Oblazy

Chočské vrchy na pomezí Liptova a Oravy jsou pátým nejvyšším pohořím Slovenska. Venkovští obyvatelé zde v minulosti měli vždy obtížné podmínky k životu a většina starší generace ještě pamatuje doby, kdy si museli vše potřebné vyrobit sami, ať už myslíme potraviny, oblečení nebo hospodářské potřeby. Specializace a dělba práce byla minimální a většina rodin ovládala široké spektrum řemesel. Na zapadlých horských samotách si muži i ženy dokázali poradit s většinou životních situací.

Několik oborů ale mělo výjimku, protože bylo vyhrazeno jen určitým skupinám. Můžeme jmenovat - ne každý mohl být učitelem, knězem, lékařem, kovářem atd. A patřili k nim i mlynáři. Nebylo to kvůli odlišnému druhu šikovnosti, ale kvůli poloze nemovitosti, kterou vlastnili. 
     Na Oravě a Liptově je vyvinuta dostatečná síť potoků, takže mlýn bylo vždy kde postavit a je třeba vědět, že pro jeho pohon stačí i poměrně malý vodní proud. Současně je třeba vědět, že obilí je v podmínkách střední Evropy základní výživovou surovinou, ale některým druhům se v horách nedaří. Například pšenice je teplomilná, na Oravě a Liptově se nepěstovala. Mlynáři mleli mouku z ječmene a ovsa. A konečně je třeba si říci, že mlýn byl přirozeným střediskem, kde se lidé setkávali, probírali příhody ze života, navazovali sousedské vztahy a plánovali společné záležitosti. 

V horní části Kvačianské doliny na soutoku potoků Ráztockého, Kvačianky a Borovianky najdete dva z bývalých tří mlýnů, které byly životně důležité pro obyvatele okolních vesnic. Dnes jsou technickými památkami. 

Jmenují se podle svých posledních obyvatel, Horní gejdošovský a Dolní brunčiakovský. Třetí mlýn, původně nejstarší, stál na místě zvaném Poľana nad gejdošovským mlýnem. Postavila jej na začátku 19. století obec Huty, ale r. 1913 jej odnesla povodeň. 

Horní gejdošovský mlýn postavila obec Sviniarky začátkem 19. století. Posledními majiteli byli manželé Pavol a Mária Gejdošovi, kteří se seznámili během 1. světové války na Ukrajině, ale společný život již prožili na mlýně Oblazech. Ve mlýně nejenže mleli mouku, ale také vyráběli šindele a vodní energii dokázali měnit na energii elektrickou. Vychovali pět dětí. Pan Gejdoš umírá r. 1960, jeho manželka se o nemovitost pak starala ještě 17 let. 

Dolní brunčiakovský mlýn postavila obec Veľké Borové rovněž začátkem 19. století. Kroniky o prvních majitelích nehovoří, zápis máme až k r. 1931. Tehdy mlýn kupuje František Brunčiak z Kvačian za 200  korun československých. Mlýn přestavěl, převodové mechanismy nahradil ozubenými a r. 1936 také postavil vodní pilu. Zařízení vyrobené r. 1893 ve Vídni pro ni sehnal z jiného mlýna na Liptově. Můžeme se jen domýšlet, jak pan Brunčiar zařízení vážící 7,8 tuny na horní konec Kvačianské doliny dopravil. 

Manželům Brunčiakovým se narodilo sedm dětí, ve mlýně pracoval pan Bručiak se synem Karlem. Po smrti pana Brunčiaka r. 1961 zůstala budova opuštěná, později ji kupují ochránci přírody. 

Zajímavé jsou technické parametry pily. Je široká 66 cm. Může se na ní nastavit až 24 řezných listů, které se mohou pohybovat nahoru a dolů s frekvencí 150 až 200 zdvihů za minutu. Listy řežou pouze při pohybu dolů. Pochopitelné je, že obsluha pily mohla nastavit šířku řezu, počet zdvihů, rychlost posunu kmene a napnutí řemenic. 

Vodní kolo, náhon, stavidlo a další součásti mlýna jsou vyrobeny z červeného smrku, který má dlouho odolávat hnilobě. Průměr kola je 300 cm, šířka 110 cm, hmotnost 2,5 tuny, otočí se 8,5 krát za minutu.

Koncem 70. let 20. století se o chátrající mlýny začali zajímat památkáři a ochranáři. Podstatnou část záchranných prací vykonali dobrovolníci ve volném čase. Koncem 80. let byla v horním mlýně postavená nová mlecí linka s novým vodním kolem.  Dolní mlýn se v roce 1995 stal obyvatelným i přes zimu. V květnu roku 2003 zde ochranáři postavili nové vodní kolo a náhon se stavidlem. V roce 2005 po několika desetiletích byl mlýn znovu uveden do provozu. Kolo pohání původní přes sto let starou pilu a generátor na výrobu elektřiny. 

Dolní mlýn je volně přístupný. Návštěvníci mohou vidět náhon, funkční vodní kolo a vnitřní mechanismus včetně vodní pily. Vstupné dobrovolné.  

Poznámka: 

Blízká Prosiecka dolina je turisticky přístupná, ale Kvačianska nikoli. Cesta (kdysi hlavní spojnice mezi Liptovem a Oravou) vede vysoko nad ní. 

Podle:

https://mlyny-oblazy.slovenske.cz/, 4. 7. 2020

https://www.turistika.cz/mista/oblazy-v-kvacianske-doline-historie-a-soucasnost-vodnich-mlynu/detail, 4. 7. 2020