Hrad Nové Hrady

Jihozápadně od centra města Nové Hrady v jižních Čechách stojí na skalnatém výběžku zachovalý  hrad, který je přístupný turistickým prohlídkám. 

V historii se Nové Hrady uvádějí poprvé r. 1279, i když hrad je pravděpodobně starší, stejně jako hradiště, které tu bylo předtím a existovalo nejspíše již od 11. či 12. stol. 

Prvním majitelem byl Ojíř ze Svin, jehož manželkou byla Kunhuta z rakouského rodu Kuenringů. Tehdy hrad plnil obrannou funkci při hranicích. Stavbu dědí Ojířův syn Smil, který byl zároveň purkrabím v Poděbradech a později ve Znojmě. 

R. 1341 král Jan Lucemburský hrad uděluje v manství Vilémovi z Landštejna. Až do konce 16. století se pak uvádí jako středisko rozsáhlého panství, jednoho z největších v jižních Čechách. Následují složité dějiny střídání majitelů, mezi nimiž nalezneme i významné osobnosti.

Vilémův syn Vítek r. 1359 Nové Hrady a panství s mnoha vesnicemi prodává bratrům Petru, Joštu, Oldřichu a Janu z Rožmberka. Pravděpodobně za jejich vlády byl hrad opevněn kamennou zdí a parkánem. 

Od r. 1374 byl jediným majitelem panství Oldřich z Rožmberka. Když roku 1390 umírá, dědicem se stává jeho syn Jindřich a po jeho smrti r. 1412 jeho syn Oldřich. Za něj ale panství spravoval jeho poručník Čeněk z Vartemberka. Když Oldřich r. 1418 dospěl, přebírá dědictví, ale dlouho si ho neužil, protože stál na protihusitské straně. Bojovníci z Tábora mu roku 1425 vypálili město i hrad.

Rožmberkové drželi hrad až do r. 1476, pak se tu střídali zástavní majitelé.  R. 1485 zástavu na sebe převedl uherský král Matyáš, ale již rok poté Vok z Rožmberka zástavu vyplatil a r. 1491 hrad král Vladislav II. propustil z manství. A hned dva roky poté Vok z Rožmberka předal Nové Hrady svému bratru Petrovi. Ten pravděpodobně dokončil přestavbu celého hradu. Byly mj. opraveny věže a na třech stranách zesíleno opevnění. Hlavní palác byl v jedné části zvýšen o jedno patro. 

Petr z Rožmberka v závěti ustanovil dědicem Kryštofa ze Švamberka. To se však nelíbilo dosud žijícím Rožmberkům Jindřichovi, Joštovi a Petrovi. Jednak dosáhli u krále Ferdinanda I., že závěť zrušil a pak Švamberka vyplatili. Dohodli se, že hrad a panství připadne Joštovi. Za něj však vládla poručenská rada a r. 1551 přebírá Nové Hrady Petrův synovec Vilém. Ten se na hradě usazuje k delšímu pobytu se svou druhou manželkou Žofií roku 1562. 

Roku 1573 byl hrad značně poškozen výbuchem střelného prachu po úderu blesku a r. 1590 zemětřesením.

Opravy proběhly až r. 1605 za vlády Petra Voka z Rožmberka pod vedením Antonia Canevaleho. 

R. 1611 umírá Petr Vok a s ním končí dějinná linie Rožmberků. Hrad dědí Švamberkové.

Petr ze Švamberka byl majitelem od roku 1615. V l. 1618-1620 se výrazně podílel na stavovském povstání na straně, která prohrála a hradu mu byl zkonfiskován. Již předtím byl dobyt císařským vojskem v čele s Karlem Bonaventurou Buquoyem, který Nové Hrady, Rožmberk, tvrz Žumberk a Libějovice získává od císaře jako náhradu za vynaložené vojenské výdaje. Investice do vojska bojujícímu proti povstalcům se mu bohatě vrátila a těžil z ní nadlouho celý rod. 

Karel Bonaventura Buquoy začal od r. 1623 s opravami hradu do podoby, jak jej známe dnes. Nechal obnovit křídlo obrácené k městu, odstranil zříceninu sýpky na východě areálu a v části někdejšího pivovaru zařídil byty.

R. 1792 vyrostla na troskách bývalého paláce nová dvoupatrová budova, r. 1794 byla přední věž zvýšena o jedno patro. V severozápadním křídle od r. 1798 měli své byty panští úředníci. Buqoyové se přestěhovali do rezidence na náměstí a později do zámku na východním okraji města, ale byli majiteli hradu až do roku 1945, pak byly uvnitř byty pod správou městského národního výboru, po roce 1989 byla vzácná památka otevřena veřejnosti k prohlídkám ve dvou návštěvních okruzích. 

Stavebně má hrad podobu oválu, který je na dvou stranách opatřen branami, díky jejichž existenci je areál průjezdný. Hrad je obklopen velmi širokým a až 15 m hlubokým příkopem, přes nějž vede ze strany od města most spočívající na kamenném pilíři. Za vstupní hranolovou branou vpravo stojí malý nebo též starý dům, vedle něho stojí od brány vzdálenější velký dům nazývaný též palác. Za ním stojí věž s druhou branou. Uprostřed nádvoří je studna. Zvenku lze hrad obejít po ochoze nad příkopem. Od příkopu a od plošinky za zadní branou terén klesá prudce k údolí Stropnice. 

První prohlídkový okruh ukazuje a dokumentuje podobu hradu od dob Karla Bonaventury Buquoye po výstavbu nového zámku na předměstí a přírodně krajinářského parku Terčino údolí. Mj. tady uvidíte obraz, kde si učiníte představu o tom, jak vyhlížel Karel Bonaventura Buquoy, ale je zde také vyobrazen i jiný vojevůdce - princ Evžen Savojský. Velmi hezké jsou exponáty z jihočeských skláren včetně povedených kousků z hyalitu. V poslední místnosti I. okruhu uvidíte buquoyský archiv. 

Ve druhém okruhu uvidíte sedm pokojů zařízených jakožto byt panského správce. Je tu přijímací místnost, úřední místnost, chodby, rozlehlá jídelna, kuchyň, menší reprezentační místnost včetně zařízení, které poznaly jako vynálezy naše babičky (gramofon, rádio, dřez, žehličky,...). Pan správce se ve vybavení bytu chtěl přiblížit šlechtě a mj. si pořídil velmi kvalitní sklo. 

Vstupné do každého z okruhů r. 2022 činilo 180 Kč, otevírací dobu v měsících duben až říjen zjistíte na www.hrad-novehrady.cz, některé typy prohlídek se konají i v zimě. Venkovní okruh nad hradním příkopem je přístupný zdarma, vyhlídka z věže je otevřena jen při výjimečných příležitostech. 

Podle:

Fiala, Z., Hosák, L. a kol. (1986): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Jižní Čechy, Svoboda Praha, s. 138.

https://www.hrad-novehrady.cz, 8. 1. 2023