Zámecký park v Cholticích

Zámek Choltice poblíž Přelouče je obklopen neobyčejně cenným přírodně krajinářským parkem. Jeho geologické podloží tvoří slínovce a vápnité nebo silicifikované jílovce z období turonu, které jsou překryté čtvrtohorními povodňovými sedimenty (turon je část období druhohorní křídy - před cca 90 mil. lety). Park se dělí na dvě plošně nestejně rozlehlé části, které se ale spíše prolínají, než abychom je chápali jako oddělené.

Velmi malá část parku poblíž zámku se více přibližuje "běžné" představě parku, kde převažují otevřené plochy nad stromovými. Osou této části je potok Struha, na jehož toku jsou vybudovány v parku tři rybníky, další vodní plochy v rybniční soustavě se rozkládají mimo park. Terén v údolí Struhy je pestrý, rovné plochy střídají návrší, svahy i vhloubené tvary. 

V této části parku roste asi 26 jehličnanů a 70 listnáčů. Z nich nejvýznamnějším je jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), modřín Kaempferův (Larix kaempferi), převislý smrk (Picea abies), jedle kavkazská (Abies nordmanniana), některé zeravy (Thuja occidentalis), sloupovitý tis (Taxus baccata), dub zimní (Quercus petraea), javor jasanolistý (Acer negundo) a další dřeviny. 

Scenérii parku dotvářejí před zámkem sochařská díla z 1. pol. 18. století  - sv. Václav, sv. Florián, sv. Agáta a sv. Markéta. Naopak narušují ji menší sportoviště ze 70. a 80. let 20. století. 

Část parku vzdálenější od zámku je bývalou oborou, kde se dnes rozkládá les s dlouhou loukou, z níž se otevírají pohledy na zámeckou budovu. Význam této části parku spočívá v tom, že v ní roste neobvykle velké množství starých stromů s častými dutinami. Stal se domovem několika druhů  brouků, ptáků a netopýrů. Ochránci přírody se rozhodli parku dát zákonnou ochranu, přestože se jedná o území založené a kultivované člověkem. Park v Cholticích je příkladem přírodní rezervace, která má umělý původ. 

Na tomto místě je vhodné alespoň stručně zmínit nejnovější dějiny parku. 

Po 2. světové válce byl zámek i tehdejší obora majitelům (rod Thunů) konfiskovány, obojí kupuje od Národního pozemkového fondu obec Choltice (tehdy Místní národní výbor). Cena se nám jeví směšná, a to i na tehdejší poměry: 210 000 Kč. Začátkem 50. let ale Krajský národní výbor přiděluje zámek Československé tělovýchově a oboru Státním lesům. Od té doby se v parku neděla žádná údržba. Naopak došlo k nerozumným zásahům: v ose centrálního průhledu bylo vystavěno elektrické vedení a podél potoka Struhy byly na obou březích vysazeny topolové aleje. Kulisa vzrostlých stromů pohledově rozdělila park na dvě částí a průhledy na zámek od jihu zcela znemožnila. 

Místní národní výbor Choltice a odbor kultury Okresního národního výboru ale na začátku sedmdesátých let začaly zcela zpustlý park obnovovat. V l. 1972 - 1973 zpracoval ing. Květoslav Vaněk ze Stavoprojektu Pardubice návrh obnovy parku podle původního řešení z doby založení. Podle tohoto projektu byl centrální průhled parkem uvolněn, zahradníci probrali staré dřeviny, nové vysazovali, rybníky byly vyčištěny, trávníky byly ošetřeny a opraveny byly cesty a mostky. Úpravy se dočkalo nádvoří před zámkem. 

Obora byla zrušena. Ale zvěř se v ní nevyskytovala už od konce II. světové války, kdy ustupující Němci pobořili plot a tehdy asi 100 daňků uteklo. Když zvěř přestala v lesní části parkového území působit, okamžitě začaly zmlazovat listnáče, především lípy, javory a habry. Nové dřevinné patro vyplnilo dříve spásané plochy pod mohutnými duby. A když pak byla nad lesní částí parku vyhlášena ochrana v podobě přírodní rezervace, začala příroda ukazovat všechny formy sukcese (proces návratu k rovnovážnému stavu). K nim mj. patří i přirozený rozpad věkovitých kmenů, které spadnou a stanou se domovem pro houby a další rozkladné organismy. 

Přestože porosty v bývalé Choltické oboře nejsou úplně přirozené, lze říci, že přírodnímu stavu se velice blíží. Rostou tu především duby a habry, některé z nich jsou skutečně monumentálního vzrůstu. Viz též heslo o památném dubu. V podrostu se nevyskytují vzácné nebo chráněné rostliny, předmětem ochrany jsou zejména stromy, samozřejmě i stromy spadlé. 

Jsou domovem pro hmyz, například pro páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který je patrně nejznámějším taxonem v parku. Obývá hlavně dutiny solitérních stromů, na něž dopadá spíše více slunečního světla. Entomologové potvrdili výskyt dalších druhů: zlatohlávek skvostný (Cetonischema aeruginosa), střevlíci rodu Carabus nebo vzácný kovařík rezavý (Elater ferrugineus). 

V dutinách stromů hnízdí holub doupňák (Columba oenas), kavka obecná (Corvus monedula) a strakapoud malý (Dendrocopos minor). Ornitologové dále sledovali výskyt jestřába lesního (Accipiter gentilis) a krahujce obecného (Accipiter nisus). 

V pobřežním pásu podél Červeného rybníka byla zaznamenána početná populace kuňky ohnivé (Bombina bombina).

V parku žije neobyčejně velké množství několika druhů letounů, kteří (pravděpodobně) využívají staré stromy zejména jako letní kolonie nebo sem létají lovit z kolonií z okolních obcí. Pozorován byl např. vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) i další druhy. 

Při potoku Struha místy dubohabřina přechází v mokřadní olšinu. Ani v ní ale nerostou žádné pozoruhodné druhy rostlin. 
 
Podle:

Hieke, K. (1984): České zámecké parky a jejich dřeviny, Státní zemědělské nakladatelství Praha, str. 136

https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1594, 25. 5. 2019