Mont-Saint-Michel

Žulový skalnatý ostrůvek, starobylé opatství, ikona Normandie, hojně navštěvovaná památka zapsaná na seznam UNESCO


Pro Francii hora v moři nazvaná Mont-Saint-Michel (Hora sv. Michala) znamená totéž, co pro Egypt pyramidy nebo pro Česko Pražský hrad. Je to úchvatný přírodní i stavební div obdivovaný obrovským počtem návštěvníků. Jejich počet se odhaduje podle různých zdrojů na 2,5 - 4 miliony ročně. 

Pojďme se podívat na hranici francouzské Bretaně a Normandie, na břeh Lamanšského průlivu, do zálivu Mont-Saint-Michel, do ústí řeky Couesnon. 

Mont-Saint-Michel je především 92 m vysoký žulový pahorek, kterých je v okolí ještě několik, ale ty jsou nižší a neosídlené. Žula je oproti jiným horninám vyskytujících se na pobřeží Francie tvrdší a tudíž odolnější erozi. Proto Hora sv. Michala ční do výšky jako naprosto dokonalý monument a v rovině severozápadní Francie je viditelná z velké dálky.

Druhým přírodním fenoménem určujícím jedinečnost hory je velký rozdíl mezi hladinami přílivu a odlivu. V této části Evropy činí až 15 metrů. Dno zálivu, z nějž se pahorek zvedá, se za odlivu obnažuje až do 10 - 15 km délky, při maximálních přílivech jednou či dvakrát měsíčně je hora ostrovem zcela obklopeným vodou.

Ale návštěvníky kromě přírodního divu přitahuje ještě víc činnost člověka na ostrově. Postupně během historie tady byly postaveny kostely a opatství, jehož věže podtrhují působivý obraz pahorku a staly se ikonickými.   

Raná historie ostrova není známa, jen víme, že ostrov se jmenoval Mont Tombe. Legenda praví, že první středověkou svatyni tady postavil biskup Aubert z Avranches někdy na počátku 8. století. Jiné pověsti říkají, že poustevnu tady postavili mniši z Irska nebo Walesu již v 6. století.

Písemné prameny o Mont-Saint-Michel ovšem existují až od 9. století. Rok založení se uvádí sice 708, ale ten je zapsán v kronice z roku 1100. Jisté je, že klášter existoval pod vlivem bretaňského vévodství, ale roku 1009 se objevuje zpráva, že je pod kontrolou Normanů. Jiné listiny dokládají, že pod správou Normanů byl klášter ještě dříve. Francouzský král Lothar I., který vládl v l. 954 - 986, vydal r. 966 listinu o Mont-Saint-Michel, která specifikuje normanské zájmy a dominanci při zakládání benediktinské komunity na ostrově. Na mnichy dohlížel normanský vévoda Richard I. Vládl v l. 942 - 996. Tehdy klášter prosperoval jako poutní místo i jako obchodní křižovatka. Mniši na Hoře svatého Michala skvěle hospodařili a navíc vytvořili spoustu literárnních děl. Když od r. 1066 opatství patřilo Anglii, byla sem zavedena i vojenská posádka. Není divu, Angličané se nehodlali strategického území vzdát ve prospěch Francouzů. 

Na konci 11. století tady Normané postavili románský kostel, který ve 12. století rozšířili. 

Roku 1203 francouzský král Filip II. vybojoval Normandii a s ní i klášter zpět. Za jeho vlády byl na Mont-Saint-Michel postaven klášter, určitě nejkrásnější budova ostrova, vrchol normanské gotiky. Sestává ze dvou třípatrových budov, refektáře a obrovské křížové chodby. Král Ludvík IX., který vládl v letech 1226 - 1270, byl štědrým finančním dárcem. Nechal také obnovit obranné zdi a vojenské zajištění. 

Během stoleté války v letech 1337 - 1453 Angličané třikrát horu obléhali. Neuspěli, protože z dřívějších dob byl ostrov velmi dobře připraven jako pevnost. Opatství bylo jediným místem severní a západní Francie, které nepodlehlo anglické okupaci. 

I v další době, za náboženských válek v 16. století, opatství odolalo obléhání. Nikdy se nedostalo pod nadvládu hugenotů a vyhnulo se mu řádění protestantů při obrazoborectví. 

Během revoluce v l. 1789-99 bylo opatství zrušeno a na ostrově zůstalo jen 7 mnichů. Napoleon zařídil, že tady bylo r. 1793 zřízeno vězení. Na tom nic nezměnila ani pozdější historie, žalář byl zrušen, mj. na popud Victora Huga, až r. 1863. Oprava areálu byla započata r. 1874, katolické bohoslužby se na ostrov vrátily r. 1922. Benediktinům bylo opatství vráceno r. 1966.

Nová éra ostrova začala r. 1979, kdy se dostal na Seznam světového dědictví UNESCO. Nominace byla hned dvojí. Pevnost s opatstvím a vesnicí v podhradí získala zápis do kulturního dědictví, celá zátoka pak do světového přírodního dědictví. 

Značným problémem byla pro ostrov vždy jeho dostupnost či nedostupnost z pevniny. Při odlivu mnoho poutníků i prostých návštěvníků nastoupilo svoji cestu bahnem, aby na Mont-Saint-Michel dorazili. Někteří to ale nestihli a utopili se. Příliv a odliv mají v této části Evropy rychlý průběh a podobu docela rychle se valících vod o značném objemu. 

