Passo dello Stelvio

Passo dello Stelvio (italsky), též Stilfserjoch (německy) je vysoko položený průsmyk v italských Alpách poblíž státní hranice se Švýcarskem. Nejvyšší bod silnice (a nejnižší bod průsmyku) má nadmořskou výšku 2758 metrů, což jej staví po Col d´ Iseran (2770 m.n.m.) na druhé místo v této "alpské" disciplině. 

Okolí průsmyku tvoří nádherná vysokohorská krajina s dominantním vrcholem Ortles, který je vidět při jízdě do průsmyku od severovýchodu. Není divu, že je tu vyhlášen národní park. 

O stavbě silnice přes průsmyk rozhodl rakouský císař František I. Území dnešní severní Itálie, jak známo, tehdy Rakousku patřilo. Silnice měla spojovat bývalou rakouskou provincii Lombardii s ostatním územím Rakouska. Stavbou byl pověřen Carlo Donegani (1775–1845), který zvolil pro zdolání průsmyku poměrně úzkou silnici klikatící se v mnoha serpentinách za sebou, často spíše nad sebou. Jemu a dělníkům se podařilo úchvatné dílo, které je dodnes hodno obdivu a které se od doby stavby v l. 1820-25 jen velmi málo změnilo. Zatáčky vedoucí od severovýchodu jsou číslované 1 až 48. 

Průsmykem probíhala až do konce I. světové války hranice mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií (Lombardie patřila Itálii od r. 1859.). Ve válce se o průsmyk často bojovalo a do bitev bylo často nechtěně vtaženo i neutrální Švýcarsko, přes jehož území létaly náboje (hranice je od průsmyku vzdálena jen 200 m). Nakonec se přes švýcarské území na základě dohody přestalo střílet, po válce území na sever i na jih odtud připadlo Itálii a strategický význam Stelvia se zmenšil. 

Nikoli však význam turistický a sportovní. Průsmykem vede od r. 1953 téměř vždy jedna z etap cyklistického Giro d´Italia. Profesionály napodobují mnozí amatéři, pro něž je výjezd na Stelvio ikonickým zážitkem. Samozřejmě dodáváme, že 1500 m převýšení není nic pro padavky. 

Podobně jsou na tom motoristé. Jízda přes průsmyk je velmi krásná, ale není to nic pro slabé povahy. Při výjezdu v protisměrných serpentinách často musíte řadit jedničku a nemáte dostatečný výhled. Občas potkáte autobus nebo nákladní auto a hledáte šikovné místo na vyhnutí, často musíte zastavit, někdy i sklopit zrcátka. Nad autem máte strmý svah a pod vámi také. Doporučujeme zastavovat na širších místech a kochat se nebo fotit. Zdržení stojí za ten fascinující zážitek. Zvláště kouzelná je západní rampa, kde silnice připomíná vlásenku. V opačném směru při sjezdu do Bormia vidíme Monte Cristallo (3431 m.n.m.), ale zpočátku se nezdá silnice "velkolepá". Na úpatí hory Monta Radisca se ale scenérie prudce změní, silnice mění spád z mírného na prudký a překonává divokou rokli potoka Braulio s téměř svislými stěnami a vodopádem. Serpentiny jsou jištěny zábranami proti padajícímu kamení. Rokle se rozšiřuje až v nadmořské výšce okolo 1700 metrů nad sjezdem do údolí řeky Adda a k městu Bormio. 

Přímo v průsmyku je menší parkoviště a několik chat s možností ubytování. Na obě strany, tedy ke švýcarské hranici k vrcholu Cima Garibaldi (2843 m) nebo na jih směrem k chatě Livrio (3150 m.n..m.) lze podniknout nádherné túry. K chatě Livrio vede z průsmyku lanovka, kterou doporučujeme upřednostnit před chůzí po sněhu a ledu v horním úseku trasy. 

Průsmyk je pro motorovou dopravu otevřen jen v období bez sněhové pokrývky, což je menší část roku. 

Podle:

Maier, D. (1995): Cestovní kniha Alpy, RV Reise und Verkehrsverlag, München, Geocenter Praha, s. 375

https://cs.wikipedia.org/wiki/Průsmyk_Stelvio, 5. 3. 2019