Abbaye de Saint-Jacut-de-la-Mer

Na poloostrově Saint Jacut na severu Bretaně se nachází stejnojmenná obec, která vznikla okolo opatství téhož názvu. Klášter byl pojmenován po svatém Jacutovi, který žil v 5. století. Podle tradice sv. Jacut přijal řeholi sv. Kolumbána, jeho následovníci v 8. století pravděpodobně přijali řeholi sv. Benedikta. R. 878 jejich klášter zničili Normané. 

Roku 1008 byl klášter založen podruhé, tentokráte jako benediktinské opatství. Zásluh na tom měl opat Hinguethen, který myslel nejen na náboženský život, ale sehnal pro klášter pozemky a ubránil je před pány z okolí. Manuální práci na budování a rozvoji kláštera prováděli zpočátku jen řeholníci, později i laičtí spolupracovníci. Opati ze Saint-Jacut si vydobyli ve Francii značný politický vliv, urovnávali politické spory, sestavovali manželskou smlouvu pro Annu Bretaňskou (pro její druhý sňatek). Přispívali k hospodářskému rozmachu poloostrova, který vyvrcholil v 15. století. Tehdy měl klášter podobu zemědělského panství s osmi mnichy a řadou spolupracovníků. 

16. století se neslo ve znamení sporu mezi světskou mocí reprezentovanou bretaňským vévodou, později francouzským králem (po pohlcení Bretaně Francií) a církevními představiteli. Šlo o to, kdo bude panovat v klášteře, zda opat bude jmenován světskou mocí nebo si ho zvolí mniši. Hádky klášteru vůbec neprospěly.

V 17. století byl pověřen úkolem znovu dovést opatství k bývalé slávě Peirre de Francheville, pán z Pleslinu. Ten svěřil klášter kongregaci benediktinských mnichů ze Saint-Maur.  Noví řeholníci opravdu klášter pozvedli. Věnovali se modlitbám i zemědělství a tak přispívali k dalšímu rozvoji poloostrova. Jejich úsilí přerušila revoluce r. 1789. Rok nato už v klášteře zůstali jen 4 mniši, ostatní zmizeli. Převor kláštera se stal jen "obyčejným" farářem pro místní věřící. 

Za těchto podmínek r. 1798 klášter přešel do majetku státu a od té doby chátral. Obyvatelé si kameny ze zdí rozebírali pro vlastní potřebu. Projekt kasáren pro celníky nebyl uskutečněn. 

Záchrana přišla r. 1875, kdy ruiny kupují řádové sestry Neposkvrněného početí P. Marie, aby zde zřídily dívčí školu a internát. R. 1886 podle projektu Jeana-Baptiste Martenota (1828-1906), městského architekta v Rennes,  byla dokončena hlavní budova. Za I. světové války klášter sloužil jako lazaret pro belgické vojáky. R. 1930 byla otevřena přístavba. Po II. světové válce řádové sestry postupně nechaly přestavět interiéry na vyhledávaný hotel, kde se mohou ubytovat věřící i nevěřící, využít mohou velkou konferenční místnost, tenisové kurty, stolní tenis, stolní fotbálek, kulečník, volejbal, pétanque i další sporty. Bývalý klášter se stal místem setkávání různých komunit, které tady pořádají duchovní cvičení, kurzy a workshopy. 

Do venkovních prostor před hotelem je vstup volný. 

Mezi mnichy, kteří žili v klášteře, byly vynikající osobnosti. Například Dom Guy-Alexis Lobineau (1667-1727) byl autorem Dějin Paříže a Dějin Bretaně. 

Podle:

Historie opatství - Opatství Saint Jacut (abbaye-st-jacut.com), 8. 5. 2024

Opatství Saint-Jacut – Wikipedie (wikipedia.org), 8. 5. 2024

Informační materiály opatství Saint-Jacut, červenec 2023