Palais Rohan ve Strasbourgu

Bývalé sídlo biskupa, impozantní barokní zámek, dnes galerie a muzeum

Kontaktní informace

+33 (0) 368 985 000
Oficiální stránky

Palais Rohan je neobyčejně zajímavý zámek v centru Strasbourgu, mezi katedrálou Notre-Dame a řekou Illem. Je kompaktní ukázkou čistě barokního slohu a oslavou rodu Rohanů a Francie. V době stavby se totiž město vrací pod francouzskou nadvládu a katolíci se ujímají správy ve městě, které bylo dlouhou dobu baštou protestantů. 

Rohanové byli jedním z nejúspěšnějších rodů francouzských dějin. Pocházeli z Bretaně a během staletí se jejich rodová linie rozrostla do několika větví. Členové rodu vlastnili rozsáhlé majetky a promlouvali do ústředního dění ve Francii. Roku 1789 za revoluce někteří uprchli z Francie. Několik příslušníků rodu (větev Jindřicha Ludvíka) se přestěhovalo do Rakouska (nezapomeňme, že jeho součástí byly Čechy) a postupně získali vliv i zde a r. 1820 si nechali vybudovat zámek Sychrov. V jejich majetku byly i domy v Praze, mj. palác v Karmelitské ulici, ve kterém sídlí ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 

Zpět do Strasbourgu.

Za jeden z rozhodujících letopočtů v dějinách rodu Rohanů označujeme rok 1704, kdy se Armand Gaston Maximilien de Rohan stává štrasburským biskupem, r. 1712 dokonce kardinálem. Láká ho možnost postavit si sídlo odpovídající jeho společenskému postavení. Tento záměr si mohl dovolit uskutečnit až r. 1727, kdy pověřuje architekta Roberta de Cotte (1683 - 1767) vypracováním návrhu paláce. Důvěru v projektanta měl Armand Gaston obrovskou. Podle Cotteových plánů byla provedena oprava rohanského zámku v Saverny, de Cotte byl autorem plánů výstavby prvního hotelu ve Strasbourgu.  Plány od architekta kardinál vidí ještě v témže roce. Výběr místa také nebyl ponechán náhodě. Z budoucího zámku je unikátní pohled na katedrálu, již r. 12 před naším letopočtem  tady tábořili Římané a někdejší biskupské sídlo tady existovalo přinejmenším už od r. 1262. 

Stavba paláce byla provedena rychle, v l. 1732-42. V mezidobí se neměnil převládající architektonický styl ani stavebníci. Zámek byl postaven jako oslava vrcholícího baroka, rodu Rohanů a Francie vůbec. Stavbu vedl městský architekt Joseph Massol ve spolupráci s dalšími dvěma muži: Laurent Gorlade a Étienna Le Chevalier. Sochy jsou dílem Roberta Le Lorraina, jemuž pomáhali Johann August Nahl, Gaspar Pollet a Laurent Leprince. Obrazy namalovali Perre Ignace Parrocel a Robert de Séry. Jsou známa i jména železářů a záměčníků. Byli to Jean-Francois Agon a jeho syn Antoine Agon, na provedení štuků byli pozváni Italové Castelli a Morsegno. Jako hlavní stavební materiál posloužil žlutý pískovec z Wasselonne (vesnice 30 km západně od města), růžový pískovec byl použit na místa, která nejsou na první pohled vidět. 

Známy jsou také údaje z financování stavby. 200 000 livrů bylo zapůjčeno od katedrální kapituly a 144 000 bylo vybráno jako místní daň za 12 let. Konečné náklady se odhadují na jeden milion livrů. 

Rod Rohanů si ale paláce moc neužil. Již roku 1789 o něj přišel během Velké francouzské revoluce. Čtvrtý a poslední kardinál Louis-René de Rohan-Guéménée byl poslán do exilu. Majetek byl zkonfiskován ve prospěch státu a v dražbě ho koupila obec, která v zámku zřídila radnici. Část nábytku a uměleckých děl obec prodala. Bylo zničeno 8 nástěnných portrétů knížat - biskupů v životní velikosti, které byly ozdobou Biskupského sálu. Roku 1793 byly nahrazeny alegoriemi občanských ctností, které namaloval Joseph Melling. Podobně dopadly obrazy francouzských králů, místo nich Melling namaloval obrazy váz. Jen portrét Armanda Gastona nedoznal žádné újmy. Roku 1805 obec přenechává palác Napoleonovi a sama stěhuje úřad do budovy Hanau, což byla směna výhodná pro Napoleona, který potřeboval reprezentativní budovu, i pro obec, pro kterou byly náklady na údržbu paláce příliš velkým soustem. 