Proto byla pro spojení ostrova s pevninou postavena r. 1879 dlouhá hráz a poutníci měli pak cestu mnohem snadnější. Nastal ale jiný problém. Příliv a odliv se přes hráz nedostaly a zejména odliv nemohl z okolí ostrova odnášet do moře tuny sedimentů přinesených sem řekou Couesnon. Francouzští inženýři vymysleli řešení. V ústí řeky Couesnon vyprojektovali a r. 2009 postavili průtočnou hráz. Za přílivu je hráz otevřená a voda vystoupá nad ni a po zavření hráze se zadrží. Za odlivu se opět hráz otevře a sedimenty odnáší do moře. Musí mít ale volnou cestu. Proto byla dřívější suchá spojnice ostrova s pevninou zbourána a odvezena. Místo ní byl vybudován asi 800 m dlouhý most, pod nímž voda může volně protékat a její přirozený cyklus tak není narušen. Projekt se samozřejmě nesetkal s úplným pochopením všech, protože mohl přinést jiné potíže.

Téměř všichni obyvatelé vesnice v podhradí (je jich kolem 50) jsou finančně zcela závislí na turistickém ruchu. Když existovala hráz, poutníci i návštěvníci přijeli až těsně k hradbám, nechali své plechové miláčky stát, strávili na Hoře sv. Michala nějaké 2 - 3 hodiny a zase zmizeli. Stačili ale utratit takové množství peněz, že lidé v podhradí slušně vydělali. Souběžně s budováním mostu ale inženýři řešili další vleklý problém - extrémní nakupení návštěvníků na ostrově a jejich dopravu na něj. Parkoviště přímo pod hradbami narušovalo estetický dojem z ostrova. Tomu měl být konec, návštěvníci měli zaparkovat asi 2 až 3 km před ostrovem a o zbytek cesty se měla postarat kyvadlová autobusová doprava. Místní obyvatelé se báli, že turisté tohle nepřijmou a prostě k Saint-Michel nepřijedou. 

Inženýři ale měli pravdu, místní se o obživu bát nemusejí. Od roku 2014 je zprovozněn nový most, auta i autobusy musí všichni návštěvníci zaparkovat daleko před ostrovem, velkokapacitní parkoviště přijme všechny motoristy. Zbytek cesty někteří dojdou pěšky, jiní jedou autobusem. Vozidla pendlují v krátkých intervalech a jsou naprosto unikátní. Aby řidiči neztráceli čas otáčením autobusu a aby nebylo nutno pod ostrovem budovat nákladnou točnu, má vůz řízení na obou koncích jako vlak nebo tramvaj. 

Jen jednou se stalo, že nový most byl zaplaven. Postaral se o to dne 21. března 2015 extrémní příliv. Tehdy se v denním tisku psalo, že se to stává jednou za 18 let. Další taková situace nastala 12. března 2024. Viz též článek Z legendární francouzské památky se stal ostrov přístupný pouze lodí - Novinky

Většina návštěvníků míří až k nejvyššímu bodu ostrova. Tady je opatství s románskou lodí z 11.-12. století a chór ve stylu francouzské gotiky z 15.-16. století. Socha svatého archanděla Michaela zvedá k obloze triumfálně svůj meč nad špičkou kostela ve výši 157 metrů nad mořem. Dokonalé výhledy se vám naskytnou při vycházce po hradbách, pokud chcete jen suvenýry a hranolky, pak zůstaňte v těsných uličkách. 

Neděste se obrovského množství turistů. Mont-Saint-Michel je po Paříži a Versailles třetí nejnavštěvovanější lokalita ve Francii. Určitě dáte za pravdu těm, kdo říkají, že je to francouzský národní poklad. 


Podle:

Mont-Saint-Michel - Encyklopedie světových dějin (worldhistory.org), 26. 1. 2024

Mont-Saint-Michel – Wikipedie (wikipedia.org), 26. 1. 2024

Stühreberg Michael: Záchrana Hory sv. Michaela, In: GEO 4/11, s. 57

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, český překlad Svojtka, Praha, s. 311



Umístění

GPS souřadnice

48°38'9.684"N, 1°30'41.332"W

Adresa

Le Mont Saint Michel 50170

Google Maps | Mapy.cz

Nadmořská výška
0 m.n.m - 92 m.n.m.
Základní číselné údaje
Obvod ostrova je asi 960 metrů. Rozkládá se přibližně na 7 hektarech. Od r. 1979 je ostrov zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Přístup

Příjezd vlakem

Jeďte do žst Pontorson-Mont-Saint-Michel. 

Příjezd osobním autem, parkování

Asi 3 km jižně od ostrova jsou obří parkoviště, od nichž k Mont-Saint-Michel jděte pěšky nebo použijte kyvadlový autobus. 

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Asi 3 km jižně od ostrova jsou obří parkoviště se zónou pro zájezdové autobusy. Odtud k Mont-Saint-Michel jděte pěšky nebo použijte kyvadlový autobus.

Přístup pěšky

Od parkoviště je to k ostrovu asi 3 km. 

Příjezd na kole, parkování kol

Od parkoviště je to k ostrovu asi 3 km. Na ostrově ale s kolem jezdit nemůžete. 

Poznámky pro vozíčkáře

K ostrovu se sice pěšky nebo kyvadlovým busem dostanete, v podhradí i nahoře v opatství je obrovské množství schodů, které je pro vozíčkáře nepřekonatelné. 

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu