Žebětínský rybník

Mezi brněnskými městskými částmi Bystrc a Žebětín, na dohled od posledních paneláků obřího sídliště a přece jen už v krajině, kterou můžeme označit jako venkovskou, naleznete malý ostrůvek přírody. Žebětínský rybník patří k nemnoha místům v Brně, o kterých lze říci, že ušla jako zázrakem lidské devastaci.

Rybník byl vybudován na potůčku Vrbovci, který vytéká z Helenčiny studánky, a také je napájen jeho bezejmenným přítokem. Přesto, že rybník byl v minulosti využíván ke koupání, nikdy nedošlo k jeho kultivaci v tom smyslu, že by mu například někdo upravoval břehy bagrováním, betonováním a podobně. Zůstal obklopen podmáčenými loukami. Těsnými sousedy rybníka a okolních mokřadů jsou pole, také chatová osada a z menší části i Podkomorské lesy. A opět musíme opakovat, že v rámci Brna tento přírodě blízký rybník zázrakem nepodlehl ani kultivaci, ani devastaci, i když velké sídliště je na dohled, po hrázi vede frekventovaná silnice a okolo rybníka jezdí auta po místní komunikaci k chatám.

Ale pojďme si situaci v rybníce a na jeho březích rozebrat popořádku. Můžeme si všimnout břehových porostů, které jsou z větší části přirozené, zejména při ústí Vrbovce do rybníka. Z dřevin v nich převládají v nich olše a vrby, z dalších rostlin orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širokolistý (Typha latifolia).

Rybník si ale zasluhuje ochranu vzhledem k zoologickým zajímavostem. Především je místem hnízdění mokřadních ptáků. Pozorovat tu můžete labuť velkou (Cygnus olor), lysku černou (Fulica atra), slípku zelenonohou (Gallinula chloropus), potápku malou (Tachybaptus ruficollis), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus) a kachnu divokou (Anas platyrhynchos).

Velmi často se u rybníka můžeme setkat s plazy a obojživelníky. Typická je zde užovka obojková (Natrix natrix), ale voda v Žebětínském rybníku s přilehlými mokřady je vyhledávána k páření obojživelníků, např. skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana hnědého (Rana temporaria) a nápadné ropuchy obecné (Bufo bufo). K rybníku ze svých zimovišť vzdálených až několik km přicházejí tyto žáby obou pohlaví, samci vyhledávají samice a snaží se jim vylézt na záda, přičemž ostatní samečky odhánějí kuňkáním a odstrkováním zadními končetinami. To se děje za časného jara v březnu, samičky pak na přelomu března a dubna kladou vajíčka v podobě šňůr omotaných kolem travin a rákosí. Brzy se z nich vylíhnou pulci, kteří se přemění v žáby. Samozřejmě, že vajíčka a pulci se dospělosti dožijí jen v malém počtu, protože padnou za pochoutku dravcům. V červnu a červenci se mladé žáby vracejí do zimovišť, to jest do zahrádek a dalších míst v okolí rybníka.

V minulosti při tahu žab do rybníka a pak zpět jich velké spousty zahynuly pod koly aut. Proto v l.  1999-2004 byla okolo silnice mezi Žebětínem a Bystrcí instalována rafinovaná, zčásti hloubená a zčásti vyvýšená zábrana, kterou obojživelníci nepřekonají. Jejich životní prostor je tak ohraničen na území od rybníka na západ. Avšak v rybníce byly přitom nasazeny ryby, které znemožňovaly rozmnožování žab. 'Někteří odborníci poukazovali na velké znečištění vody splachy z polí, takže náprava vedoucí k úspěšnému "přírodnímu" stavu a rozmnožování žab nebyla příliš úspěšná. Poté, kdy byl upraven stav rybí osádky a uměle chovaná kachna divoká byla na rybník nasazována až v srpnu, pak voda začala být čistší a rybník snad bude plnit účel, kvůli němuž byla vyhlášena jeho ochrana.

Čas od času se vynoří úvahy o možnostech koupání v rybníce (pamětníci tvrdí, že pobyt lidí ve vodě žabám nevadil - a lidem přítomnost žab asi také ne), ale pokud máme zmínit Žebětínský rybník jako středisko rekreace, pak jednoznačně říkáme ano. Ale jen v zimě za mrazivých dní. Je to dokonalé místo pro bruslení.

Podle:

Naučná tabule u Žebětínského rybníka, únor 2012.