V letech před francouzsko-pruskou válkou a před postoupením Alsaska Německu byl palác v majetku státu. Rok 1870 přinesl městu katastrofu, protože Prusové se rozhodli město dobýt a po měsíčním obléhání a bombardování se jim to skutečně podařilo. Město bylo z velké části zničeno a umělecké sbírky také. Pak připadl palác nově vytvořené Německé říši. V letech 1872-84 jej využívala říšsko-německá univerzita jako sídlo tří fakult: právnické, filozofické a přírodovědné. Poté palác sloužil jako univerzitní knihovna do doby, než si univerzita otevřela na jiném místě Národní a univerzitní knihovnu (r. 1895). 

Pak čekaly na palác z uměleckého pohledu lepší časy, protože ten se stal znovu majetkem města a začal být upravován tak, aby se do něj mohly stěhovat umělecké sbírky. Akci dostal na starosti nový ředitel Wilhelm von Bode. První část nového Kunstmuseum der Stadt Strassburg (Městské muzeum výtvarného umění) byla otevřena r. 1899. Snad Prusové chtěli začít napravovat hmotné škody, které napáchali r. 1870. 

Roku 1913 se do paláce stěhuje také Musée archeologique (Archeologické muzeum). 

Roku 1918 se  Alsasko a Lotrinsko jakožto součást nového poválečného uspořádání Evropy vrací Francii. Nový ředitel Hans Haug (1890-1965) vynaložil značné úsilí k tomu, aby palác představil jako jednotný celek. Za jeho vedení je v zámku otevřeno Musée des beaux-arts a Musée des arts décoratifs (Muzeum dekorativního umění)

Za II. světové války byl palác 11. srpna 1944 poškozen britskými a americkými bombami. Dlouhou dobu byl pak zámek otevřen povětrnostním vlivům a vnikala do něj voda. 

Když pak po válce obec vyvinula velké úsilí k záchraně památky, prací se ujaly party vedené architekty Robertem Danisem (1879-1949) a Bertrandem Monnetem (1910-1989). Pracovníci ale špatně používali k vysoušení a svařování hořáky a od nich se v budově vznítil devastující požár. 

Následná přestavba a renovace trvala až do 90. let 20. století. Při rekonstrukci mj. restaurátoři objevili pod vrstvami bílé omítky ve východním konci synoidního sálu.zapomenutou velkou fresku znázorňující římskou bohyni Ceres. 

 Palais Rohan je od r. 1920 zapsán na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury. 

Vzhledem k významu budovy není divu, že ji návštěvou poctilo hned několik vysoce postavených osobností

Ve dnech 5.-10.10. 1744 tady pobýval francouzský král Ludvík XV. První noc na francouzské půdě tady 7.- 8.5. 1770 strávila královna Marie Antoinetta. Když císař Napoleon bojoval u Slavkova, u Asspern-Esslingu a u Wagramu v l. 1805, 1806 a 1809, bydlela jeho manželka Josefína právě tady. Druhá Napoleonova žena císařovna Marie Luisa zde nocovala od 22. do 25. 3. 1810. Pocházela z Rakouska stejně jako Marie Antoinetta. Na počátku 20. století jednu místnost používal jako ateliér sochař Ringel d´Illzach.

Z novodobých návštěvníků si obyvatelé města určitě zapamatovali tyto osobnosti: americký prezident Ronald Reagan dne 8. 5. 1985, evropští státníci Francois Mitterand, Helmut Kohl, Margaret Tchatcherová, Giulli Andreotti a Felipe González v prosinci r. 1989. Také se tu sešli francouzský prezident Nicolas Sarkózy se svým americkým protějškem Barackem Obamou. Pokud byste se k těmto osobnostem chtěli přiřadit, není to problém. Jen stačí vložit určitý obnos do městské kasy a část paláce nebo celou budovu si pronajmout.

Většině návštěvníků ale bude stačit prohlídka vnitřních prostor a návštěva tří muzeí, která od dob založení stále sídlí uvnitř. 

Muzeum výtvarného umění najdete v I. patře. Můžete tady obdivovat sbírku obrazů italských, francouzských, španělských, vlámských a holandských mistrů ze 14. století až do r. 1870. Základní vstupné je 7,5 euro (r. 2023).

Muzeum dekorativního umění (=volný překlad též Uměleckoprůmyslové muzeum) je umístěno v bývalých luxusních apartmánech určených pro kardinály. Zde se můžete seznámit s dekorativními předměty ze Strasbourgu a okolí z l. 1681 do poloviny 19. století. K vidění jsou např. sochy, hodinky, nábytek, hannongská keramika, železné, zlaté, stříbrné a cínové předměty vysokých kvalit.  Základní vstupné je 7,5 euro (r. 2023).

Archeologické muzeum sídlí v suterénu a je jedno z nejlepších ve Francii. V proudu času poputujete od doby 600 000 l. př. n. l. do roku 880 n. l.. Uvidíte několik hrobek z doby bronzové a železné, zbraně, šperky a můžete také obdivovat předměty vytvořené prvními zemědělci nebo obyvateli Galie v době, kdy patřila pod správu Říma. Základní vstupné je 3,5 euro (r. 2023).

