Zámek Opočno

Ve městě Opočno stojí malebný zámek, jehož poloha a stavební prvky patří k nejhezčím ve východních Čechách. Je hojně navštěvován jakožto turistický magnet. 

Existence Opočna je známa již z Kosmovy kroniky z r. 1068. Tehdy se na Dobeníně v blízkosti Zemské brány konala volba pražského biskupa a nespokojení účastníci „schůze“ odešli právě k Opočnu. Pod (pravděpodobně) slavníkovským hradištěm vedla kladská obchodní stezka. Podotkněme, že Kladsko bylo součástí zahraničního území, takže držitelé hradiště kontrolovali mezinárodní obchod. 

Koncem 13. století se rozpadl správní systém, jehož střediskem byly hrady, přičemž není zřejmé, na jak dlouho zůstalo Opočno v zeměpanském držení. Ale je jisté, že zdejší krajinu kolonizoval rod Drslaviců – pánů z Dobrušky, který se r. 1350 stává vlastníkem hradu Opočno. Člen rodu Mutina, který zemřel r. 1361 a jeho syn Sezema (zemřel r. 1377) používali ale ještě přídomek „z Dobrušky“, kdežto jeho synové Štěpán a Jan se už psali podle Opočna. Samotné jméno pochází od geologického podloží hradu, který tvoří opuka. 

Štěpán a Jan vybudovali nový gotický hrad, jehož polohu a rozsah ale dnes nedokážeme určit. Jistá je první písemná zmínka o něm – r. 1361. Městečko Opočno má svoji první písemnou zmínku již k r. 1359. 

Štěpán z Opočna byl stoupenec Václava IV. Zavraždili ho jeho a Václavovi nepřátelé vedení nejvyšším hofmistrem Hanušem na Karlštejně r. 1397. 

Na začátku 15. století se majitelé a rody na hradě střídali, ale r. 1415 vystupuje v dějinách Jan Městecký z Opočna, který podepisuje r. 1415 protestní list proti Husovu upálení. Později se ale stává protivníkem husitů, dokonce poslal na Jana Žižku nájemného vraha. 

Je tedy zřejmé, že hrad se stal terčem husitských vojsk. Nejprve jej r. 1422 neúspěšně obléhal Zikmund Korybutovič, později jej r. 1425 dobyli a pobořili orebité. Jako takový ale hrad nadále existoval, dokonce až do r. 1527 za častého střídání majitelů, kdy jednu dobu patřil mj. králi Ladislavu Pohrobkovi a jindy Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad, tehdy zemskému správci. R. 1495 panství kupují Trčkové z Lípy.

R. 1527 zahajuje Zdeněk Trčka z Lípy a na Vlašimi přestavbu sídla na renesanční zámek. Na jeho dílo navazuje r. 1560 Vilém Trčka z Lípy a na Veliši. Všechny zbývající části starého hradu byly odstraněny a půdorys stavby byl rozšířen o bývalý příkop, který předtím odděloval hrad od předhradí. Zámek byl vybudován na obdélníkovém půdorysu a jeho charakteristickým rysem se staly impozantní arkády. Hlavní křídlo jich má v přízemí a v prvním poschodí jedenáct, obě postranní křídla pět. Ve druhém patře je počet arkád dvojnásobný. 

Přízemní místnosti jsou charakteristické valenými klenbami, v patrech jsou stropy ploché. 

Celá stavba byla ozdobena sgrafity, opatřena renesančními štíty a věží nad hlavním vchodem. Od města zámek odděloval příkop, přes nějž vedl padací most. Lze tedy říci, že zámek současně představoval pohodlné sídlo a bylo přitom pamatováno na jeho případnou obranu. Není přitom známo, kdo byl stavitelem. Byli to pravděpodobně Italové, kteří sem přišli od Pernštejnů nebo přímo ze své vlasti. Podnětem ke stavbě renesančního sídla byla téměř jistě cesta mladého Viléma Trčky r. 1551 do Itálie, které se zúčastnil jakožto člen poselstva české šlechty. Výpravu tehdy vedl Maxmilián II., český král a pozdější císař. 

