Villa Carlotta

Fascinující zámeček a botanická zahrada na břehu jezera Como v Itálii

Kontaktní informace

Oficiální stránky
info@villacarlotta.it

Na břehu jezera Como v severní Itálii stojí na pozadí kulisy překrásných hor Villa Carlotta s nádherným parkem a sály bohatými na umělecká díla.

Dějiny

Zakladatelem zámečku byl kolem r. 1690 markýz Giorgio II. Clerici, na jehož příkaz (a za jeho peníze) vzniklo nádherné, impozantní a přitom střízlivé dílo spojující umění stavitelské a krajinářsko-kompoziční. Markýz měl zajisté cit pro krajinu, protože na břehu jezera Como vybral parcelu s fantastickými výhledy. 

Clericiho rodina pravděpodobně pocházela z této oblasti. Z dějin víme, že pro slávu rodu hodně učinil Giorgio I. Clerici, titul markýze získal jeho syn Pietro Antonio. Giorgio II. byl od roku 1684 senátorem a od roku 1717 (kdy už vila stála) prezidentem Senátu. Stavbu vily pojal jako manifest rodinného úspěchu. Pak vilu zdědil jeho vnuk Antonio Giorgio, který od svých 21 let dokončil postupně stavbu. 

Antonio Giorgio byl fascinující postavou. Byl ověnčen tituly přívlastky markýz z Cavenaga, baron Sozzaga, rytíř Zlatého rouna, milánský patricij, dědic kolosálního panství a přesto se choval zvláštně. (Nebo možná právě proto.) Byl  rozmarný, velkorysý, marnotratný, nehospodárný, na vlastní náklady držel pluk vojáků-pěšáků. Zemřel r. 1768, kdy všechno dědictví již bylo na nule. Zbývající majetek přešel dceři Claudii, která spolu s manželem (hrabě Vitaliano Bigli) r. 1801 zámeček prodává. 

Novým majitelem se stává Gian Battista Sommariva (1760-1826). Je jedním z nových mužů, kteří se na politicko společenské scéně objevují po Velké francouzské revoluci. 

Narodil se v St Angelo Lodigiano, vystudoval právo, kolem r. 1796 se stěhuje do Milána s cílem vybudovat si úspěšnou politickou kariéru. Pracoval na magistrátu a stal se generálním tajemníkem krátce existující Cisalpinské republiky (1797-99), jejíž založení a trvání zinscenoval Napoleon Bonaparte. Když Rakušané r. 1799 porazili Francii, Sommariva do Francie utíká a stává se mj. Napoleonovým přítelem. A když Francouzi r. 1801 poráží Rakušany, opět se do Milána vrací. Jak známe z dějin, je to období, kdy pod Napoleonovou režií vzniká nejdříve Druhá Cisalinská republika a poté Italská republika. V těchto letech Sommariva nahromadil obrovské bohatství, byl jmenován hrabětem a poté i markýzem. Když r. 1802 vzniká Italská republika, doufal, že se stane viceprezidentem, ale byl jmenován Francesco Melzi, jeho velký soupeř. Sommariva to pochopil jako konec politické kariéry a rozhodl se věnovat povznesení majetku. Nikoli ale jako charitativní projekt, ale jako pomstu a ukázku moci. Vilu v obci Tremezzo se rozhodl změnit na muzeum s dávnými i moderními uměleckými díly malířskými i sochařskými, které mělo přitáhnout návštěvníky z celé Evropy. Část zahrady nechal přeměnit na romantický park. 

Obrovský majetek zdědil jediní přeživší syn Luigi, který přijal francouzštinu jako svůj jazyk. Umírá předčasně bez potomků a zámek dědí jeho manželka Emilia Seillère původem z vysokých francouzských kruhů. Roku 1844 rodina Sommarivů vilu prodává. 

Nemovitost kupuje princezna Marianna Nussau, manželka prince Alberta Pruska. Pár vilu daroval dceři Carlottě u příležitosti jejího sňatku s  korunním princem Saska Georgem II., vévodou z Meiningenu.

Vévoda se r. 1826 v Meiningenu narodil. Byl to vysoce kultivovaný muž s mnoha zájmy, byl milovníkem hudby, historie a divadla. Carlotta byla o 6 let mladší, narodila se v Berlíně. Kroniky popisují mladý pár jako velmi zamilovaný, bez návaznosti na logiku moci a paláců. Svatba se konala 18. 5. 1850. 

