Bonifacio je město na jihu Korsiky, které je vystavěno v překrásném místě na vysokých křídových skalách. Od zbytku ostrova jej odděluje porost středomořské macchie, takže zástavba a nejbližší okolí si uchovaly svébytný ráz. Ten je určen v prvé řadě bělostným geologickým podložím horniny, která je v podstatě vápencem, ale v tomto případě neobyčejně malebným. Tuto vlastnost křídě propůjčila eroze v podobě deště a mořské vody. Obojí v okolí Bonifacia zformovalo překrásné skály. Druhou odlišností je místní dialekt, jenž je zbytkem ligurské italštiny, která tady přetrvala od dob janovské okupace. Přesto, že italsky znějící názvy sídel jsou na Korsice zcela běžné, v Bonifaciu jazyková izolovanost vyniká ještě výrazněji. 

Město se dělí v podstatě na dvě části. Jižní část, výše položená na vrcholcích skal, se nazývá Haute ville (Horní město). Severní část, níže položená u přírodního přístavu na tektonickém zlomu, který je rozšířen erozí, nese jednoduchý název marine. 

Kromě neobyčejně krásné polohy se Bonifacio pyšní renesančními domy v historickém centru. Jinde na Korsice renesance do budování sídel nepromluvila nijak výrazně. 

Přírodní a historické zajímavosti lákají do města tak velké množství lidí, že se zde usídlila komerce se vším všudy - hlavně co se týká kýčů a cen za služby. Vlastnit v Bonifaciu nemovitost si mohou dovolit jen ti nejbohatší - obvykle Italové. Vyhlédnou si ale samozřejmě jen takový dům, jemuž nehrozí zřícení do moře - a těch je na okrajích útesů hodně. Zajímavější situace je na blízkém ostrově Cavallo, kde jsou nemovitosti výhradně ve vlastnictví smetánky. Ostrov Cavallo je ale už tvořen pevnou žulou, řícení skal tam nehrozí.  Pokud si předchozí "nedostatky" odmyslíte, pak do Bonifacia jeďte. Je nejkrásnějším městem Korsiky. 

Dějiny

Pokud bychom hledali nejstarší zmínku o Bonifaciu, je možné, že by jí byl Homérův popis v eposu Odyssea: "skvělý přístav, uzavřený ze všech stran nepřerušeným prstenem strmých útesů se dvěma příkrými mysy rozkládajícími se proti sobě u ústí, jež vytváří pouze úzký kanál".

Město založil r. 828 hrabě Bonifacio Toskánský. Tehdy se ale jednalo spíše jen o hrad. Okolí hradu bylo osídlováno v průběhu dalších staletí, ale mnohem více než noví obyvatelé připlouvali k ostrovu piráti. Bonifacio tedy moc nevzkvétalo. 

R. 1187 bojovala o získání území na jihu Korsiky italská města Pisa a Janov. Zvítězili Janované, kteří masakrovali původní obyvatelstvo a nahradili je Italy. V Bonifaciu se usadilo nakonec asi 250 italských rodin. Janované své lidi osvobodili od daní a celních poplatků v přístavu. Město a okolí se pak izolovaností a pojetím zákonů stalo de facto samostatnou republikou, kterou řídil volený úředník zvaný anziani. 

R. 1420 přístav blokovala po 5 měsíců válečná flotila lodí aragonského a sicilského krále Alfonse V. Obyvatelé města se statečně bránili, vrhali na obléhatele křídové balvany a prý i kusy sýra. V tom údajně vynikala jistá Marguerita Bobbiaová, po níž obyvatelé pojmenovali jednu z městských ulic.  V zoufalství se podařilo části obyvatel spustit v přístavu loď a nepozorovaně odplout do Janova pro pomoc. Janované skutečně poslali sedm lodí, ale než dopluly, uplynulo hodně času a město mělo namále. Podle legendy se obránci oblékli do brnění padlých vojáků a pochodovali podél opevnění, což obléhatele překvapilo. Když zahlédli sedm lodí připlouvajících od Janova, raději obléhání vzdali. 

R. 1554 dvě třetiny obyvatel Bonifacia skosila morová epidemie. Za těchto okolností si na město učinil zálusk francouzský král Jindřich II., který připlul k ostrovu se svým spojencem, tureckým korzárem Dragutem (píšeme o něm také pod heslem Girolata). Obyvatelé opět poslali pro pomoc. Tentokráte se vydal do Janova jako posel člen rodiny Cattaciollů. Turci ho zajali při zpáteční cestě a donutili ho, aby ve městě předal zfalšovaný odpovědní dopis, v němž se Janované podpory Bonifacia zříkají. Město se Turkům a Francouzům vzdalo a to byl počátek drancování. R. 1559 ale dohodou získali Janované od Francouzů město zpět a následovalo dlouhé období klidu a prosperity. Jenže v 18. století Francouzi získávají Bonifacio a celý ostrov definitivně a rozvoj ustal. Korsika nebyla v popředí zájmu pařížské politiky. Bonifacio se začalo drát na výsluní až s počátkem turistického ruchu v polovině 20. století. A zůstalo tomu tak dodnes.  