Vilém Trčka si Opočno  zvolil za své sídlo. Ještě za jeho panování byla přestavěna hradní kaple sv. Ondřeje na trojlodní renesanční kostel. Když Vilém Trčka r. 1569 jako bezdětný zemřel, připadlo na základě závěti Opočno na krátkou dobu Žerotínům. Ale brzy nato si Jaroslav Trčka z Lípy bere za manželku Veroniku Johanku ze Žerotína a zámek tím získává zpět svému rodu. 

Dalším významným vlastníkem pak byl Jan Rudolf Trčka z Lípy, který nechal přistavět r. 1602 letohrádek a míčovnu před ním. Výhodnými koupěmi, které prováděl on nebo jeho manželka Marie Magdalena z Lobkovic, vybudoval v severovýchodních Čechách majetkové dominium, kde jeho pozemky a stavby tvořily téměř souvislé území. Mluvíme ale už o době po Bílé hoře, kdy se takto dalo přijít k majetkům emigrantů nebo ke konfiskátům. I proto Jan Rudolf Trčka a jeho syn Adam Erdman přestupují r. 1628 na katolickou víru. 

Marie Magdalena měla tak obrovské množství peněz, že je půjčila i císaři a dostalo se jí za to výjimečného postavení – mohla zůstat nekatoličkou. Až do své smrti r. 1633 usilovala o nápravu společenských poměrů po Bílé hoře, což byla ale marná snaha. Zúčastnila se příprav spiknutí proti císaři, což později vyústilo v neblahé skutečnosti pro celý rod. 

R. 1628 se opočenské panství stalo centrem obrovského selského povstání. Motivem byly jak sociální poměry, tak násilná rekatolizace. Povstalci byli velmi dobře organizačně a vojensky připraveni. Bojovali pod kališnickými prapory. Získali i podporu měst Třebechovic pod Orebem a Dobrušky. Boje trvaly přes šest týdnů a výsledkem bylo 500 mrtvých a 600 zatčených sedláků. Zajatci byli vyslýcháni útrpným právem, mnozí při mučení zemřeli. Jan Rudolf Trčka uložil jednotlivým panstvím pokuty podle míry jejich provinění, ale těsně před smrtí jim polovinu částky odpustil. 

R. 1634 byl pro hraběcí rod Trčků krizový. V Chebu byl spolu s Albrechtem z Valdštejna zavražděn Adam Erdman Trčka z Lípy, dědic majetku. Stalo se tak 25. února. Jeho otec umírá den poté. Mladší syn Vilém Trčka odešel po Bílé hoře do Francie, pak pobýval v Německu a na jaře 1634 umírá jako císařský plukovník. Účast Adama v blízkosti Valdštejna byla vyhodnocena jako spiknutí a Trčkovým byl zabaven celý majetek. Panství o rozloze 302 km² r. 1636 získává do dědičného vlastnictví rod Colloredů z Walsee. Není divu. Colloredové aktivně přispěli k odstranění Valdštejna. Rod pocházel ze severní Itálie a v Čechách se usadil již r. 1593. 

Colloredové zaujali v Opočně a v Čechách vůbec velmi významnou roli. Rudolf Colloredo se stal r. 1637 velkopřevorem řádu maltézských rytířů, r. 1647 byl jmenován velícím generálem v Čechách a r. 1648 mu byla svěřena obrana Prahy proti Švédům. Colloredové poté zastávali významné úřady. František de Paula Gundakar (1731-1807), příslušník rodu si roku 1771 bere za manželku hraběnku Marii Annu Isabellu z Mansfeldu, čímž získává panství Dobříš a jméno rodu se rozrůstá na označení Colloredo-Mansfeld. Vrcholem jeho kariéry byl úřad konferenčního ministra a říšského místokancléře. Po bitvě u Slavkova r. 1805 se obou úřadů po nátlaku Napoleona musel vzdát. 

Je tedy nasnadě, že Františkův nástupce Rudolf Josef (1772 – 1843) se ze všech sil snažil podporovat protinapoleonskou koalici rakousko-prusko-ruskou. Rozhodující fáze trojstranných jednání probíhala roku 1813 právě na opočenském zámku. Přítomni byli ruský car Alexandr. I. a jeho ministr zahraničí Nesselrode, pruský státní kancléř Hardenberg a rakouský kancléř Metternich. 21. června 1813 na zámku také pobýval pruský král Fridrich Vilém III. Ještě před jednáními Rusové a Prusové chtěli uzavřít s Francií mír, ale když viděli cvičení elitních vojsk rakouské armády, od úmyslu upustili. Uzavřeli tajnou dohodu a Rakousko vyhlásilo Francii válku. 