Páru se rychle za sebou narodily tři děti, ale Carlotta r. 1855 předčasně umírá v 25 letech věku. Vilu odkázala svému manželovi. George II. chtěl dětem dát postavu matky, a proto se rozhodl pro další sňatek. Bere si sestřenici Fedoru z Hohenlohe-Langenburg. Ta ale také brzo umírá, a tak se George žení potřetí, tentokrát s herečkou Ellen Franzovou. S touto volbou sice narazil u rodiny i u evropských vládců, ale zdá se, že si s tím hlavu nelámal. Zemřel r. 1914. 

Během první světové války nebyla kupodivu majitelům vila zabavena (Němci byli ve válce nepřáteli Itálie), ale byla vedena kurátorem. V l. 1918-27 byla svedena o vilu velká právní bitva, na jejímž začátku stál r. 1918 návrh prodeje Národní opeře Combettenti a na konci královská vyhláška, kterou byla založena Ente Morale Villa Carlotta, organizace pověřená správou majetku vily. Stavba se otevřela veřejnosti a výtěžek ze vstupného je věnován na její údržbu a zhodnocování. 
     
Expozice, první patro  

     
Návštěvníci mohou vidět nejkrásnější díla, která shromáždil G. Sommariva. Opravdovým skvostem je socha Palamede od Antonia Canovy (1757-1822). Zajímavostí na ní je, že byla uložena v umělcově atelieru a při povodni řeky Tibery r. 1805 spadla a málem Canovu zranila. R. 1819 byla převezena do Tremezza, kde v místnosti se zrcadly spočívá dodnes. V místnosti Sala dei Gessi mezi skleněnými dveřmi návštěvníci spatří další mistrovu práci, Musu Terpsychore. Jedná se o vzácný originální sádrový model, v němž se mj. zachovaly hřebíky používané jako referenční body používané pro převod měr z modelu na vybraný blok mramoru. Dodejme, že práce Antonia Canovy se dnes nacházejí v galeriích světových jmen od New Yorku přes Berlín po Petrohradskou Ermitáž. Srovnání těchto zvučných institucí s Villou Carlottou jen dokládá, jaký vkus a jaké množství peněz měl Sommariva, majitel vily. 

Další neobyčejnou prací je Láska a lhaní Psyché, jejímž autorem je Adamo Tadolini, Canovův žák. Ten dostal právo odvodit z Canovova originálu kopii. Zatímco originál objednaný ruským princem se později ocitl v petrohradské Ermitáži, kopie v Tremezzu (kam se dostala r. 1834) byla dlouho pokládána právě za originál a byla nazývána ikonou smyslnosti a vášně. 

Z malířských děl si návštěvníci nepochybně nejvíce zapamatují Poslední sbohem Romea a Julie, olej na plátně z roku 1823 od Francesca Hayeze. Sommariva nezískal práci náhodou, přímo si ji objednal. 

Klenba rámovaná kazetovými hvězdnými neoklasicistními rozetami ve falešném štuku uchovává jedno z nejvýznamnějších děl v Tremezzu, impozantní reliéf Vstup Alexandra Velikého do Babylonu od dánského mistra Bertela Thorvaldsena  (1768-1844). Dílo se rozprostírá podél celého obvodu haly. V první štukové verzi byl reliéf r. 1812 zhotoven pro palác Quirinale, u příležitosti pobytu Napoleona v Římě. (Quirinale je dnes oficiální rezidencí italského prezidenta). Napoleon byl prý dílem tak nadšen, že pro Pantheon v Paříži objednal mramorovou verzi. Změněné politické podmínky ale způsobily zablokování drahé provize, a tak se dílo po jejím zaplacení Sommarivou ocitlo u něj. Mramorové desky s reliéfem do Tremezza putovaly postupně v l. 1818 - 28. 

Dalším malířem, který se ocitl v Sommarivě hledáčku, byl Francouz Jean-Baptiste Wicar (1762-1834), který na objednávku majitele vily r. 1818 zhotovil rozměrné plátno Virgil čte šesté canto Aeneida. Obraz byl vystaven s velkým úspěchem na výstavě výtvarného umění Brera v roce 1821.

Ve vile dále existuje velmi vzácná sbírka 470 sádrových odlitků, provedených kolem roku 1830 Giovannem Liberottim. Soubor odlitků je mimořádný stavem uchování a kvalitou provedení.  Má zásadní význam pro historii vily. Je to miniaturizovaná sbírka reprodukcí děl nejznámějších muzeí v té době, počínaje Vatikánským a Kapitolským muzeem v Římě, až k galeriím ve Florencii, Neapoli a Paříži, včetně Villy Sommariva, nyní Villy Carlotta.

Expozice, druhé patro 
 

Ve druhém patře se dodnes nachází nábytek, předměty, malby, obrazová výzdoba, tedy vše z doby, kdy vilu vlastnila princezna Marianna Nussau. 

