Kočičí skály

Kočičí skály jsou skalním hřbetem, který se vyvinul na pískovcích z doby křídy a na kterém najdeme přírodě blízké lesy, v nichž rostou hlavně borovice. Od sousední stolové hory Ostaš jsou Kočičí skály tektonicky odděleny a jsou o 80 až 100 m nižší. Ve skalách jsou strukturní hřbítky, skalní věže, pilíře i soutěsky. Nacházíme se severoseverozápadně od města Police nad Metují.

Pískovcová kra Kočičích skal je protažena ve směru SZ–JV. Zatímco na západě při Ostaši je tato kra celistvá, východní okraj je rozčleněn podle svislých puklin, kde vznikly skalní útvary vysoké až 25 m. V severní části eroze vytvořila skalní město zvané Dolní labyrint. Horním labyrintem je nazýváno skalní město na jihovýchodě Ostaše. Díky vyvýšené poloze je možno z okrajů skal obdivovat vynikající výhledy, například na okolí Pěkova nebo na Broumovské stěny. 

Převládajícím materiálem v kvádrových pískovcích skal jsou křemenná zrna (o průměru 0,1–0,4 mm a větší), tmel je tvořen kaolínem nebo je křemitý, běžně se tu vyskytují polohy s limonitem. V podloží kvádrových pískovců leží slínovce. Nejvýše položená je ústřední plošina (603 m.n.m.). Její okraje jsou modelovány erozí, zvětráváním, pohyby půdy a svahovými pohyby. Důležitou roli hraje i sufoze (proces vyplavování jemných částic z půdy podzemní vodou a následné zhroucení dutin). Na úpatích skal vznikají při těchto procesech rozsáhlé sutě nebo písčité zvětraliny. 

Nejvíce se vnější zvětrávací procesy uplatňují na tektonických zónách s větším počtem svislých i šikmých puklin. Hlavně si musíme připomenout účinky vody a ledu při častém střídání teplot kolem 0°C. Tento proces se nazývá kongelifrakce (mrazové tříštění). Nejvíce probíhal v dobách ledových. 

Typické skalní soutěsky vznikly v blízkosti Sluje českých bratří. Probíhají tady čtyři kulisovité skalní hřbety o výšce 15 až 25 m a šířce 3 až 4 m. Sama Sluj českých bratří je neobyčejně dlouhá soutěska, na délku měří 48 m, široká je 0,5 m až 1,5 m. Vznikla rozpadem pískovce podél výrazné puklinové zóny. Směr puklin není zcela přímý, občas sluj sleduje i příčné pukliny. Do soutěsky napadalo mnoho balvanů, některé se v ní zaklínily a částečně ji kryjí. 

Kočičí hrad se nachází v severovýchodní části přírodní památky. Je to souvislejší skalní hradba s úzkými trhlinami, z nichž některé mají charakter puklinových jeskyní. Jejich délka je až 9 m. Na okrajích Kočičího hradu jsou některé pilíře od hlavní hmoty skal izolovány do podoby věží. 

Kromě výše uvedených tvarů můžeme v Kočičích skalách obdivovat skalní výklenky, okna, skalní brány a pseudokrasové jeskyně, kterých odborníci zaevidovali 21.

Trojnožka je zajímavá izolovaná skála 10 m severně od Sluje českých bratří. 

Na Kočičích skalách, na Ostaši a lokalitě Hejda byly instalována terčová měřidla, která monitorují pohyby skal s přesností 0,01 mm. Ukázalo se, že pohyby jsou závislé na ročním období. Současně na úpatí Ostaše pracuje seismická stanice. 

V Kočičích skalách se zachovaly reliktní borovicové lesy s borovicí lesní (Pinus sylvestris), často bizarních tvarů. Dále se vyskytuje smrk ztepilý (Picea abies), zejména v okrajových partiích a při úpatí skal, vtroušeně i jedle bělokorá (Abies alba). Dále se vyskytují břízy, jeřáb ptačí a výjimečně také buk (Fagus sylvatica). V keřovém patře roste krušina olšová. Chudý podrost zde tvoří především acidofilní druhy – brusnice borůvka, b. brusinka, metlička křivolaká, vřes obecný, hasivka orličí, černýš luční, na vlhčích místech třtina chloupkatá, ostřice šedavá a některé druhy kapradin. Jako u všech skalních měst je i zde květena velmi chudá. V sezóně 1992 bylo nalezeno pouze 92 druhů cévnatých rostlin. Hub bylo r. 2020 nalezeno 207 druhů, z toho 3 z Červeného seznamu. 

Území Kočičích skal je cenné výskytem živočichů, zejména mravenců, mravkolvů a svižníků. Ze savců se vyskytují běžné lesní druhy jezevec lesní, liška obecná, kuna lesní a kuna skalní, srnec obecný, prase divoké a veverka obecná. Byl zjištěn detektorováním výskyt minimálně tří druhů netopýrů: netopýra rezavého, severního a netopýra Brandtova/vousatého. Ve vzdálenosti 200 m od skal lidé zahlédli vlka obecného, nicméně tento druh na území přírodní památky svým výskytem vázán není. Z plazů se na slunných místech setkáme s ještěrkou obecnou  a zmijí obecnou a s 18 zvláště chráněnými druhy ptáků.

Území je chráněno již od roku 1956. Je v něm především usměrňováno horolezectví, turistika a těžba dřeva. Je mj. zakázáno zakládání monokultur a výsadba exotických druhů dřevin. Horolezci nesmějí používat magnézium. 

V minulosti porosty na Kočičích skalách velmi trpěly imisemi z nedaleké teplárny Trutnov-Poříčí. 

Kočičí skály v některých místech silně trpí vysokou návštěvností. Stezky jsou místy vyšlapané až do šířky 15 m od hlavní linie. Největší soustředění lidí bývá tradičně na skalách s dalekým výhledem. Podle sčítání v l. 2018-2020 navštíví Kočičí skály asi 21 000 osob ročně, nejmenší návštěvnost je v lednu, největší v červenci a v srpnu. 

Horolezci se na Kočičích skalách objevili prokazatelně v roce 1939, ale možná i dříve. Ještě do konce války podnikli horolezci všechny výstupy na dominanty v Dolním labyrintu a za pomoci skob zdolali i tzv. Rukavici. 

Dnes za příznivých podmínek jsou lezci přítomni ve skalách takřka celoročně. Značné oblibě se těší bouldering - vodorovné lezení několik metrů nad zemí, které není náročné na výbavu. 

Skály poskytují vhodné podmínky pro cvičení záchranných složek v obtížném terénu. 

Podle:

Maloplošná zvláště chráněná území, 20. 12. 2025