Kostel sv. Janů v Brně-Bystrci

Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Brně-Bystrci  je starý více než 400 let. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1531. Bezpečně je o několik let starší, i když o něm nejsou žádné zprávy. Nejpravděpodobněji byl založen ve 13. stol., kdy se po postavení hradu Veveří tvořila farní organizace vesnic, které patřily pod jeho správu.

Ve 2. pol. 16. stol. se většina moravského obyvatelstva hlásila k různým nekatolickým vyznáním. Protože majitelé panství byli utrakvisté, další pak luteráni, byli i mezi jejich poddanými evangelíci. Od roku 1609 vlastnil hrad Veveří  luterán Zikmund z Tienfenbachu.  Jeho manželka Bohunka, dcera Karla staršího ze Žerotína, zůstala až do konce života věrná náboženství, v němž byla vychována. Díky ní se v Bystrci, stejně jako na Veveří, konaly luteránské a bratrské bohoslužby.

Od roku 1628 jsou na bystrcké faře pouze katoličtí faráři. Nekatolíci, kteří zbyli ve vsi z doby předbělohorské, se však neobrátili na katolictví jedním rázem. Ještě roku 1688 vyslal olomoucký biskup dva jezuitské misionáře, aby získali pro katolickou církev bystrcké evangelíky. Od roku 1633 sídlili bystrčtí faráři v sousední  vsi, v Komíně. Způsobil to nedostatek katolických duchovních. Z toho důvodu byly spojeny farnosti komínská, bystrcká a žebětínská  v jeden celek se sídlem v Komíně. K bystrcké faře patřily vždy vsi Kníničky a Rozdrojovice.

Roku 1720 Komín vyhořel. Tehdy se faráři přestěhovali do Bystrce. Od druhé poloviny 18. století vznikala na faře knihovna, která měla v polovině 19. století 326 svazků z různých vědních oborů. V polovině 19. století byl kostel rozšířen. Jeho věž byla dokončena roku 1863. Nynější vnější podobu dostal chrám při přestavbě, která byla ukončena roku 1897. Zvony, které byly společně s varhanními píšťalami sebrány pro válečné účely roku 1917, byly nahrazeny novými ocelovými a roku 1923 byly pořízeny i nové varhany. Současný interiér kostela je ze 60. let 20.století podle návrhu architekta Ludvíka Kolka, který patří k předním moravským umělcům, kteří se zabývali novostavbami nebo přestavbami církevních objektů v době, která těmto počinům výrazně nepřála.

V interiéru je sousoší sv. Janů umístěno vpravo nad sediliemi, vlevo pak je velký kříž a "ambo" od Jaroslava Vaňka. Vpředu na levé straně lodi je kamenná křtitelnice s dřevěným víkem a vedle ní socha Bolestného Srdce Páně. U bočního chodu si všimněte sošek sv. Cyrila a Metoděje, které pocházejí z původního kostela. 

Vpředu na pravé straně lodi je socha P. Marie Lurdské a na bocích dva klečící andělé a také socha sv. Jana Boska s dětmi od řezbáře Jaroslava Vaňka. Vzadu na pravé straně lodi si všimnete soch. sv. Ludmily a sv. Václava od Břetislava Kafky.

Bývalo samozřejmostí, že v kostele na varhany hrával správce školy, kterému se tehdy říkalo pan rektor. Tímto způsobem měl zajištěný vedlejší příjem ke vždy skromnému platu. Za varhanictví dostával z fary chleba a koláče, později od každého rolníka snop žita a snop pšenice. Teprve od roku 1873 dostával pouze peníze, ročně 50 zlatých. Hudbu na kůru zdejšího kostela byl znám především rektor Antonín Kopřiva, který učil v Bystrci v letech 1835-1848. Jeho pomocník Joukal byl stejně horlivý muzikant jako jeho představený. Jejich přičiněním byly v kostele zavedeny hudební nástroje. Za 80 zlatých nakoupil pan farář Riegl dvě plechové valdhorny, tři trumpety a dva bubny. Od roku 1872 působil na škole po 17 let nadučitel Vojtěch Šťastný. O jeho umění se velmi uznale vyslovil častý host bystrcké fary Pavel Křižkovský. Chodíval sem s mladým Leošem Janáčkem naslouchat jeho varhanním a vokálním dílům. Muzikantské nadání zdědil po svém otci jeho syn Vincenc Šťastný, který se narodil v Bystrci 20. ledna 1885. Díky dobrým základům, které získal od svého otce, stal se hudebním skladatelem a klavírním virtuosem. Zůstal však věrný rodovému povolání, které se v rodině dědilo z otce na syna. I on byl skromným učitelem, i když mu Leoš Janáček po absolutoriu skladby nabízel místo na jeho hudebním ústavu. Rod Šťastných se tak zařadil mezi nejstarší učitelské rody v našem státě.

Kostel stojí hned vedle bývalé staré školy (dnes je v bývalé  škole  Úřad městské části Brno Bystrc) a je dominantou dolní části Bystrce.

Na zvonici a později kostelní věži bývaly tři zvony. Nejstarší by měl více než 400 let. Ulil ho zvonař Matyáš z Velkého Meziříčí. Druhý byl o 100 let mladší. Třetímu, nejmenšímu, se říká umíráček. Ten jediný se zachoval až dodnes. Ostatní dva byly sebrány za I. světové války, aby z nich mohly být ulity kanóny. K tomuto účelu byly použity nejen zvony, ale píšťaly varhan. Opodál kostela stojí fara. Nad vchodem je instalována pamětní deska na děkana Františka Adamce. Byl to světoznámý včelařský odborník a viceprezident světového včelařského sdružení.  

Podle:

Harmatová, Z., Vrbická, J. (1999), Kalendář 1999, Bystrcký rok, ZŠ Heyrovského 32, Brno

Brauner, J. (2006): Brněnské kostely, Kartuziánské nakladatelství Brno, s. 146