Podolský most

Mezi Pískem a Táborem vedla od dávných dob obchodní stezka. Kupci po ní mířili z Bavorska do Haliče nebo opačně. U Podolska stezka překračovala Vltavu brodem. To nebylo zrovna příjemné, protože na řece byly častým jevem povodně nebo chod ledu. Kupci pak museli volit okliku například přes Týn nad Vltavou. 

Proto byl l. 1847-48 přes Vltavu u Podolska postaven podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha řetězový empírový most. Na dlouhou dobu měli kupci na dálkové cestě vystaráno. Za první republiky pod mostem proplouvali voraři a začali se objevovat první vodáci. Závidíme jim. Plavba ze Šumavy do Prahy nesporně patřila ke skvělým zážitkům, Červenské a Svatojánské proudy prověřovaly schopnosti vorařů i vodáků. Dnešní plavby na úseku Soumarský most - Nová Pec a  Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou jsou jen zbytkem dřívější romantiky. 

Připomeňme, že řetězový most byl tehdy v Evropě běžným technickým řešením. Na českém území stál například i v Praze, Žatci, Lokti a ve Strážnici.

Čas šel dál a v době rozvoje automobilismu se řetězový most u Podolska ukázal nedostatečným. Československá republika přikročila k řešení problému velkolepě. Roku 1935 spatřil světlo světa projekt mohutného obloukového mostu. Podepsáni byli V. Janák, J. Brebera, L. Pacholík a J. Blažek. Most ještě ani nestál a už sbíral ocenění. Z Paříže si přivezl r. 1937 zlatou medaili a název Le beau pont de l´Europe - Krásný most Evropy, další cenu získal r. 1939 v belgickém Lutychu. 

Když v l. 1939 - 43 probíhala stavba (některé prameny udávají 1938 - 42), dodavatel díla firma J. Hlavy dovážela štěrk z nedalekého lomu a používala beton z vlastní výrobny na místě stavby. Spotřebovala 1200 tun ocelové výztuže, téměř 7000 tun cementu a 6930 metrů krychlových dřeva. Starý řetězový most nebyl zbourán a tak nějakou dobu vedle sebe existovaly mosty dva. Dílo bylo zhotoveno za tehdejších 26 milionů korun. 

Režim po válce potřeboval pro lidi zajistit elektrickou energii a proto vláda rozhodla o stavbě přehrad na Vltavě. U Podolska se počítalo s tím, že při napuštění Orlické vodní nádrže hladina stoupne o 19 metrů, takže se pod vodou ocitne celý řetězový most a pata nového mostu. Inženýři problém izolace a zabezpečení patek vyřešili celkem rychle, ale s řetězovým mostem si dlouhou dobu nevěděli rady. Nakonec ho někdy kolem r. 1964 památkáři rozebrali a deset let poté znovu postavili na řece Lužnici u Stádlece. Podrobněji o tom píšeme pod heslem Řetězový most přes Lužnici u Stádlece. 

Podolský most má následující technické parametry: jeho délka je 510 metrů, šířka vozovky je 6,5 metru (dnes již nedostačující), chodníky na obou stranách měří po 1 metru. Šířka parabolické klenby ve vrcholu oblouků je 7,5 metru, v patkách 9,5 metru, vzepětí klenby hlavního oblouku je 41,8 m. Vozovka vede 39 m nad hladinou řeky, tento údaj se samozřejmě mění podle momentální výšky hladiny. 

Přejme Podolskému mostu ještě dlouhá léta životnosti a bezpečného provozu. 

Vyhlídkové místo s parkovištěm se nachází na levém břehu. Mimořádně nádherné pohledy na most se naskýtají z palub lodí. 

Podle:

Podolský most – Wikipedie (wikipedia.org), 23. 10. 2023

Informační tabule na vyhlídkovém parkovišti na levém břehu, červenec 2023