Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích patří k největším stavbám svého druhu na jižní Moravě. Stavěl se navzdory nepříznivým hospodářským podmínkám v l. 1631-71. Stavba je naddimenzovaná a dává okázale najevo, že nebyla určena jen k uctívání Boha, ale také jako doklad moci vládnoucího rodu a jeho reprezentace. 

První písemná zmínka o farním kostele pochází již z r. 1227. Byl postaven nejspíše v místě, kde je presbytář současného kostela. R. 1426 za husitských válek byl vypálen, ale valtickým obyvatelům se podařilo jej později opravit. Když město r. 1544 navštívil pasovský biskup, napsal o kostelu, že je zchátralý a pro počet věřících nedostačující. O stavbu nového kostela usiloval první lichtenštejnský kníže Karel I. (1569-1627). Ale až r. 1631, tedy v rané fázi třicetileté války, započal se stavbou jeho syn, tehdy dvacetiletý Karel Eusebius. Základní kámen položil a stavbu posvětil kardinál František Dietrichstein, olomoucký biskup. To už na staveništi bylo 340 m³ kamene, který přivezli valtičtí poddaní. 

Není známo, kdo stavbu projektoval. Odborníci míní, že to mohl být sám Karel Eusebius, protože stavba nemá žádné rysy jiného projektanta. Je originální, spíše je výplodem knížecího rozmaru a dostatku peněz než pravé víry. 

Stavbu zahájil knížecí stavitel Giacomo Tencalla, italsky mluvící muž z jihošvýcarského Bissone. Štuky zhotovoval jeho bratr Giovanni a švagr Bernardo Bianchi, který smlouvu s knížetem podepsal ale později, r. 1637.  

Zhotovitelé neměli s podobnou stavbou první svého druhu severně od Alp žádné zkušenosti. Za okolností třicetileté války také nebyl dostatek kvalifikovaných řemeslníků, a tak není divu, že na staveništi došlo roku 1638 ke katastrofě. Spadla tamburová kopule (na křížení kleneb) a také sousední klenby v postranních kaplích. Kníže Giacoma Tencallu propustil. Stavby se ujal  od r. 1641 Ondřej Erna z Brna. Konstatoval, že příčinou zřícení bylo prohnilé podpůrné lešení klenby. Za pokračování v práci měl dle smlouvy dostat zaplaceno 4000 rýnských zlatých, přepočteno na dnešní peníze asi 9 000 000 Kč, ve smlouvě se nehovoří o nákladech na ubytování, stravu a na materiál. 

Ondřej Erna objednává tesaře, kteří dokázali již r. 1643 dát kostel pod střechu. Zaplatil jim (přepočteno) 1,2 mil. Kč. Kamenické práce za 600 rýnských zlatých stihl už jen objednat. 

Zdržení nastalo pobytem švédského vojska ve Valticích r. 1645. Nikdo neměl myšlenky ani peníze na to ve stavbě pokračovat. Až roku 1653 stavba znovu ožívá. Kníže povolal odborníky na dokončení štukatérských prací a sochaře na zhotovení soch sv. Petra a Pavla. R. 1654 je uzavřena smlouva s kameníkem Dominikem Morellim, který měl dodat podstavy sloupů (postamenty) a balustrády všech sedmi oltářů z černého a červeného mramoru, 10 dveřních portálů a položení dlažby z červeného a bílého mramoru. Materiál měli dovážet valtičtí poddaní, ale nakonec se kámen dovážel až z Vídně. R. 1662 ale Morelli náhle umírá a Giovanni Tencala (který na rozdíl od bratra na stavbě stále pracoval) žádá o povolení odcestovat do Itálie a také žádá zaplacení víceprací. Kníže ale finanční požadavek s poukazem na nízkou kvalitu práce seškrtal a navíc r. 1663 práce opět přerušuje. Na Moravu vtrhli Turci. 

Dílo bylo k užívání předáno až r. 1671, kdy pominulo nebezpečí tureckého napadení. Chyběla ale část dlažeb, nebyly kompletně zhotoveny oltáře, dveře a nábytek. Kníže si rozhodně vzal velké finanční sousto, když ve stejné době dokončoval také klášter se špitálem a kostel sv. Augustina.

Délka lodě je 48 metrů, její šířka je 28 metrů, výška klenby je 34 metrů, věže mají výšku 60 metrů. Věže byly vybaveny třemi zvony. První o hmotnosti 996 kg pocházel patrně ze starého kostela, další dva měly hmotnosti 300 a 500 kg. 

