Kostel Saint-Sauveur v Dinanu a další zajímavosti v blízkém okolí

Bazilika Saint-Sauveur je katolický kostel na východním okraji staré zástavby města Dinan na severu Bretaně. Druhým fungujícím kostelem ve městě je Saint-Malo. 

Budova románského kostela byla postavena již v 11. století. Po roce 1480 k hlavní lodi přibyla ještě boční loď s řadou kaplí a byla zrekonstruována fasáda a apsida. Z původní románské stavby zbyla jen jižní stěna lodi a spodní průčelí. Ještě byla plánována boční loď jižně od hlavní lodi, ale nikdy nebyla postavena. Místo toho byla na místě bývalého vchodu postavena malá trojboká kaple. Roku 1547 se zřítila věž - zvonice. Jako reakci na tuto událost tehdejší stavitelé rozhodli, že chór nezaklenou, ale opatří ho "kazetovou" střechou. 

Během Francouzské revoluce r. 1789 kostel neplnil náboženský účel. Byl mj. seníkem, ale r. 1801 se mu navrátilo dřívější poslání. R. 1808 vichřice zničila střechu a r. 1820 se zřítilo okno. Pak se díky novým poměrům začalo ve Francii na kostely pohlížet jako na památky a v Dinanu byl kostel Saint-Sauveur restaurován. Opravy vedl v l. 1851-52 architekt Hippolyte Béziers-Lafosse a v l. 1855-54 na jeho práci navázal Victor Ruprich-Robert. Předmětem restaurování bylo hlavně západní průčelí. Severní část kostela prošla restaurováním až r. 1907. 

V kostele je umístěn basreliéf Panny Marie z 15. století zvaný Notre-Dame-des-Vertus, který měl dříve své místo v konventu Cordeliers. Uctívání Panny Marie vedlo papeže Pia XII. r. 1954 k prohlášení kostela za baziliku minor. 

V letech 2008-9 byla opravena jižní kaple v lodi, v roce 2013 restaurátoři pracovali na střechcách kruchty.

Docela převratným pro poznání minulosti Dinanu se stal rok 2019. Tehdy archeologové provedli vykopávky na náměstí před kostelem a na bývalém hřbitově Jardin Anglais za kostelem. Objevili úžasné nálezy. Pod náměstím zjistili čtyři úrovně bývalého osídlení a poznatek, že úroveň terénu tady byla o jeden metr níže. 

K založení kostela se váže legenda, podle níž se měl Riwallon le Roux, pán z Dinanu, vrátit r. 1112 z křížové výpravy a založit převorství Saint-Sauveur de Dinan. K legendě ale chybějí písemné důkazy. Podle listiny z roku 1123 ale víme, že již tehdy kostel a jeho hřbitov byly majetkem opatství Saint-Jacut.  Také víme, že kostely Saint-Saveur a Saint-Malo se přely o územní uspořádání farností, ve dnešní terminologii bychom řekli spádovost. Nakonec Saint-Sarveur obsluhoval jižní část města, Saint-Malo sever. 

Až si budete kostel prohlížet, pak vězte podle předchozího výkladu, že budova stojí na půdoryse latinského kříže s jedinou lodí a s apsidou, která je charakteristická pěti paprskovitým kaplemi. První patro západní fasády a jižní stěna lodi jsou románské, ostatní části kostela jsou gotické. 

Nyní k architektuře podrobněji.

Exteriér, románské průčelí

Základní část je rozdělena třemi oblouky, levá a pravá část jsou ještě rozděleny na dvě menší. V nich se nacházejí zcela erodované a nerozpoznatelné sochy. Jsou podpírané ležícími lvy. Nad třemi oblouky vidíme sochy vola a lva, kteří oba mají křídla a drží knihu. Může se jednat o symboly evangelistů Marka a Lukáše. Sochy na hlavicích zobrazjí různá témata. Je tady například požírání muže, jemuž pelikán probodává bok, uvidíte rohatého muže rozčtvrceného démony nebo dvouocasou mořskou pannu, draka útočícího na poutníka a propletené hady. 

Nad románským vchodem bylo vystavěno druhé patro. Stalo se tak až po přístavbě severní lodi r. 1480. Stavitelé nejspíše chtěli nahradit úbytek světla v kostele a proto je horní část průčelí výrazně otevřená. Rizalit zajímá většinu štítu a zajišťuje osvětlení lodi. 

Jižní stěna

Tato část je románská. Stěna je vodorovně rozdělena na dvě úrovně, svisle pak na šest polí. Spodní část zdobí slepé dvojité oblouky, které uprostřed končí na konzoli, na okrajích na sloupořadí. V horní části vždy uprostřed pole je prolomeno okno. Horní okraj stěny zdobí profilovaná římsa se složitě řešenými postavami a ornamentálními prvky. Do třetího pole jižní zdi byla kolem r. 1500 vestavěna malá soukromá kaple. 

Severní část

Tato část byla r. 1480 přestavována do dnešní okázalé podoby. Pěti velkými okny vstupuje dovnitř kostela světlo. 

Transept

Transept neboli příčná loď je završen křížovou věží, která nahradila dřívější věž. Ta se ještě nedokončená zřítila r. 1547. Podle letopočtů vyrytých na současné věži usuzujeme, že rekonstrukce probíhala nejméně do roku 1617. 

Apsida

Apsida, ačkoli není dokončena, je krásným příkladem pozdně gotické architektury. Má vysoký chór a pět paprskovitě uspořádaných kaplí zastřešených pultovou střechou. Ve výzdobě jsou použity okázalé zakřivené oblouky, rostlinné motivy, kroucené sloupy a další prvky. 