Popišme nyní Palais Rohan stručně ze stavebního hlediska

Palác byl postaven na svou dobu nezvykle ze žlutého pískovce. Architekt se inspiroval podle honosných pařížských sídel, ale nemohl ve stísněném prostoru navrhnout okolo budovy rozsáhlý park. Ten nahradila promenáda s výhledem na řeku. Místo pro stavbu částečně kardinál získal i tak, že koupil a následně zboural několik domů na současné rue de Rohan. Díky tomu mohl architekt mj. umístit hlavní schodiště do východního křídla.

Honosný hlavní vchod, brána v podobě triumfálního oblouku, se nachází naproti katedrále. Průčelí obrácené ke katedrále je široké a zakřivené. Je završeno alegorickými sochami vztahujícími se k víře. Nábřežní průčelí má 17 polí a střední rizalit se 4 sloupy s korintskými hlavicemi a štítem, jemuž dominuje erb kardinála.

Palác má lichoběžníkový půdorys kolem velkého dlážděného nádvoří. Terén se svažuje směrem k řece, takže suterén je u katedrály situován z větší části pod zemí, u řeky již nikoliv. Díky svažitosti má nábřežní průčelí 4 podlaží, severní průčelí jen tři. Nábřežní průčelí je nápadné terasou, která je na koncích uzavřena branami z tepaného železa s erby rodu Rohanů. 

Nádvoří je rozděleno na tři části, které jsou odděleny řadou oblouků. V křídle při pohledu od katedrály vlevo bydlelo služebnictvo, naproti byly stáje. Vpravo i vlevo od průčelí se nacházejí půlkruhovité prostory pro sezení (exedry) zdobené bustami římských císařů. Do paláce se vchází levou exedrou. Pavilony, které spojují tato dvě protilehlá křídla, jsou zdobeny šestnácti maskarony, které představují starozákonní proroky, a štíty ve tvaru půlměsíce. Ve východním (levém) pavilonu byly kuchyně, v západním (pravém) pavilonu se nacházely kanceláře církevního soudu. 

Interiér je členěn na malé pokoje v severní části přízemí a velké slavnostní pokoje ve směru k řece. Největšími místnostmi jsou synodní sál a knihovna. V některých pokojích uvidíte mimořádně hodnotné umělecké předměty. Mezi nimi vyniká soubor 8 tapiserií "historie Konstantina" z roku 1624, soubor osmi italských bust římských císařů z osobní sbírky kardinála Mazarina. Oba soubory koupil r. 1638 osobně od dědiců Armand Gaston de Rohan. Také uvidíte mramorovou podobiznu Armanda Gastona, kterou v l. 1730-31 vytesal Edmé Bouchardon. Podlahu kaple pokrývá turecký koberec z r. 1745. 

Na návštěvu Rohanského paláce ve Strasbourgu si vyhraďte půl dne, budete-li chtít procházet expozice podrobně, pak i celý den. Na webu https://www.musees.strasbourg.eu/web/musees/ (všechna městská muzea ve Strasbourgu) si prostudujte provozní dobu, která mimo letní sezonu není každodenní. 


Podle:

Palais Rohan, Štrasburk – Wikipedie (wikipedia.org), 6. 11. 2023

Palác Rohan | stará biskupská rezidence | Strasbourg.eu EN/DE, 6. 11. 2023

Rohan ové – Wikipedie (wikipedia.org), 6. 11. 2023

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, český překlad Svojtka, Praha, s. 387




Umístění

GPS souřadnice

48°34'51.116"N, 7°45'8.626"E

Adresa

Place du Chateâu 2
Strasbourg 67000

Google Maps | Mapy.cz

Nadmořská výška
150 m.n.m.
Základní číselné údaje
Palác byl postaven r. 1742.

Přístup

Příjezd vlakem

Jeďte do žst Strasbourg. Nádraží je umístěno západně od centra města. Z Prahy sem dojedete (obvykle přes Frankfurt nad Mohanem) s přestupy za 9 až 11 hodin. Do nádraží ústí i vysokorychlostní tratě, např. z Paříže.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Do Strasbourgu jezdí i přímý autobus z ČR. 

Příjezd osobním autem, parkování

Ve městě jsou páteřní dopravou vysokokapacitní tramvaje. Doporučujeme zaparkovat na okraji města na záchytném parkovišti (např. 48°37'39.605"N, 7°45'27.861"E), kde v ceně parkovného je i celodenní jízdenka na MHD pro celou posádku vozu (stav r. 2019). Nejbližší zastávka k Palais Rohan se jmenuje Langstross/Grand Rue.


Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Viz příjezd osobním autem.

Přístup pěšky

Ze zastávky tramvaje  Langstross/Grand Rue se vydejte ulicemi východním směrem. 

Příjezd na kole, parkování kol

Město Strasbourg je přátelské k cyklistům. V zástavbě i v okolí je velké množství cyklistických stezek. Doporučujeme trasy podél Rýna nebo podél vodních kanálů. 

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu