Zřícenina hradu Lichnice

Železné hory vybíhají od Českomoravské vrchoviny jako samostatná horská skupina severozápadním směrem a tvoří výrazný hřbet nad sousední Českou tabulí. Při pohledech od Golčova Jeníkova a od Čáslavi vzhledem k nápadnému relativnímu převýšení činí dojem opravdových „hor“. Nejromantičtější kulisu toto pohoří má nad městečkem Třemošnice. Převýšení nad Českou tabulí je tu možno vidět v hezkých krajinných scenériích, např. u Lovětínské rokle, a horizont je rozeklán siluetou zříceniny hradu Lichnice. A o ní teď bude řeč. Zvláště pak se na příkladě tohoto hradu můžeme soustředit na české dějiny a uvědomit si jejich pestrost a poučení do budoucna (dějiny a charaktery lidí se stále opakují). 

Předchůdcem hradu bylo hradiště, které nechal vybudovat ve strategicky dokonalé poloze zvané Světlík nebo Světlice předek rodu Ronovců Smil. Pak se začíná v písemných záznamech objevovat jako Smil Světlický. Jeho původním sídlem byl dvorec na samotě jižně od Ronova nad Doubravou. Dalimilova kronika uvádí Smila jako přítele Přemysla Otakara I. Oba léta 1193-97 trávili ve vyhnanství v Sasku. Hradiště bylo přírodními srázy chráněno ze tří stran, pouze od východu musely být vybudovány příkopy a valy. 

R. 1197 se Přemysl Otakar I. stává českým králem a Smilovi věnuje spolu s jeho syny Jindřichem a Častolovem úřady v Žitavě (Zittau) a v Budyšíně (Bautzen) a rozsáhlé majetky v severních Čechách. Hradiště na Světlici Smilové opustili a vrátili se až ve druhé polovině 13. Století. Jindřichův syn Smil vybudoval tehdy na Světlici kamenný hrad a pojmenoval je podle tehdejší módy Lichtemburk, název Světlice tedy jen „přeložil“ do němčiny. V českém prostředí se ale hradu brzo začalo říkat Lichnice. 

Kamenný hrad pravděpodobně převzal z bývalého hradiště trojúhelníkový půdorys a možná také valy a příkopy. Kamenná hradba byla na východě a západě zesílena parkánem, příkopem a valem, vstup byl na východní straně a střežila jej mohutná věž o kruhovém půdorysu s poloměrem 6 metrů. Ve věži se snad i bydlelo. Hradu dominoval palác v jihovýchodním rohu naproti hlavní věži. Stavba paláce byla chráněna zdivem hradební zdi až sedmimetrové tloušťky. Mezi nádvořím a palácem byl vyhlouben příkop se studnou. Přesná podoba paláce ale není známa, protože ve hradě další majitelé provedli mnoho stavebních úprav. Raně gotická stavba byla ukončena r. 1261 a Smil začal používat přídomek z Lichtemburka.

Majitel patřil k předním představitelům české šlechty 13. století. Vykonával pro krále Přemysla Otakara II. diplomatické služby a zúčastnil se po jeho boku r. 1260 bitvy u Kressenbrunu. Za jeho panování začala rozsáhlá kolonizace okolního území a od té doby se datují počátky dolování stříbra v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod). Po Smilově smrti r. 1269 si majetek rozdělují synové Hynek, Smil, Oldřich a Remund. Nejdříve postupují společně, později se rozdělují (Lichtemburk připadl Oldřichovi, který zemřel r. 1316). Oldřichův syn postupuje (pravděpodobně výměnou za jiný majetek) hrad králi Janovi Lucemburskému. 

Lichnice se tedy stává královským hradem, který spravuje purkrabí. Prvním byl nejvyšší písař Štěpán z Tetova, který hrad dokonce získal do zástavy. Z ní hrad r. 1333 vykupuje až mladý Karel IV., který vykonával správu země za otce Jana Lucemburského. Brzy poté ale Lichnici získávají do zástavy páni z Lipé, např. roku 1346 ji vlastní Jindřich mladší z Lipé. Karel IV. však zástavu opět vyplatil a stanovil, že Lichnice nikdy nemá být dávána do zástavy. Dokonce na hradě delší dobu pobýval. Karlův syn Václav IV. v neklidných dobách svého panování ale Lichnici opět ztrácí, po r. 1394 ji získává Štěpán z Opočna, kterého r. 1497 na Karlštejně zavraždil opolský kníže Hanuš. Hrad se pak stává základnou loupeživých nájezdů, které organizuje Ješek z Opočna. Václavovi IV. se podařilo r. 1410 hrad vykoupit (jako purkrabí se v l. 1414-18 uvádí Oneš z Mělkovic), přičemž po jeho smrti připadla Lichnice jako vdovské věno královně Žofii. Královský purkrabí Petr z Chlumu velel královské posádce do r. 1421. 

Když hrad oblehli v dubnu 1421 husité z pražského městského svazu, Petr z Chlumu jakožto příznivec Zikmundův věděl, že protihusitské pozice v celých východních Čechách jsou již zlikvidovány a hrad bez boje vydal. Lichnici získal Hynek Krušina z Lichtemburka, zpočátku příznivec revoluce, později zrádce. Již r. 1422 postoupil Lichnici Janovi Městeckému z Opočna, který byl také husitským odpadlíkem a sám se přidal ke stoupencům Zikmunda. Hradní posádka vedená Petrem Liškou začala přepadat a vraždit příznivce husitství v širokém okolí a proto se husité r. 1428 rozhodli s hradem skoncovat. Naději na dobývání díky důmyslnému opevnění moc velkou neměli, proto přistoupili k obléhání, které trvalo celý rok. Jan Městecký r. 1429 hrad husitům vydal a slíbil, že přejde na jejich stranu. Správu hradu pak vykonával husitský hejtman Jan Hertvík z Rušinova, kterého tady kroniky uvádějí ještě r. 1455 (!). A proč tady husitský hejtman mohl existovat ve vysoké funkci i po porážce husitské revoluce? 