Patrně největší dojem zanechají dvě obrovské mytologické scény - Setkání Merkuru a Venuše a Bitva Amazonek z konce 19. století, které namaloval neznámý umělec ze dvora Georga II. Ve velké galerii, dlouhé přes 30 metrů, je krásná výzdoby s výjevy z Pompejí. 

V pokoji Carlotty uvidí návštěvnici pozdně rokokový nábytek z poloviny 19. století. Nad toaletním stolem s keramikou z Limoges je portrét Carlotty od malíře Samuela Dieze z roku 1851. Tento pokoj, stejně jako všechny pokoje 2. patra, oplývá mimořádně krásnými stropy z 18. století zdobenými temperou.

Sala dell'Arazzo je místnost pojmenovaná podle prestižní gobelínové vlny a hedvábí na zadní stěně s venkovskou scénou od Françoise Var der Borght, který působil v Bruselu v letech 1727 až 1761.

Empírový salonek zaujme nábytkem francouzské výroby z dubu a červeného mahagonu. Zdoben je bronzem, zlatem, sfingami a okřídlenými lvy. 

Zahrada

Odborníci ji označují jako botanickou zahradu, protože v ní v jedinečné kompozici roste mnoho botanických druhů. Italská zahrada je charakteristická vysokými geometricky řezanými živými ploty, balustrádami, sochami a vodními prvky; v anglické zahradě rostou vzácné stromy výjimečných rozměrů a téměř všude potkáte impozantní rododendrony, azalky ve více než 150 varietách a další překrásné květy. Uveďme nejvýznačnější prvky.
Terasy a italská zahrada
Pět teras je oživeno geometrickými záhony, malými rybníky, výklenky a fontánami. Jsou přístupné schodištěm ze 17. století, návštěvníci na nich obdivují vysoké živé ploty kamélií, rostlinu papyrus, citroníky ve tvaru tunelů a mnoho starobylých růží. Z teras se se otevírá neopakovatelný výhled na kamennou balustrádu s dvanácti sloupy a na sochy mytologických bohů. V centru kompozice se nachází kašna z osmnáctého století s tvarovaným umyvadlem a socha Arione di Metimna, slavného zpěváka s lyrou. 
Bambusový háj
Více než 3000 m2 inspirovaných principy a technikami japonských zahrad je domovem 25 druhů bambusu, z nichž některé jsou velmi vzácné. Jsou zasazeny do velké harmonie vodopádů, potoků a kamenných staveb. 
Údolí kapradin
Šikovná ruka zahradního architekta dokázala přeměnit přírodní soutěsku na scénicky vybudované prostředí se stromy a citrusovníky, ale především s velkými stromovitými a palmovitými kapradinami z  Austrálie. 
Skalka
Na strmém terénu se střídají palmy, sukulenty a bylinky s obdobím květu na jaře a v létě. Proloženy jsou kameny a oblázky. V zimě jsou tyto rostliny uchovávány ve skleníku. 
Stará zahrada
Je to část parku vlevo od vily u mostu. Není tak velkolepá jako ostatní části, zato však více romantická. Návštěvníci najdou starobylou budovu z 19. století a u ní velké stromy a také fontánu trpaslíků, scénicky komponovanou ve strmém svahu. 
Muzeum zemědělských nástrojů
Aby nedošlo ke ztrátě historické paměti zemědělských a zahradnických technik z minulosti, byla ve sklenících Villy Carlotta zpřístupněna expozice starých zemědělských nástrojů, které kdysi používali zahradníci vily, mimo jiné vany, kolečka, požární čerpadlo, lisy na víno a vany na výrobu vína a extraktor na med.

Otevírací doby (přibližně):
IV.-IX. 09.00 - 19.30, (pokladna do 18:30, muzeum zavírá v 19:00)
X. 09.30 - 18.30 (pokladna do 17:30, muzeum zavírá v 18:00)

Základní vstupné je 10 euro. 


Umístění

GPS souřadnice

45°59'10.902"N, 9°13'51.062"E

Adresa

Via Regina 2
Tremezzo 22016

Google Maps | Mapy.cz

Nadmořská výška
200 m.n.m.
Základní číselné údaje
Rozloha vily a zahrad je asi 7 ha. Stavba pochází z období kolem r. 1690.

Přístup

Příjezd osobním autem, parkování

Parkovat lze pod vilou na břehu jezera. 

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Parkovat lze pod vilou na břehu jezera. 

Poznámky pro vozíčkáře

Villa Carlotta není bezbariérová. 

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu