Šibeničník

Šibeničník nebo též Šibeniční vrch je nízký osamocený kopec jižně od jihomoravského Mikulova v těsné blízkosti hranice s Rakouskem. Má dva vrcholy: severní, vyšší, blíže k Mikulovu, dosahuje nadmořské výšky 238 metrů a převýšení nad okolním terénem cca 37 metrů, jižnější, nižší, blíže ke státní hranici, má nadmořskou výšku 227 metrů. Vrcholy jsou odděleny mělkým sedlem.

Kopec je tektonickou krou budovanou jurskými vápenci. Tím je podobný blízké Pálavě a je jejím jižním pokračováním ve směru do Rakouska.

Již roku 1946 si ochránci přírody všimli neobyčejně zajímavého rostlinného krytu na místních vápencích a prosadili vyhlášení Šibeničníku chráněným územím. Po roce 1948 se kopec ocitl v hraničním pásmu a kromě vojáků a několika vyvolených sem nikdo nezavítal. Tato skutečnost dovolila rozvoj skalních a drnových stepí, rostlinstvo tady nikdo nerušil, současně se ale v chráněném území šířil invazivní trnovník akát, jasan ztepilý a pajasan žláznatý. 

Po r. 1989 zůstal Šibeničník nadále chráněným územím. Je málo navštěvován (nedaleká Pálava je přece jen atraktivnější), avšak odborníkům i laikům poskytuje některá neobyčejná fakta.

Za prvé: Kopec Šibeničník je krásný. Zejména v brzkém jaru je vhodné sem přijít a kochat se záplavou květů koniklece velkokvětého a hlaváčku jarního. Velmi efektní je výhled na sever k Mikulovu a na Pálavu nebo na jih přes rybník Šibeník do Rakouska, napřklad na další izolované kopce, které jsou dalším pokračováním Pálavy. Jenže odborníci vidí Šibeničník ještě trochu jinak. Tedy...

Za druhé: Kopec Šibeničník je jedinečným důkazem, že na našem území v dávných dobách byly stepi. Kopec samotný byl nejpíše alespoň po nějakou dobu bezlesý, protože na něm rostou pozůstatky  bylin, kterým krajina mírného pásu beze stromů vyhovuje. 

Bylinné patro na Šibeničníku je tvořeno zejména lipnicí bádenskou (Poa badensis) a kostřavou draslavou (Festuca csikhegyensis), na skalním výchozu roste nápadně žlutě kvetoucí tařice skalní (Aurinia saxatilis). Západní úbočí obou vrcholů je tvořeno stepí s jedinou populací ovsíře stepního čedičového (Helictotrichon desertorum subsp. basalticum) na Moravě. Tato rostlina je fytogeograficky velmi významná, protože je reliktem vnitrozemských chladných stepí konce doby ledové, další tyto rostliny najdeme v Českém středohoří, na kopcích u Hainburgu a pak až v Rusku. Populace ovsíře je důkazem, že u Mikulova nepřerušeně existovala step od konce würmského glaciálu.

Další botanické nálezy na Šibeničníku jsou ohromující. Roste tady 264 druhů cévnatých rostlin, z toho 15 druhů zvláště chráněných a 82 druhů zahrnutých v červeném seznamu – z nich 56 v kategoriích kriticky ohrožené, silně ohrožené nebo ohrožené. Podíl ohrožených druhů dosahuje takřka 1/5 zdejší flóry.

Nad bylinným patrem roste les s  převahou jasanu ztepilého a s příměsí dubu, akátu a borovice černé. Podíl nepůvodních dřevin se podařilo snížit ve prospěch původního dubu. 

Na stepních plochách i v lese žije mnoho druhů hmyzu, např. roháč obecný (Lucanus cervus) nebo tesařík Trichoferus pallidus. Vzhledem ke své malé rozloze hostí chráněné území jen velmi malý počet obratlovců. Jsou mezi nimi i obojživelníci, kteří jsou vázáni na vodní prostředí blízkého rybníka. 

Přírodní rezervace Šibeničník bude brzy míjet těleso dálnice Brno - Wien. Uvidíme, jaký vliv na unikátní stepní vegetaci bude mít hustý provoz aut a předtím i samotná stavba. 

Podle:

Maloplošná zvláště chráněná území (nature.cz), 20. 9. 2023