Pamětihodnosti a zajímavosti

Horní město bylo několikrát přestavováno, nejvíce se na něm podepsala krátká doba vlády Francouzů v l. 1554-59. Tehdy byly zbourány městské hradby. Tam, kde to Francouzi nestihli, jsou v nich a také v domech na špičce mysu ještě dnes vidět stopy dělostřelecké palby. 

Špičky křídových útesů jsou rozhodně zajímavým místem, neboť je z nich krásný výhled na moře, 12 km vzdálenou Sardinii i na pevninu a město. Některé útesy jsou zřícené do vody a budí hrůzu, neboť si turisté kladou otázku, zda do moře může spadnout část Bonifacia. Odpověď zní: může - a roku 1966 dokonce jeden dům do moře spadl. Zahynuli dva lidé. Po této události byly některé útesy zpevněny, ale eroze bývá záludná. 

Jeden z nejlepších výhledů není na špičce útesů, ale poblíž avenue Général-de-Gaulle, kde uvidíte obrovský kus skály zřícené do moře. Mohutný kámen, který spadl, se jmenuje Le Grain de Sable. Místo s výhledem nese název Montée Saint-Roch a je tu kaple zasvěcená sv. Rochu. Pod ní můžete sejít k malé plážičce Sutta Rocca, kde je možno zkusit potápění. 

Na vrcholku schodů, které vedou na Montée Saint-Roch uvidíte Porte des Gênes, masívní padací most u brány, která byla kdysi jediným vstupem do horního města. Když se bránou vydáte vpravo, dojdete na place d´Armés a pak až dále k Bastion de l´Étendard, kde je malé muzeum. Jediným jeho pozoruhodným exponátem je kopie zachovalé kostry mladé ženy (Dame de Bonifacio), která byla nalezena v jeskyni u města. Bastion je jediným pozůstatkem opevnění, které přežilo obléhání r. 1554. 

Z place d´Armés na východ vede ulice rue des Deux-Emperors. Zde v čísle 4 uvidíte nádherný štít s erbem rodiny Cattacciolů. V okolí je podobných domů více. Ulice císařů, jak zní překlad do češtiny, je hodná svého jména. Jako host zde r. 1541 u Filipa Cattaccioliho přenocoval císař Karel V., když jeho loď v bouři u ostrova měla vážný problém a musela v Bonifaciu přistát. V domě naproti po celé tři měsíce r. 1793 přebýval Napoleon Bonaparte. 

Blízko place d´Armés stojí také kostel Église Ste-Marie-Majeure. Je původně románský, bohatě zdobená zvonice pochází ze 14. století, přestavěn byl v 19. století. Domy v okolních ulicích jsou spojeny pilíři s kostelem. Důvodem bylo jednak zpevnění staveb, ale v pilířích vedly i svody dešťové vody. V kostele je umístěna v sakristii ve slonovinové schránce spolu s ostatky sv. Bonifáce relikvie Kristova kříže, kterou údajně do města přinesla sv. Helena, matka císaře Konstantina. Kříž byl ve skutečnosti nalezen ve vraku v Bonifacijském průlivu a obyvatelé města jej vynášeli ven na útesy za bouří a modlili se za pěkné počasí. Kropenka na svěcenou vodu je jediným římským předmětem v Bonifaciu. Pochází ze 3. století. 

Ulice Rue du Palais, která vede severně od kostela, je jednou z nejkrásnějších ve městě. Domy v ní původně neměly vchody. Obyvatelé dovnitř lezli po žebřících, které za sebou vytahovali. Důvodem byly zkušenosti s piráty. Dole byly jen hospodářské místnosti, sýpky a stáje. 

Pokud jdete z městského jádra na západ, určitě na jižní straně poloostrova najdete Torrione, strážní věž, která byla postavena r. 1195 na místě hradu hraběte Bonifacia. Je vysoká 35 m. 

Jednou ze zajímavých atrakcí této části města je schodiště Escalier du Roi d´Aragon, které vede dolů ke studni v křídovém útesu a obsahuje 187 schodů, vstup sem je možný je v letní sezoně od 11 do 17.30 hodin a je zpoplatněn. 

Západní konec městské zástavby tvoří čtvrť Bosco s několika památkami. K nim patří hlavně gotický kostel Église St.-Dominique z r. 1270, který postavili patrně templáři a později jej předali dominikánům. Největší plochu bývalého lesa ale tvoří neobydlená planina a na ní kasárna francouzské armády. 

Ještě více na západ najdete pozůstatky tří větrných mlýnů z r. 1283, jeden z nich byl rekonstruován. Vedle stojí kaple sv. Bartoloměje, starý klášter sv. Františka a plošně rozlehlý městský hřbitov. V závěru prohlídky poloostrova si nesmíte nechat ujít fantastickou vyhlídku na moře a Sardinii.

V přístavu si určitě nenechte ujít možnost plavby k propasti La Sdragonato a k ostrovům Lavezzi. Některé společnosti nabízejí obojí v jedné akci. 

Podle: 

Abram, D. (2013): Korsika, turistický průvodce, 4. vyd., orig. The Rough Guide to Corsica, JOTA Brno, s. 252.