Silnice nad severozápadním pobřežím Korsiky

Sever Korsiky je tvořen asi 40 km dlouhým a pouhých 15 km širokým poloostrovem, jehož nejsevernější výběžek se jmenuje Cap Corse. Toto území vždy leželo opticky i fakticky odděleně od centra ostrova, dokonce sem až do 19. století nevedla žádná cesta a místní obyvatelé byli zbylými Korsičany ignorováni. Přestože místní klany byly v 17. století podřízeny Janovanům, dosáhly díky obchodu s Francií a Toskánskem značného hospodářského rozkvětu a Janované pro území zvolili jistou dávku autonomie. Sever ostrova byl hospodářsky úspěšný i přesto, že se místní obyvatelé museli bránit nájezdům pirátů, přičemž se schovávali před nimi do věží, kterých tu bylo postaveno asi třicet. 

V 19. století a ve 20. století prudký nárůst počtu obyvatel zapříčinil, že tisíce Korsičanů emigrovaly do Ameriky, kde našly štěstí v Karibiku nebo v koloniích na jihu - např. v budoucí Venezuele. Vazby přetrvaly dodnes a mnohé vesnice na severu Korsiky se stavebně změnily v koloniálním stylu, protože emigranti se pak vrátili nebo sem alespoň do své staré vlasti jezdí v létě. 

Na pár let štěstím, ale dlouhodobě katastrofou, se pro oblast mezi vesnicemi Canari a Nonza staly zásoby azbestu, které se tu těžily v 60. a 70. letech 20. století. Azbest je šedý silikát, nerost se složitým vzorcem Na₂Fe²⁺₃Fe³⁺₂Si₈O₂₂(OH)₂ (chryzotil = serpentinový azbest), nebo Fe₇Si₈O₂₂(OH)₂  (amosit = amfibolový azbest), převažující šedou barvou a vláknitou strukturou. Všechny těžaře hnaly do otevírání dolů objednávky z celého světa, protože azbest je žáruvzdorný. Míchal se s cementem a vyráběly se z něj například ohnivzdorné obleky, žáruvzdorné desky u kamen, ale také střešní krytiny v Československu známé pod obchodním názvem eternit. Vyráběl se například v Berouně a v Československu byla využívána ložiska azbestu u Dobšiné. Do doby, než těžbu převzal tehdejší Sovětský svaz a Kanada a pak než se přišlo na to, že horníci z dolů na azbest předčasně umírali na rakovinu plic. Jemná vlákna azbestu se jim zapichovala do plicních sklípků a rakovinné bujení vyvolala třeba až za desítky let. Dnes je azbest zakázán. V dolech na Korsice, přezdívaných Bílé peklo, zahynul blíže neurčený počet pracovníků. Pozůstatkem dolování je těžební jáma na 42°49'15.750"N, 9°19'43.289"E a (údajné) zbytky azbestu na plážích v této oblasti. 

Dnes je na severu Korsiky zdrojem příjmů pro obyvatele, kteří se neodstěhovali, buď výroba vína nebo turistický ruch. Nicméně hromadný příliv peněz od cizinců se nekoná. Turisté se většinou ubytují jinde a sever ostrova objedou autem za jeden den. Škoda. Máte-li na Korsice dostatek času, věnujte severu delší dobu. 

Západní část poloostrova má divoký ráz. Hory přesahující nadmořskou výšku 1000 metrů vystupují přímo z moře a jen místy jsou přerušeny krátkými plážemi. Zhruba ve směru vrstevnice pobřeží kopíruje silnice, z níž se otevírají úchvatné výhledy na moře. 

U vesnice Pino je možno obdivovat františkánský klášter Séneque z 15. století. 

V Canari je postaven krásný románský kostel. 

Nonza je pravděpodobně nejhezčí vesnice severu Korsiky. 

Jízdu autem kolem severu Korsiky doporučujeme proti směru hodinových ručiček. Budete blíže k pobřeží a budou se vám lépe hledat místa k pořizování fotek. 

Podle:

Abram, D (2013): Korsika, turistický průvodce, 4. vyd., orig. The Rough Guide to Corsica, JOTA Brno, s. 83

Geologická encyklopedie (geology.cz), 26. 2. 2021