Katedrála Notre-Dame v Remeši

Remeš (Reims) je město, v němž se často zastavují čeští turisté mířící na výlet do Paříže, do zámků na Loiře nebo do Bretaně. Objektem jejich zájmu jsou dvě neobyčejné katedrály, které se obě pro výjimečnou architekturu a výzdobu dostaly na seznam kulturního dědictví UNESCO. 

První z nich, katedrála Notre-Dame se nachází v centru města. 

Když někdy kolem r. 500 n.l. (snad r. 496) přijal v Remeši z rukou biskupa Remigia křest Chlodvík I., první vládce franské říše, nikdo nemohl tušit, že tradice podobných obřadů bude trvat mnoho staletí. V Remeši byli v průběhu druhého tisíciletí korunováni všichni francouzští králové. Tomu také odpovídala okázalost architektury budovy, v níž se ceremonie odehrávaly. Samozřejmě, že kostel, kde se odehrával Chlodvíkův křest, ještě takovou okázalostí neoplýval. Dodejme, že byl postaven pravděpodobně r. 401 a že obřady tady vedl biskup Nicas, který byl zavražděn Vandaly nebo Huny a stal se poté svatým.

Chlodvík rozšířil svou moc na celé území dnešní Francie. Předznamenal celou sérii dalších panovníků, kteří ke korunovaci přijížděli do Remeše. 

Jako první se tady nechal korunovat syn Karla Velikého, Ludvík Pobožný. Stalo se tak roku 816, obřad vedl papež Štěpán IV. Katedrála ještě nestála, ale bylo tehdy rozhodnuto o jejím vybudování. Nová stavba byla vysvěcena r. 862 arcibiskupem Hincmarem, tehdy byl přítomen západofranský král Karel Holý (též Lysý). Katedrála původně karolinská a románská byla zasvěcena Panně Marii, pak byla goticky přestavěna ve 12: století, ale r. 1210 ji zachvátil rozsáhlý požár. Za vlády krále Filipa II. bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela, ke kterému byl položen základní kámen již r. 1211. Zásluhu na tom měl arcibiskup Albéric de Humbert. 

Stavba katedrály byla technicky složitá a finančně náročná záležitost. Připomeňme, že v té době již jiné (a dnes slavné) katedrály již stály - v Paříži, Lyonu, Senlis nebo v Bourges. Stavitelé měli na co navazovat, znalosti předchůdců použít a dovést k nejvyšší dokonalosti. Korunovace králů Ludvíka VIII. r. 1223 a Ludvíka IX. Svatého r. 1226 probíhaly sice v Remeši, ale pouze na staveništi. Pak se zrodilo stavebně a umělecky dílo vrcholné gotiky nejvyšších kvalit odpovídající významu, ke kterému jej vládci Francie určili.  

Pro dějiny lidstva se dochovala jména čtyř architektů: první z nich Jean d´Orbais, nakreslil základní plán kostela s pětikodním kněžištěm a příčnou lodí. Zahájil stavbu chóru. Když zemřel r. 1231, ještě 10 let trvalo jeho nástupcům, aby chór dokončili. Pak až do konce století dílo pokračovalo - vzniklo bazilikální trojlodí charakteristické nápadně převýšenými, štíhlými arkádami mezi loděmi, obřími okny a důmyslným vnějším opěrným systémem, který sváděl tlak klenby do pilířů završených fiálami. Jsou známa další jména: Jean de Loup, pravděpodobný autor trojlodí a západního průčelí, Gaucher de Reims, autor portálů a sochařské výzdoby západního průčelí, a Bernard de Soissons, který r. 1275 dokončil klenby hlavního prostoru a pravděpodobně také velkou růžici nad portály. Stavba podle projektu měla mít sedm věží, nakonec byly realizovány jen dvě, a to ještě bez zašpičatělých vrcholů a mnohem později - až kolem r. 1475. 

Katedrála v Remeši je ohromující, 38 m vysoký prostor, plný světla, s lehkými stěnami, který skutečně na věřící mohl působit tak, že se v něm mohou dotknou nebe a Boha. Zcela výjimečná je v remešské katedrále sochařská výzdoba, zejména na západním průčelí. V interiéru je pravděpodobně nejznámějším výjevem na západní stěně zpodobnění vojáka - křižáka, který přijímá hostii před odchodem do Svaté země. 

Všechny tři portály jsou opatřené sochami s tematikou Panny Marie a Ježíše Krista. Autoři nejsou známi a ani není jisté jejich datování. Historici jen odhadují, že sochy vznikly v poslední fázi budování chrámu ve 13. století. Přitom autoři sochy pojali různě. Zatímco skupina kolem Panny Marie na středním portále je zdrženlivá, důstojná a okázalá, sv. Josef je těkavý a hybný a anděl se usmívá tak podbízivě, až se stal symbolem katedrály. Na západním průčelí bychom napočítali 2300 soch (!) Boční portály zobrazují Ukřižování a Krista na trůnu. 

Při opravě střechy r. 1481 zachvátil stavbu další požár, ale nedošlo k celkovému zničení. Nicméně následovaly další katastrofy. 

R. 1580 a 1872 byl chrám poškozen při větrných bouřích.

Během francouzské revoluce po r. 1789 byl kostel vypleněn. Obrovské množství liturgických předmětů bylo rozkradeno, hlavně zlaté relikviáře, textilie, liturgické předměty, dokonce i železné mříže. Dnešní vybavení je jen částí dřívější krásy. V katedrále se nějakou dobu skladovalo seno pro koně místních vojáků. 

Protože pro tak velkou stavbu se nedostávalo peněz, unikla remešská katedrála v 19. století dobře míněným snahám o dokončení gotických děl. U nás se tehdy dostavoval Karlštejn nebo Prašná brána v Praze. Tato díla se podařila, ale často se riskovalo "vylepšování" gotiky podle svérázných představ tehdejších "odborníků". 

Další požár, důsledek bombardování německým dělostřelectvem, katedrálu poničil za první světové války r. 1914. Tento barbarský čin zvedl vlnu solidarity s Francouzi a odporu proti Němcům. Shořela celá střecha, zřítily se zvony, na západním průčelí byla rozbita téměř celá výzdoba i původní rozeta. Na poválečné opravě trvající do roku 1938 (a trochu až dodnes) se finančně podíleli hlavně Američané vedení Johnem D. Rockefellerem. Obnovy skel se ujala sklářská dílna Simonových, která měla k dispozici původní fotodokumentaci. Tři okna v osové kapli ochozu presbytáře obnovil Marc Chagall. Téměř všechny sochy musely být zhotoveny jako kopie. 

Katedrálu v Remeši Francouzi pojímají jako hlubokou součást národní identity. Svět ji vnímá jako doklad obrovského umu, pracovitosti a kultury několika generací a pro další generace. 

Ke katedrále přiléhá arcibiskupský palác (palác Tau), kde se konaly velkolepé hostiny po korunovacích a kde se uchovává fragment ampule, v níž byl vzácný olej. Tím byli při korunovacích pomazáváni francouzští králové. 

Remeš a také město Épernay jižně odtud jsou celosvětově proslulými středisky pěstování vinné révy a výroby šampaňského. 

Podle:

Katedrála Notre-Dame (Remeš) – Wikipedie (wikipedia.org), 26. 11. 2023

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, Svojtka and Company, s. 363