Hrad Castelsardo

Castelsardo je město a současně hrad na severním pobřeží Sardinie v Assinarském zálivu v provincii Sassari. Domy historického centra obepínají trachytový kopec, který se v neobyčejně úchvatné poloze zvedá asi 100 m nad mořskou hladinu. Nejvyšší dominantou je hrad, pod ním se nachází labyrint středověkých uliček. 

Město a první opevnění bylo založeno r. 1102, hrad pak ve 13. století janovskou rodinou Doria pod názvem "Castel Genovese" nebo "Castrum Januae".  Vzhledem ke strategické poloze ve Středozemním moři si na tento sardinský klenot brousili zuby různí zájemci, ale až do patnáctého století bylo město a hrad sídlem Janovanů a sloužily k ovládnutí majetku na severní Sardinii. Rodina Doria spravovala město a hrad jako městskou republiku podle ligurského vzoru s vlastními zákony. 

Janované se během dějin spojili s místní šlechtou, kterou reprezentoval rod Arboreů. Učinili tak sňatkem. Brancaleone Doria (1337-1409) si vzal za ženu Eleonoru d´Arborea (1350-1404), čímž se manželé fakticky stali pány na ostrově. Nepodléhala jim pouze města Cagliari a Alghero.

Tomu ale předcházelo několik událostí, díky nimž se Eleonoře dostalo aureoly národní hrdinky.

Eleonořin otec, Mariano IV., zemřel při morové epidemii r. 1376. Vládu zdědil jeho syn Ugone III. Ten byl ale zabit při povstání. Vládu dědí Eleonořin syn Federico, tomu však je v té době 1 rok, proto za něj vládne Eleonora. Rebely porazila, čímž si v myslích Sardiňanů připisuje první úspěch. Federico ale ve věku 10 let r. 1387 umírá a vládu dostává druhý Eleonořin syn Mariano V., také nezletilý. 

Ani po porážce rebelů manželé Eleonora a Brancaleone zdaleka situaci neměli pod kontrolou, protože v letech 1383 - 1387 vzdorovali útočícím vojákům z Aragonie (dnes část Španělska). Ve válce se podařilo Aragoncům zajmout Brancaleona. Věznili ho v Cagliari. Při vyjednáváních o konci války r. 1388 možnost jeho propuštění podmínili vyděračskými podmínkami, hlavně finančními. Eleonora a  Mariano V. podmínky přijali, smířili se s finančními kompenzacemi a územními ztrátami, čímž dosáhli propuštění otce a manžela . 

Aragoncům vítězství nebylo nic platné, protože chytrá Eleonora s manželem a se synem vybojovali již r. 1392 ztracená území zpět. Připsali si podruhé historický úspěch. Nezávislost si udrželi až do r. 1410, čímž zabodovali potřetí. 

Eleonora stačila v době míru vytvořit pevný právní řád. Jmenoval se Kodex Carta de Lógu. Vstoupil v platnost r. 1395 a vydržel jako základ práva na Sardinii až do založení Italské republiky r. 1861. Čtvrtý, patrně největší Eleonořin "bod".

Eleonora zemřela na mor r. 1404.

V roce 1448 bylo hrad i město Castelsardo dobyto Španěly aragonské koruny jako poslední sardinské území, hrad byl poté nazýván "Castel Aragonese", místo se stalo královským městem ("královské město Sardinie") až do roku 1479. 

Od roku 1767 a s nadvládou savojské šlechty získal hrad a město současný název Castelsardo. Po dlouhou dobu byl hrad okupován armádou; ještě před několika desítkami let sloužila jako kasárna carabinieri.

Na hradě jsou k vidění zajímavé expozice, úchvatné jsou zejména místní tradiční košíkářské výrobky. Z ochozů se otevírá monumentální rozhled. Na západě je nejvýraznějším místem na obzoru ostrov Asinara a na severovýchodě Korsika. 

Vstup do hradu je zpoplatněn. 

Město pod hradem je spletí křivolakých uliček, v nichž prodejci nabízejí místní zboží, např. proutěné výrobky. 

Podle:

Castello dei Doria | Comune di Castelsardo, 7. 9. 2021

Mastino, A (rok vydání neuveden): Castelsardo area, Patrimonio culturale Sardegna, str. 41

Clark, G. a kol. (2018): Sardinie, Lonely planet, Svojtka and Co. Praha, str. 134