Interiér, loď a chór

Uvnitř jsou sice stejně jako v exteriéru patrny rozdíly mezi románskými a gotickými částmi, ovšem zde byly některé románské prvky zastřeny pozdějšími úpravami. Jižní stěna lodi je zcela románská s výjimkou gotické kaple, která k ní přistupuje. V horní části stavby se střídají otevřené a slepé oblouky. Během 15. století loď byla přebudována staviteli, kteří přistavěli i severní loď. Jak uvádíme výše, jižní loď sice také plánovali, ale k její výstavbě nikdy nedošlo. Hlavní i severní loď jsou pětiosé. Jsou propojeny velkými arkádami, jež jsou podepřené silnými sloupy. Loď nemá vysoká okna, prostor je osvětlen žebrovou klenbou a kaplemi s velkými okny. Chór přechází do pěti paprskovitě se rozbíhajících kaplí, které mají zdobené žebrové klenby. 

Vitráže

Vitráže v kostele mají zajímavou a současně záhadnou historii. Většina vitrážových oken pochází až ze 20. století, instalovány byly v l. 1939-51, některé jsou však mnohem starší. V souvislosti s tím existují dvě nevyřešené otázky. Není známo, zda staré vitráže byly instalovány v Saint-Sauveur originálně nebo zda byly přivezeny z jiného kostela. A také není známo, kam část vitráží zmizela. Existuje jejich fotodokumentace z období před II. světovou válkou. Po válce už v kostele některé nebyly. Neví se, kdo a kam je odvezl. Nejzajímavější vitráž uvidíte ve čtvrté kapli severní lodi. Zobrazuje čtyři bretaňské svaté - jsou to Maturinus, Armel, Ivo a Brioc, nad nimi jsou evangelisté Jan, Lukáš, Marek a Matouš

Inventář

V kostele se nachází 38 kusů inventáře, který má statut historické památky. Jsou to obrazy, části oltářů, sochy nebo liturgické předměty. Hlavní oltář byl v kostele instalován r. 1718. Vytvořil jej architekt Siméon Garangeau (1647-1741). Práci pak po něm převzali další tři tvůrci. R. 1744 byl oltář přemístěn, aby jeho místo zaujal dřevěný baldachýn vytvořený podle návrhu Fr. Lamandé a Thomase Maisonneuve. Zlacení bylo dokončeno až r. 1756, velká oprava se konala r. 2007. Z celkového počtu 11 oltářních obrazů je nejzajímavějším Umučení svaté Barbory z 18. století u severovýchodního pilíře příčné lodi. Dalším je Svatý Eligius jako biskup, obraz u jihozápadního pilíře příčné lodi z r. 1817. Dalších devět oltářních obrazů bylo namalováno v podobné době - na začátku 19. století. 

Velmi neobvyklým inventářem jsou dvě kazatelny - jedna má tvar orla, druhá připomíná pelikána, obě pocházejí z 18. století a jsou vyřezány ze dřeva. 

V kostele najdete dva basreliéfy. Jeden zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie, která je obklopena anděly, objekt z 15. století je znám pod názvem Notre-Dame des Vertus. Na druhém z konce 15. nebo ze začátku 16. století je zobrazen sv. Eustach s dětmi, které se staly obětí vlka a lva. 

Kamenná křtitelnice, což je kulatá mísa zdobená čtyřmi postavami spočívající na obdélníkovém podstavci, pochází z původní stavby kostela z 11. století. 

Do kategorie historických památek ještě patří dva obrazy, malby olejem na plátně, a pět soch nebo sošek. Jeden z obrazů je kopií slavného Rafaelova díla z Louvru, na němž svatý Michal zabíjí draka. Velmi milá je alabastrová soška Panny Marie s dítětem ze 16. století v horní části oltářního obrazu v první severní kapli. 

Velmi zajímavým místem v kostele je hrobka v pravém transeptu, která se skládá z desky ze 14. století a je obklopena větší žulovou konstrukcí z 18. století. Souvisí s osudem slavného bretaňského bojovníka z doby stoleté války Bertranda du Guesclina (?1320 - 1380), který Francii přinesl několik vítězství nad Angličany a který si přál, aby jeho srdce bylo samostatně pohřbeno v Dinanu. Kosti byly pohřbeny v St. Denis, ale při Velké francouzské revoluci je zničili vzbouření jakobíni. 

Varhany jsou dílem Aristida Cavaillé-Colla z r. 1839. Stojí na zadní straně západního průčelí. Nástroj byl upraven r. 1903 a r. 1966 a dnes se jen málo podobá počátečnímu originálu. Samozřejmostí je např. elektrický pohon. 

Tři zvony jsou umístěny ve spodní, kamenné části zvonice. Největší má hmotnost 2,516 tuny a průměr 1,62 m. Pochází z roku 1868, další dva, také z 19. století, jsou menší. 

Na náměstí před kostelem můžete obdivovat dva hrázděné domečky bizarních tvarů. 

U kostela kdysi stával hřbitov, památkou na něj je dnešní park Jardin Anglais. Roste v něm mj. mohutný jinan dvojlaločný (Gingko biloba). Z okraje parku se otevírá nádherný výhled na údolí řeky Rance a na obrannou věž Tour Sainte Catherine. 

Podle:

Bazilika Saint-Sauveur (Dinan) – Wikipedie (wikipedia.org), 31. 3. 2024

Informační cedule před kostelem a v parku, červenec 2023