Když kníže Rudolf Josef zemřel bez potomků, panství se r. 1844 ujímá jeho synovec František Paula Gundakar (1802-52). Jeho místo v dějinách není pro Čechy slavné. R. 1848 jako císařský generál potlačil s generálem Windischgrätzem pražské povstání, posléze si podobně „úspěšně“ vedl i ve Vídni a v Uhrách.

Po smrti Františka Gundakara vládl na panství jeho bratranec Josef František Jeroným (1813-95). 

Colloredové nejdříve po celých 50 let neměnili architekturu zámku, barokní úpravy učinili až po požáru koncem 17. století. Odstranili věž nad hlavním křídlem a renesanční štíty nad průčelími, fasádu nechali natřít cihlově červenou barvou. Počátkem 18. století vybudovali zámeckou kapli, která prostupuje dvě patra. Neznámý malíř v ní vytvořil v kupoli fresku Zvěstování. Na práce pravděpodobně dohlížel významný pražský architekt Giovanni Baptista Alliprandi, jehož pobyt na Opočně je doložen. 

Empírový sloh majitelé uplatnili kolem r. 1820 založením anglického parku v údolí Zlatého potoka. Byla stržena zeď spojující křídla zámku, tím se uvolnil výhled do krajiny. Byla přestavěna střecha na valbovou, vystavěna jízdárna a balkón spočívající na jižní straně na krakorcích. 

Na počátku 20. století majitelé nechali provést velké úpravy interiérů, čímž setřeli jejich původní renesanční či barokní vzhled. 

Postupně v 19. století byla do zámku umisťována rozsáhla sbírka obrazů, později známá pod názvem colloredo-mansfeldská. Je v ní celá řada vysoce ceněných originálů převážně zahraničního původu. Podobně cenná je knihovna čítající mj. slavnou francouzskou encyklopedii z l 1751-72, literaturu právnickou, geografickou, heraldickou, historickou, cestopisnou, loveckou a další. R. 1953 sem bylo přivezeno 900 svazků z druhého rodového sídla z Dobříše. 

Protože majitelé zámku často cestovali, je na Opočně také k vidění sbírka předmětů z Afriky a z Ameriky. 

R. 1922 provedl Josef Colloredo-Mansfeld obratný manévr (1867-1949), když všechny dvory a průmyslové podniky opočenského velkostatku přeměnil na akciovou společnost. Tím se vyhnul pozemkové reformě podle zákonů z r. 1919. 

Za II. světové války byl zámek nejprve pod nucenou správou a později jej zkonfiskovali nacisté. 

Od r. 1945 je v majetku Československé republiky, později České republiky a správu v současné době (r. 2020) v něm vykonává Národní památkový ústav.  

Od roku 1991 příslušníci rodu Colloredo-Mansfeldů neúspěšně usilují o vydání zámku do svého držení. Zatím se jim podařilo získat 68 obrazů, které ale nechali formou zápůjčky v dosavadní expozici. Později si některé odvezli. 

Interiéry zámku jsou návštěvnicky velmi přitažlivé. Prohlídkové trasy zahrnují etnografickou halu, kapli, pracovnu, ložnice, salonky, jídelnu, hernu, koupelnu, oblékárnu, pokoje pro hosty, obrazárnu, knihovnu, rozsáhlou zbrojnici (patrně nejhodnotnější v Čechách), lovecký sál a rytířský sál. Nejdelší okruh zahrnuje i apartmány Kinských, v nichž je instalován oboustranný obraz Madony od G. B. Chiariho.  

Zámek je otevřen od dubna do října, viz webové stránky. 

Základní vstupné na prohlídku celého zámku r. 2020 činilo 250 Kč, dílčí okruhy byly levnější. 
     

Podle: 

Šimek, T. a kol. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 342

https://www.zamek-opocno.cz/cs/o-zamku/expozice-a-sbirky, 22. 7. 2020