Římské město Carnuntum

Někdy kolem roku 6 n. l. vybudovala Římské říše na své severní hranici na Dunaji osadu, která se později stala součástí linie zvané Limes Romanus - opevnění na hranici tvořené legionářskými tábory a strážními věžemi. Dunaj sice na severní hranici římského impéria vytvářel přirozenou bariéru mezi říší a územími obsazenými germánskými kmeny, ale Římané přesto hranici opevnili a zabezpečili. Mezi strážními věžemi a tábory fungovala informační síť založená na optických signálech. V případě nelegálního překročení linie Germány informace putovaly do "centra velení" velmi rychle. 

Na území dnešního Rakouska byla Limes Romanum dlouhá 360 km. Chránily ji 4 tábory legionářů, 4 tábory pomocných vojsk a větší počet strážních věží, z nichž je dnes známo 20. Nejznámějšími tábory byly Lauracium (Enns), Vindobona (Vídeň) a Carnuntum. Díky vojenskému zabezpečení mohla probíhat klidná obchodní výměna na trasách kupeckých stezek. 

Pod ochranou legionářského tábora a tábora pomocných jednotek nerušeně vzniklo a mohutně se v 1.- 5. stol. n. l. rozvíjelo město Carnuntum, které mělo rozlohu asi 10 km² a 50 000 obyvatel a které těžilo z polohy na křižovatce obchodních cest. Jedna vedla od západu na východ podél Dunaje a druhá pod názvem Jantarová stezka spojovala obchodní centra jihu a severu Evropy. Není divu, že V Carnuntu se našly důkazy o obchodu s olivovým olejem, vínem, omáčkou z ryb, datlemi, fíky, porcelánem z Apeninského poloostrova nebo z Galie (dnešní Francie) a uměleckými předměty - šperky a soškami. 

Tyto příznivé okolnosti předurčily Carnuntum jako sídlo místodržitele a obyvatel, kteří žili v luxusním stylu antické doby. 

Roku 1870 začaly na nalezišti Carnuntum první výkopové práce. Archeologové odkrývali úžasné poklady a pod jejich rukama se skládal obraz mimořádně zachovalého svědectví o životě na severní hranici Římské říše. Do dneška (r. 2022) stačili odkrýt jen asi 0,5 % rozlohy města a musejí se smířit s tím, že některé památky zůstanou navždy ukryty v zapomnění pod novější zástavbou. 

Na začátku 21. století se odborníci rozhodli, že v duchu soudobých tendencí zpřístupní pro veřejnost Římské město neboli Archeopark Carnuntum, rekonstrukci jedné městské čtvrti (čtyř rozsáhlých budov) antického města. Do projektu vložili obrovské množství času a peněz. Při stavebních rekonstrukcích se pracovalo metodami experimentální archeologie. Památkáři používali původní stavební kámen, repliky nástrojů původních stavitelů a řemeslníků, respektovaly se původní technologické postupy. Střešní krytinu vyrobila dle starých receptur specializovaná cihelna. V domech jsou v "řádném technickém" provozu všechny technologické vymoženosti, i když jsou to jen kopie antické doby. Nepoužívalo se čerstvé dřevo z pily, ale staré klády. Tvárnice podlahového topení se pálily v napodobeninách původních pecí. 

Mezi archeologickými nálezy bylo hodně stavebních kamenů i s omítkami a malbami. Takže nebyl problém interiéry rekonstruovaných domů vymalovat se starořímským vkusem. 

Návštěvník žasne. 

A je celkem jedno, že některé stavební prvky a truhlářské výrobky nesou známky strojového zpracování soustruhem nebo bruskou z 21. století. Je pravdou, že některé kousky nábytku byly přivezeny z partnerských muzeí. 

Vstup tvoří velká hala s pokladnami a prodejnou suvenýrů. Už zde na plátně běží film, který nenechá návštěvníka na pochybách, že ho čeká velkolepá podívaná. Suvenýry jsou většinou knižní, naučné či odborné, kýče asi neobjevíte. Doporučujeme zakoupit si sešitového průvodce ve slovenštině. 

Za vstupní halou návštěvník prochází uličkou, která navozuje atmosféru vstupu do města podél hrobů, což bylo pro období antiky typické pro hlavní příjezdové cesty do měst. Pomníky jsou originály. V následující prostoře je umístěna výstava insignií, zástav a symbolů z bojů jednotek římských vojsk.

Další film doprovázený sugestivní hudbou a hranými scénami čeká návštěvníka za pokladnami. Určitě zaznamenáte, že tvůrci povolali početný kompars a špičkové znalce filmových triků. 

V následující venkovní expozici uvidíte model města Carnuntum v měřítku 1:300 podle situace ze 2. stol. n. l. Tehdy se projektovaly brány a amfiteátr civilního města. Pohanská brána (Heidentor) tehdy ještě neexistovala, ale pro lepší orientaci ji tvůrci modelu do „terénu“ umístili.

Následující venkovní umělecká instalace má připomenout konferenci císařů v Carnuntu z 11. listopadu 308, na níž mj. bylo rozhodnuto o rychlém šíření křesťanství. Důsledky rozhodnutí z této konference přetrvávají ve světě dodnes. 

O co šlo?

V období konání konference se římská říše rozdělila na západní a východní část. V každé části měl vládnout regent (augustus) a jeden spoluvládce (caesar). Na konferenci v Carnuntu se sešli: starý Dioklecián, dále Galerius jakožto úřadující augustus východní říše a bývalý augustus západní říše Maximianus. Po konferenci se Galerius stal augustem východu, jeho spoluregentem se stal Maximianus Daia (předtím caesar). Západní část říše ovládl augustus Licinius a spoluvládce Constantin. Když Galerius r. 311 n. l. umírá, nastupuje na uvloněné místo v občanské válce Constantin. Ale důležité bylo, že Galerius i Licinius byli přívrženci křesťanství a ukončili zákonnými dokumenty pronásledování křesťanů. Galerius podepsal toleranční edikt r. 311 a roku 313 Milánský edikt podepsali taktéž Constantin a Licinius.  

Poté už vstoupíte mezi domy rekonstruované římské čtvrti civilního města. 

Návštěvnický okruh archeoparkem si můžete zvolit sami jakkoli dlouhý a můžete mu věnovat čas dle libosti. 

Všechny domy nabízejí prohlídku zvenku i uvnitř, jen archeologické naleziště ubikací je zatím (r. 2022) přístupné jen zvenku, protože zde teprve rakouští památkáři hlavní stavební rekonstrukci chystají. 

Archeologové obnovu provedli na jižní linii bývalé zástavby. U ní uvidíte (popisováno směrem od vchodu, tedy od západu na východ) na jih od tzv. Jižní ulice dům obchodníka s olejem, dům kupce  Lucia, dům III, a domus quarta. Nalevo od této ulice, tj. mezi Jižní a Severní ulicí (opět popisujeme od západu k východu) budete obdivovat lázně (thermae), ubytovnu (valetudinarium) a městskou vilu (villa urbana).

Dům obchodníka s olejem je vzhledem k nedostatku archeologických podkladů rekonstruován jen částečně. V obytných prostorech se podařilo zhotovit repliku původní podlahy. Zvláštností tohoto domu byla centrální chodba a zahrada, která byla upravena podle původního vzoru římské zahrady v britském Fishbournu.

Dům kupce Lucia je prvním z objektů v Carnuntu, k jehož obnově byly použity metody experimentální archeologie. Při jeho zkoumání se našel nápis Lucius Maticeius Clemens. Dům je po obnově plně funkční a kompletní. Jedná se o velkorysé sídlo, důkaz životního stylu střední vrstvy obyvatel města. V domě se nenašly žádné řemeslné nástroje, je tedy zřejmé, že bohatý majitel byl pouze obchodník. Protože se v domě našly zbytky textilií, usuzujeme, že Lucius obchodoval s látkami. Horní podlaží domu pravděpodobně bylo obydlené stejně jako přízemí, ale informace o skutečném účelu horního patra chybí, proto ho památkáři nezařizovali mobiliářem. Ale zato v přízemí instalovali původní systém podlahového vytápění a ověřili, že opravdu fungoval. Teplo se domem rozvádělo od kamen. Jediná místnost, kam systém nebyl doveden, byla prodejna, zde se topilo ve zvláštní nádobě. Na zahradě se nenašlo dost předmětů, které by určovaly, jak vypadala, proto ji odborníci rekonstruovali podle dostupných antických vzorů.

Dům III byl nalezen archeology jako mimořádně poškozený, proto se jeho rekonstrukce omezila na základový půdorys budovy. 

Dům IV (Domus quarta) je velkorysým a luxusním sídlem. Zde jako na jediném místě v Carnuntu se našla původní podlahová mozaika. Na jejích prázdných místech se pravděpodobně nacházely figurální výjevy, ty se však nedochovaly a byly vylámány nejspíše už v antické době. V budově se nenašly stopy po podlahovém vytápění, takže pravděpodobně sloužila jen jako letní sídlo. Účel jednotlivých místností není znám. Podle rozlohy domu a mozaiky se usuzuje, že dům vlastnil velmi zámožný člověk. Zahradu domu protíná stejně jako u domu III bývalý příjezd k zámku Petronell. 

Dům V je poslední odkrytou stavbou Jižní ulice. Jeho majitel žil zcela určitě v blahobytu, přestože se dům nacházel na samém okraji města u jihovýchodního rohu hradeb. Bližší určení místností a profese vlastníka se nepodařilo určit. 

Za domem V se mohou děti vyřádit na hřišti. Bylo zamýšleno jako římské staveniště. Mj. je zde instalován římský stavební jeřáb. 

Severní ulice je rekonstruována jen částečně. Původně vedla napříč celým městem. Na obou stranách ji lemovaly velkolepé sloupové fasády (dnes je můžeme obdivovat jen na jedné straně. Na této ulici se dochovala původní dlažba a pod ní antický kanál na splašky. Na některých částech dlažby návštěvník může dokonce objevit rýhy – stopy po kolech antických vozů.

Villa urbana je nádherný městský palác, který patřil vysoce zámožnému občanu. Zrekonstruovaná část vily zaujímá 600 metrů čtverečních. Jméno vlastníka není známo. Po niterné práci se podařilo získat věrný obraz nástěnných maleb a uvést je do původního stavu. V předsíních vily nejspíše pracovali úředníci a trávili čas lidé čekající na audienci u pána domu. Hlavní sál nejspíše sloužil ke schůzkám nejvýše postavených hostů a majitele. Místnost byla vyzdobena štukem s příměsí mramorové moučky. Uprostřed bočních stěn jsou malby ochránců domácnosti. Apsida, půlkruhový výklenek je velkou pozoruhodností, protože se stavebně uplatňovala pro zakončení místností až mnohem později – ve středověku. Ve vile bylo samozřejmostí podlahové topení, ohniště bylo umístěno v hospodářském dvoře. Soukromé prostory vily mají zelené a červené barvy stěn. Do kuchyně s hliněnou pecí, kde se mj. pekl chléb, se vstupovalo zvláštním vchodem. 

Ubytovna je rozsáhlou stavbou odkrytou jen v základech (stav r. 2022). O účelu budovy v sousedství Villy urbana a lázní se odborníci dlouho přeli. Odkryté místnosti totiž mají takřka shodný půdorys a pravidelné rastrové uspořádání. Jednou z hypotéz bylo, že budova byla nemocnicí nebo vojenským lazaretem. Ale vojsko mělo svoje zázemí jinde než v civilním Carnuntu. Uspořádání místností napovídalo, že se jedná o zbytky ubytovny pro návštěvníky města. Také se předpokládá, že v jiných částech Carnuntu bychom ještě našli podobných ubytoven víc. Poloha vedle lázní byla pro dočasné obyvatele jistě příjemná. Mohli do lázní chodit na latríny a za tělesnou očistou. 