V průběhu dalších staletí byl kostel dovybavován. 

R. 1720 byla pořízena kazatelna. Jejím autorem je František Biener. Na protější stěně byla r. 1740 umístěna plastika sv. Jana Nepomuckého, kterou zhotovil rakouský sochař Ignác Langelacher. Kolem roku 1750 byly do kostela dodány varhany. Sestavil je Johann Henck. Kolem roku 1786 byla stará sakristie upravena na kapli Božího hrobu a na východní straně přistavěna současná sakristie. R. 1855 byl kostel vybaven lavicemi, které slouží dodnes. 

Před 1. světovou válkou nechal provést kníže Jan Adam II. z Lichtensteina velkou opravu kostela. Při ní byla budova vymalována dvěma světlými odstíny. Původní věže měly zakončení ve tvaru jehlanu, ale kníže je nechal nahradit tvary historizujících helmic. 

R. 1992 byly do kostela dodány dva nové zvony. Tehdy Valtice slavily 800 let od svého založení a město i kostel navštívilo mnoho známých světských i církevních osobností a starostové z přilehlých obcí z Moravy i z Rakouska. 

Kostel je díky neobvyklému projektu stavebně velmi zajímavý, je ale také zvně i uvnitř zajímavě výtvarně dotvořen. Průčelí je vyzdobeno sloupy, lomenými římsami a sochami apoštolů sv. Petra a Pavla v nadživotní velikosti. Mezi věžemi se nachází trojúhelníkový štít (tympanon) s postavami sv. Karla Boromejského, který v jedné ruce drží lebku a ve druhé kříž. Na druhé straně na náměstí shlíží sv. František z Assisi se zářící hostií a knihou. 

Uvnitř patrně největší zajímavostí je kopie obrazu Nanebevzetí Panny Marie, jehož originál pochází z dílny Petra Paula Rubense. Když roku 1756 hrozilo nebezpečí vpádu pruských vojsk, byl obraz převezen do Vídně a malíř Gaetano Fanti zhotovil kopii, která visí v kostele dodnes. Malíř Giovanni Baptista Gidonni byl pověřen malířskou výzdobou celého kostela, ale nakonec je uvnitř jen z r. 1640 v boční kapli vpravo Klanění tří králů a vlevo Obřezání Páně. Svatou Rodinu namaloval vlámský umělec Fransiscus de Neve. Autor obrazů Útěk do Egypta, Karel Boromejský, Panna Maria a Sv. Anna není znám. Křížovou cestu namaloval Karl Birnbaum, kazatelnu zhotovil František Biener r. 1720. Velmi hodnotný, i když mladší je bronzový kříž v boční kapli. Zhotovil ho r. 1903 český sochař Ignác Weirich. Ve skleněných rakvích spočívají ostatky sv. Antonína, které byly přivezeny z Vídně r. 1783 a patrona Valtic sv. Justa. 

Jak jsme naznačili v úvodu, stavba kostela na náměstí ve Valticích vyjadřovala spíše než náboženské vyznání stavitele jeho touhu po velkém díle a originalitě. Kostel byl dimenzován na 2500 věřících, ale ve Valticích a okolí jich žilo nejvýše 1500. Chrám nikdy nebyl zcela zaplněn. Také v něm byla zcela určitě modlícím se farníkům velká zima, protože jejich teplo stoupalo vzhůru do vysoké kopule. Teplovzdušné topení bylo uvnitř instalováno až r. 1914. 

Je otázkou, zda nevzdělaným farníkům něco říkaly abstraktní obrazy a štuky. Není také zřejmé, zda neželeli peněz, které jejich pán do stavby vložil, a práce, kterou jakožto poddaní vkládali jakožto robotní povinnost zdarma. 

Ing. Vilém Komoň podepsaný pod jedním z webů o Valticích si dal práci a publikuje názor, že stavba spolykala v přepočtu na dnešní peníze 150 mil. Kč. Další obrovskou částkou by se dala vyjádřit robota poddaných. Dojdeme k závěru, že kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích je sice jednou z nejzajímavějších staveb na Moravě, ale současně je příkladem stavby, která v době vzniku nepochybně neúměrně zatěžovala donátorův rozpočet a naddimenzovaností se během staletí ukázala jako částečně zbytečná. 

Podle:

 O farnosti :: Farnost Valtice (webnode.cz), 9.6. 2021

Stezky | doháje.cz (dohaje.cz), 9.6. 2021

[Město Valtice], 12. 6. 2021