Zvonička, socha sv. Anny a dům čp. 2 v Liticích nad Orlicí

Cestu na hrad Litice nad Orlicí turisté procházejí v prudkém stoupání. Jen na jednom místě má výstup mírnější spád. Je zde rozloženo několik chaloupek a dřevěná zvonička. Symbolicky na ně dohlíží socha sv. Anny.

Drobná venkovská dřevěná štenýřová zvonička (štenýř = středový sloup) pochází  asi z 3. třetiny 18. století. V této době vydala Marie Terezie tzv. Ohňový patent. Zvonička oznamovala vznik požáru, což odpovídá jejímu umístění poblíž středu vesnice na kopci.  

V sousední Bohousové mají také zvoničku, která je postavena na šestiúhelníkovitém půdorysu. Pochází z r. 1770. V Záchlumí je tomu podobně, postavena byla roku 1790. Litická zvonička je čtyřboká, takže některé badatele to svádí k domněnce, že může být mladší, nejpozději však z poloviny 19. století. Je totiž znázorněna v Sedláčkových Hradech z r. 1886. Původní zvon byl zrekvírován ve válečné době r. 1916, nový o hmotnosti 36 kg byl odlit až r. 1948. Zvonička byla rozsáhle opravována v l. 1949, kdy proběhla výměna pláště a kamenné podezdívky, dřevěný plášť pak byl opravován i v 80. letech 20. století. 

Zvonička je postavena na podezdívce z místní žuly, ke vstupu vedou 3 kamenné stupně. Štenýřová konstrukce je doplněna nárožními vzpěrami. Směrem vzhůru se konstrukce kónicky zužuje. Pata štenýřů je zabetonována do podlahy. Bronzový zvonek (lze-li tak vůbec 36 kg vážící těleso označit) je zavěšen na dvou rovnoběžných trámech pomocí ocelového táhla. Zvonička je opláštěna bedněním, ve spodní šikmé části je kryta šindelem, stejně jako obvodová krátká stříška a vrchní stanová stříška. Zvonička má vysokou památkovou hodnotu, neboť dokládá, jak si česká veřejnost a úřady vyložily Ohňový patent Marie Terezie z r. 1751. Ačkoli není zřejmé datum stavby a ačkoli je plášť zvoničky novodobý a poněkud neodborně zhotovený, nesnižuje to nijak významně hodnotu krásného a milého díla. 

Hned u zvoničky stojí venkovská roubená chalupa s podélným zápražím a bedněným štítem. Je zcela zachovaná i s mnoha detaily a bez přestaveb. Půdorys stavení je tvaru obdélníku, jen komora je na obdélné průčelí napojena kolmo a poněkud vystupuje "z půdorysu ven". Hlavní průčelí je orientováno ke zvonici, má dvě obdélná, v líci osazená, svisle rozdělená okna. Chalupa z tohoto pohledu má charakteristický bedněný štít s podlomením a polovalbičkou. Stavitelům se doštítu ještě vešlo obdélné, do šesti tabulek členěné okno. Vstupní průčelí kolmo k předchozímu je relativně dlouhé, zcela chráněné přesahem střechy, podepřené podstávkou a sloupy na okraji. Vyřezávané zábradlí a sloupy nejsou původní. Chalupa je natřena na bílo, zastřešena je eternitem a asfaltovou lepenkou a protažena je nad bedněnou kůlnu v jediné trojdílné dispozici. 

Celému souboru dává duchovní rozměr vysoce kvalitní, pozdně barokní, nedatovaná a autorsky neurčená pískovcová socha sv. Anny u okraje cesty. Původem je zřejmě z druhé poloviny 18. století.

Socha spočívá na podnožní desce výšky 20 cm, nad níž vystupuje čtyřdílný podstavec výšky 185 cm. Ten je tvořen soklovou patkou, hranolovým tělem s volutovými křídly, římsovou hlavicí těla a podnoží pod sochou. Sv. Anna je zobrazena jako postarší žena. Oděna je v dlouhém splývavém šatu, hlavu má přikrytu plachetkou. V rukou drží knihu. Výška sochy je 150 cm.

Podle: 

https://pamatkovykatalog.cz/soupis, 30. 10. 2019