferdinand I. Habsburský. Zpočátku mu klášter posloužil jako zástava, ale nakonec jej prodává Jiřímu Žabkovi z Limberka, místokancléři českého království. Pak se majitelé střídali a např. r. 1622 byl vlastníkem rod Ditrichštejnů. V letech 1698 - 1808 panství vlastní strahovští premonstráti, kteří se pokusili obnovit zašlou slávu areálu i okolí. R. 1699 prostor při severním křídle křížové chodby upravili na kapli a u řeky postavili nové obydlí. Opravovali také kostel. V přízemí křížové chodby nahradili dvě zřícená klenební pole cihlovou klenbou. Hned r. 1703 jim plány překazil požár, po opravách tady sice sídlil strahovský administrátor, kostel a klášter ale chátraly a měnily se na zříceninu. Nakonec vše zpět kupují Ditrichštejnové. R. 1902 dostala křížová chodba novou střechu. 

Od roku 1926 probíhají v Dolních Kounicích restaurátorské a záchranné práce, které pak po 2. světové válce řídilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, dnes je vlastníkem brněnské biskupství a provozovatelem město Dolní Kounice. 

Klášter je svým mohutným zdivem nevšedně monumentální. Je ojedinělý v celonárodním měřítku. Dochoval se částečně komplex klášterních budov obklopený středověkou kamennou zdí. Konventní kostel P. Marie existuje dnes jen v obvodovém zdivu. Je jednolodní, podélný, orientovaný, s výrazně přečnívajícím transeptem a polygonálním závěrem. Pilíře podpíraly kostel zvenku. Na zřícenině kostela je dochována řada detailních prvků, z nichž můžeme usuzovat na vyspělost gotického stavitelství na Moravě, i když interiér kostela je dnes bez kleneb. Žebra měla převážně hruškovitý profil a reliéfně zdobené svorníky. V západní části hlavní lodi byl původně dřevěný chór, který byl později nahrazen kamennou stavbou o rozsahu tří klenebních polí. Přistupovalo se na něj z 1. patra jižního křídla křížové chodby nebo portálem z vřetenového schodiště. 

Křížová chodba je v přízemí dochována s klenbami, v patře také jen v obvodovém zdivu. K ní na východě přiléhá kapitulní síň a na severu hranolový útvar zalamovaného schodiště do patra. Poblíž stojí barokní obydlí a západně od kláštera hospodářský dvůr. Kapitulní síň je v rámci celého areálu nejzachovalejší součástí. 

Na detailech výzdoby můžeme klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích srovnávat s pracemi parléřovské stavební huti, která pracovala v Praze. Vidíme tady podobné klenební svorníky a konzoly se stejnými figurálními, rostlinnými nebo zvířecími motivy jako v hlavním městě. Patrně se ale nikdy nedozvíme, zda v Praze a v Dolních Kounicích pracovali stejní kameničtí mistři nebo jestli měli stejný původ ve Švábsku a shodné řemeslné dovednosti. 

Otevírací doba:

I.- III. a XI., XII. na objednání min. 4 pracovní dny předem

IV. Pá - Ne 10 - 18

V. vybrané dny 10 - 18

VI. - IX. denně 10 - 18

X. Pá - Ne 10 - 17

Základní vstupné činí 100 Kč. Stav r. 2024. 

Podle:

areál kláštera Rosa coeli - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 2. 7. 2023

Klášter Rosa coeli – Wikipedie (wikipedia.org), 2. 7. 2023

Klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích: Jeptišky se zde oddávaly orgiím, trest a zkáza přišly zanedlouho | Poznatsvět.cz (poznatsvet.cz), 27. 1. 2024

Klášter Rosa coeli: Dolní Kounice (dolnikounice.cz), 5. 7. 2024