V půdoryse ubytovny je zřejmá centrální dlouhá chodba a pokoje o rozloze 16 m² po obou jejích stranách. Také se našlo ohniště sloužící tehdejší "gastronomii". 

Podle písemných záznamů víme, že ubytovna měla skromné vybavení a že jejími klienty byli převážně běžní cestující, kteří nepotřebovali komfort. Museli se spokojit s tím, že na jednom pokoji spali s jinými, náhodnými hosty a že jejich spoluobyvatelem byl obtížný hmyz. Provozovatel si rozpočet vylepšoval mazanými nabídkami pro hosty - lákal je na hazardní hry, například kostky, nebo jim dovážel prostitutky. 

Lázně byly v Carnuntu postaveny pravděpodobně r. 124 n. l., kdy civilní sídlo bylo povýšeno na Municipium Aelium Karnuntum, tj. dostalo městská práva. Římané si zvyk postavit lázně přinesli ze své domoviny a v žádném nově postaveném městě se nevzdali zvyku koupat se. 

Lázně zaujímají plochu 1 500 m². Práce na jejich obnově se děly převážně manuálně. Památkáři se museli vypořádat se dvěma problémy.

K prvnímu, instalaci horkovzdušného vytápění, se mohli opřít o předchozí zkušenosti z domu kupce Lucia a z Villy urbana. Ovšem nutné je podotknout, že stavba autentických lázní a jejich podlahového topení na obrovské ploše byla projektem nebývalého rozsahu - a vlastně je jedno, zda máme na mysli instalaci roku 124 nebo 2014. 

Ještě náročnější bylo zprovoznění systému, který lázně zásoboval vodou. Existuje sice hodně dobových popisů, jak lázně fungovaly, ale nejsou k dispozici žádné originální nálezy z antiky. Výsledkem práce řemeslníků jsou funkční lázně na původním místě postavené technologickými postupy dle antické doby. 

V lázních první místností vlevo je Thermopolium, který fungoval jako bufet jak pro okolojdoucí, tak pro návštěvníky lázní. Vpravo pak uvidíte latríny. Ty byly určeny nejen ke konání tělesné potřeby, ale současně se zde probíraly vážné záležitosti i klevety. Samotná technická koncepce latrín byla nesmírně pokrokovým řešením, aniž si to patrně staří Římané uvědomovali. Pod sedačkami vedl vodní kanál. Fekálie padaly pod dřevěné prkénko, odkud se čas od času splachovaly proudem vody. Zachovaná kamenná dlažba je originálem. 

Následuje vstup do místnosti zvané Basilika thermarum, která sloužila  jako místnost pro střetnutí a ještě nebyla přímo "lázeňská".  Také zde byly šatny a vstup do nádvoří, kam hosté chodili mezi procedurami na ochlazení nebo si zacvičit. 

V dalším sledu uvidíte vlevo nálezy místností, které byly ponechány a zakonzervovány v původním stavu a pak vejdete do místnosti zvané Frigidarium. Ze všech lázeňských prostor byla nejchladnější, ohřívána byla pouze nepřímo prouděním vzduchu ze sousedních místností. Bazén s půlkruhovou klenbou má stěny zhotoveny z karaského mramoru. Ve Frigidariu se hosté ochlazovali po absolvování teplých procedur. 

Následuje Tepidarium, prostor temperovaný na střední teplotu 25°C až 30°C z blízkého ohniště. Zde se těla Římanů šetrně prohřívala. Bazén tu není. 

Poté návštěvníci vstupovali do místnosti zvané Caldarium, kde měli k dispozici bazén s vodou o teplotě 35°C. Voda se ohřívala venku ve speciálním kotli.

Základní vstupné činí 12 euro (stav r. 2022). 

Otevírací doba obvykle konec III.- začátek XI., 9 - 17