R. 1437 král Zikmund stihl ještě před svou smrtí postoupit Lichnici a šest okolních vesnic  jako věno své manželce Barboře, ale ta panství nikdy Janu Hertvíkovi nevyplatila ze zástavy. 

Učinil to až r. 1458 nový král Jiří z Poděbrad. Jeho posádka na hradě pomohla r. 1469 odrazit tažení uherského krále Matyáše Korvína. Již r. 1470 se ale objevuje na scéně další zrádce – Vít ze Rzavého, který se lstí zmocňuje Lichnice. R. 1473 ho vyhání králova zemská hotovost. Po Jiříkově smrti hrad vlastní vdova Johanka z Rožmitálu a poté její syn Jindřich mladší Minsterberský spolu s Johančíným bratrem Lvem z Rožmitálu (známe ho z dějin jakožto člena diplomatické mise krále Jiřího, kterou později  Alois Jirásek nazval Z Čech až na konec světa). 

Pozdější král Vladislav II. Jagellonský daroval Lichnici dědičně svému stoupenci Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Hrad konečně po neklidných dobách dostává pevného hospodáře. Za Trčků z Lípy byla Lichnice opravena a přestavěna. Poškozené hradby byly zrekonstruovány a zesíleny, uvnitř bylo vystavěno či přistaveno několik pozdně gotických obytných budov.  Původně nevelký hrad se mění na pohodlné obydlí. Východně od hradu vzniká r. 1539 městečko Podhradí se samostatným fortifikačním systémem. Hradby se částečně dodnes zachovaly. Měly tvořit předsunutou obrannou linii hradu na nejslabší, východní straně. Panování Trčků je ukončeno r. 1555, kdy Vilém Trčka pro značné dluhy panství prodává poručníkům bratrů Albrechta a Václava Robmhápových, kteří se ujímají majetků po dosažení plnoletosti r. 1557. 

Bratři si majetek rozdělili r. 1564, Lichnice a okolní vsi začal vlastnit Albrecht. Od doby jeho panování začal úpadek hradu. Majitel totiž vlastnil ještě sídlo v místech dnešního třemošnického zámku a dával mu přednost. Od roku 1592 je majitelem hradu Albrechtův syn Zikmund a Lichnice tehdy dostává další ránu. R. 1610 vyhořela. Zikmund ji již neobnovuje a usazuje se definitivně v Třemošnici. Pak udělal další dějinnou „chybu“. Zúčastnil se stavovského povstání a skončil na straně poražených. Je s podivem, že mu majetek nebyl zabaven, ale panství bylo „pouze“ změněno na manství. R. 1426 tedy Zikmundovi synové Arnošt a Ferdinand přebírají Lichnici a okolí jako císařské léno. Nicméně císař své rozhodnutí „opravil“ r. 1637. Od tohoto roku se uvádí jako majitel Lichnice Ferdinand II. Nechal Lichnici opravit a umístil zde svou posádku. Švédům se roku 1646 podařilo zajmout jejího velitele, hradu se ale nezmocnili. 

Pro stavbu hradu se po požáru r. 1610 stal konečnou katastrofou rok 1648. O co šlo? Císař Ferdinand III. vydal nařízení, podle něhož měly být zbořeny hrady, které by se mohly stát opěrným bodem nepřítele. Ferdinand Robmháp uposlechl a nechal zbořit hradby Lichnice. Na hradě pak rod udržoval jen několik sklepů a pokojů, převážně k hospodářským účelům. Zřícenina se pak stala zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele z okolí. Jako majitel se od r.1747 uvádějí Millesimové a r. 1850 se uvádí nadace Jana Josefa Caretto-Millesima. 

R. 1907 byl podniknut první krok k záchraně zříceniny – byla opravena vstupní hradní brána. R. 1933 při první pozemkové reformě Lichnici získává Klub československých turistů. V dalších letech byly prováděny záchranné práce, zejména u vstupní brány a zbytků věže. V době socialismu hrad spravoval Okresní národní výbor Chrudim. 

Hrad stojí na malebném skalním ostrohu a je častým cílem výletů, ačkoli se z něj zachovala v podstatě jen vstupní brána a část okrouhlé věže. Ta byla r. 2017 využita ke stavbě atraktivní ocelové konstrukce – rozhledny. Z hospodářských budov na západní straně a z paláce na jižní straně se zachovaly jen obvodové zdi a část sklepů.

Turisté navštěvují Lichnici také kvůli neobyčejně krásným výhledům do krajiny, zejména do blízké Lovětínské rokle a pak na západ a na sever do České tabule. Geomorfologové na hradě Lichnici vidí přímo v terénu hranici mezi Železnými horami a Českou tabulí.  

Hrad je přístupný bez průvodce. Otevírací doba je IV. a X. So + Ne 10 – 17, V.-IX. Út – Ne 10 – 17. Základní vstupné činilo 70 Kč (stav r. 2019). 

Zřícenina je ohrazena chatrným oplocením, proto se sem různí návštěvníci dostanou i mimo otevírací dobu. 

Na zřícenině se někdy konají pod širým nebem zajímavé kulturní akce. 

Podle: 

Fiala, Z., Šimek, T. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 267