Rodný dům Napoleona Bonaparte v Ajacciu

Napoleon Bonaparte, francouzský císař a velmi schopný vojevůdce, jedna z hlavních osobností evropských dějin konce 18. a začátku 19. století, se narodil v Ajacciu, ve dnešní ulici St. Charles. 

Jeho předkové se objevují v kronikách města již od 15. století. Obývali dům, který byl r. 1555 zničen při útoku Francouzů na citadelu. Napoleonův prapradědeček Giuseppe se přistěhoval do dnešního Casa Bonaparte r. 1682. Napoleonův italsky hovořící otec Carlo zdědil dům v 18. století a žil v něm s manželkou Letizií, též někdy psanou Laetitií.

Když byla Letizia těhotná a očekávala narození Napoleona, bojoval Carlo v bitvě pod velením Korsičana Pascala Paoliho proti Francouzům. Korsické vojsko ale bylo na hlavu poraženo v bitvě u Ponte Nuova. Vítězní Francouzi vyhnali Paoliho do exilu. Napoleonův otec sice unikl z bitevního pole, ale s vítězi se usmířil a stal se zástupcem nově vytvořené korsické aristokracie v národním shromáždění. Dne 15. srpna 1769 se Carlovi a Letizii narodil syn Napoleon. Právě uplynuly asi tři měsíce od doby, kdy Korsiku ovládli Francouzi.

Napoleona v mládí ovlivnili korsičtí nacionalisté, kteří považovali Francouze za dobyvatele a utlačovatele. Matka a otec Napoleona vychovávali s láskou, ale tvrdě. Současně s ním rodinné podmínky, sice šlechtické, ale v porovnání s Francií skromné, zažilo sedm Napoleonových sourozenců (Josef, Lucie, Elisa, Louis, Puline, Caroline, Jerome). Jediný Josef se nenarodil v Ajacciu, nýbrž v Corte. Podotkněme, že Bonapartovi měli ve skutečnosti 12 dětí, ale čtyři se nedožily dospělého věku. 

Carlo Bonaparte s okupanty spolupracoval pragmaticky. Díky dobrým stykům s francouzským místodržitelem získal pro své děti bezplatné vzdělání, takže Napoleona už v jeho věku 9 let odváží do Francie, kde syn nejprve studuje vojenskou akademii v Brienne a pak prestižní vojenskou školu v Paříži. 

Carlo stihl dům v Ajacciu dobře udržovat, rozšiřovat a zvelebovat. Vybudoval terasu, krb, schodiště (do té doby se do vyšších pater chodilo po žebříku) a zakoupil obrovský stůl do středu jídelny pro dvacet osob. 

Carlo r. 1785 umírá. Nejstaršímu bratru Josefovi tehdy bylo 17 let, Napoleonovi 16. Správy domu se ujímá strýc Luciano. Ten přikoupil k nemovitosti sousední dům a ještě jeden dům 3 km od Ajaccia, kde rodina měla pak zemědělské zázemí. Poměry na Korsice ale byly vesměs chudobné a situaci ještě zhoršil Pascal Paolo, který se vrátil z exilu a činil rodině Bonapartů potíže, které vyplývaly ještě ze situace po osudné bitvě z Francouzi. 

Po revoluci r. 1789 rodina zastávala myšlenku republiky, zatímco Paolo byl ve spojení s Angličany. Letizia i s dětmi nakonec z ostrova prchá - či spíše byla vyhnána (r. 1793) a Paolovi příznivci dům Bonapartů vyrabovali. Britové obsazují Korsiku a Letizia se do domu v Ajacciu vrací až r. 1797 po jejich stažení. Podotkněme, že s Letizií byl vyhnán i Napoleon (ten se na Korsiku předtím po studiích vrátil) a že podstata sporu byla právě v odlišném pojetí budoucnosti ostrova, které zastával Paolo oproti Napoleonovi. 

Při cestě z Korsiky na pevninu Napoleon na ostrov zanevřel. Dokonce si italsky psané jméno Napoleone nechal přepsat na francouzsky znějící Napoleon. Na Korsice se pak během svého života objevuje už jen zřídkakdy. 

Během nadvlády Angličanů byla v domě umístěna ubytovna pro důstojníky a britská zbrojnice. Údajně tu bydlel i Hudson Lowe, pozdější Napoleonův věznitel na Svaté Heleně. 

Po návratu r. 1797 mohla Letizia dům začít opravovat, protože obdržela kompenzaci za újmu způsobenou Angličany. Jsou dochovány účty od zedníků, kovářů, tesařů, zámečníků a dalších řemeslníků. Dokonce se našel i nábytek, který unikl rabování, který mohla nechat obnovit. Práce jí trvaly dva roky, poté odjíždí r. 1799 do Paříže a dům svěřuje k péči Napoleonově chůvě Camille Illary. Téhož roku se v Ajacciu krátce zastavil i Napoleon, když se vracel z neúspěšného tažení z Egypta. 

Od r. 1805 dům patřil Letiziině bratranci André Ramolinovi, Camille za to dostala jeho dům. Z rodiny Napoleonů pak dům vlastnili Maria, Josef a od r. 1852 Napoleon III. a jeho manželka Eugénie, která zpustlý dům ponechaný bez nábytku nechala zrenovovat a rozšířit u příležitosti 100. let od Napoleonova narození. Na přestavbě angažovala přední umělce své doby - Alexise Paccarda, architekta paláce Fontainebleau a ajaccijského malíře Jéroma Maglioliho. Poté dům předala svému synovi Viktorovi. Právě on r. 1923 daroval rodný dům svého předka francouzskému státu. Podotkněme ale, že vlastnické vztahy domu Casa Bonaparte byly ale v 19. století ještě poněkud složitější, ale nevypisujeme je podrobně. 

V l. 1956-57 byly v domě neodborně prováděny opravy, při nichž byly zatřeny "nemoderní" prvky Maglioliho výzdoby. Naštěstí byly objeveny na začátku 21. století a v několika etapách zrekonstruovány. Stropy katastrofě v 50. letech unikly zcela a byly zachovány. 

V domě se po rodu Bonapartů zachovalo jen málo stop. Ukazují se tady dřevěná nosítka, na nichž byla odnesena těhotná Letizia z kostela, když jí začaly porodní stahy. Můžete si prohlédnout mapy Korsiky z 18. století a některé dokumenty, portréty, zbraně, dopisy a listiny, které se dotýkají slavné rodiny. Za pozornost stojí pistole Napoleonova otce, sofa, kde Letizia porodila Napoleona a také propadliště, kudy se Letizii podařilo uniknout před rabujícím davem Paoliho partyzánů. 

Otevřeno denně kromě pondělí, viz www stránky. X.-III. 10.30 - 16.30 s polední přestávkou 12.00 - 13.15, IV.-IX. 10.30 - 18.00 s toutéž polední přestávkou

Základní vstupné 7 euro. 

Histoire du musée | Musée national de la Maison Bonaparte (musees-nationaux-malmaison.fr), 31. 3. 2021

Maison Bonaparte - Wikipedia, 31. 3. 2021

Abram, D. (2013): Korsika, turistický průvodce, 4. vyd., orig. The Rough Guide to Corsica, JOTA Brno, s. 157