Tour Philippe-le-Bel

Tour Philippe-le-Bel, věž Filipa Sličného je vynikajícím rozhledovým místem. Stojí na pravém břehu řeky Rhôny ve městě Villeneuve-lès-Avignon v jižní Francii. Má úzké spojení s dějinami Avignonu, který se rozprostírá na protějším levém břehu. 

Než se pustíme do historického exkursu o stavbě věže, tedy k r. 1302, musíme se ponořit hlouběji do minulosti. 

Město Avignon nechalo v l. 1177-1185 postavit most Saint-Bénézet přes Rhônu. Na pravém břehu mostu mělo své majetky (200 kostelů, dále pole a lesy po celé jižní Francii) benediktinské opatství, jehož klášter stál na hoře Anaon necelý kilometr proti proudu - na opačném břehu (pravém) než Avignon. 

V letech 1208-1229 se francouzský král hodlal vojensky vypořádat s rozsáhlým náboženským hnutím katarů, kteří vedli samostatně organizovaný život v celé jižní Francii a ostrůvkovitě i jinde v Evropě, hlavně v Itálii. Mimo jiné se označovali za čisté křesťany. Vypravil proti nim vojsko, které vešlo do dějin jako křížová výprava proti albigenským. I když kataři = albigenští několik let statečně vzdorovali, i když jim Francouzi vyvraždili mnoho lidí (např. ve městě Béziers zmasakrovali všechny bez ohledu na to, kdo je křesťan a kdo katar), stejně nakonec prohráli. Výsledkem byla smlouva, podle níž území albigenských na pravém břehu Rhôny od Point-Saint-Esrit po Středozemní moře (plus podíl v Avignonu) připadlo Francii. R. 1290 se francouzský král Filip IV. Sličný podílu na město a na most vzdává ve prospěch bratrance svého otce. 

Protože avignonští toužili kontrolovat oba břehy řeky, král musel přemýšlet o vhodném způsobu obrany, protože diplomacie selhávala. Pozemky ale nebyly jeho. Domluvil se s benediktiny, že je vojensky ochrání, ale že mu dovolí na pravém břehu přímo u mostu postavit pevnost. Smlouva s touto myšlenkou byla podepsána r. 1292. 

Kolem r. 1302 již na břehu stála dvoupodlažní věž. Kromě toho bylo postaveno další opevnění, studna, chlebová pec, kuchyň a ubytovna pro stráž. Stavba vyrostla i navzdory námitkám Karla II. hraběte z Provence, který na pravém konci mostu měl svoje pozemky. Dokonce r. 1307 se na mostě objevil počátek stavby brány. To natolik rozezlilo obyvatele Avignonu, že na nějaký čas pevnost obsadili. Král se s nimi dohodl, stavba brány byla r. 1308 dokončena. Pak, nezávisle na předchozích událostech se r. 1309 do Avignonu přistěhoval papež Klement V. Ve městě se jich pak vystřídalo celkem sedm, v Římě nebyl žádný. Další tři pak sídlili v Avignonu, přičemž v Římě sídlil další papež. Jak víme z dějepisu, toto období vlády dvou (nakonec i tří papežů) se nazývá papežské schizma. 

Pro Francii ale byla přítomnost vládců církve v Avignonu velmi výhodná. Jednak dostávala část příjmů z papežské pokladny, jednak prostě měla k centru katolického světa geograficky nedaleko. Most s pevností nemusely plnit obrannou úlohu. Naopak - stavba posloužila jako dopravní tepna pro církevní i světské hodnostáře z mnoha končin Evropy. 

Jen povodně na řece dokázaly mostu občas zle uškodit. 

V polovině 14. století bylo k věži přistavěno třetí patro. 

Po ukončení schizmatu na kostnickém koncilu r. 1419 začal význam Avignonu i mostu upadat. R. 1669 přestal být používán. Francie sice nadále průběžně opravovala pevnost, ale po r. 1789 byly budovy opuštěny a přivedeny k chátrání. Město Villeneuve-lès-Avignon r. 1822 nechalo pevnost kromě věže zbořit. 

Dochovaná věž je přístupná veřejnosti. Spočívá na svažité skále a má půdorys ve tvaru čtyřúhelníku s přibližnými rozměry 13,4 m x 15,7 m. Má tři patra propojená schodištěm o šířce 1 m, v každém patře je jedna místnost. Celková výška věže je 39 metrů, zdi v přízemí mají tloušťku 2,4 m. 

Přízemní místnost se vyznačuje čtyřdílnou žebrovou klenbou a šesti otvory, jimiž dovnitř procházelo světlo. Jeden sloužil k výhledu na most. V místnosti pravděpodobně sloužila stráž. Na některých stěnách jsou vidět stopy nástěnných maleb. 

První patro sloužilo patrně jako ústřední prostor celé stavby. Tady se konala veškerá setkání. Žebrová klenba je rozdělena na dvě pole, konzoly a stropní prvky jsou zdobeny bustami a rostlinnými motivy. Do patra se dříve nejspíš vstupovalo dřevěným schodištěm. Dveře a čtyři výklenky byly zablokovány na začátku 18. století, kdy dvě horní patra sloužila jako vězení. Tuto překážku odstranili restaurátoři až v 70. letech 20. století. 

Druhé patro bylo přistavěno někdy v polovině 14. století. Žebrová klenba je tady rozdělena na tři pole, nikoli na dvě jako v nižších podlažích. Krbové ohniště je zasazeno do severní stěny. Z jihozápadního rohu vedl vstup do zahrady. 

Terasa se vyznačuje poloválcovitými konzolovitými věžičkami, z nichž stráž mohla pozorovat případné úmysly nepřátel na bocích věže. Dnes je vyhledávaným vyhlídkovým místem. Uvidíte město Avignon na druhém břehu a pevnost Saint-André situovanou na pravém břehu ve směru proti proudu. 

Jednotlivá patra věže, která je v majetku města, slouží jako stálé i sezonní muzejní expozice 

Podle:

Prohlídka Philippe-le-Bel – Wikipedie (wikipedia.org), 16. 9. 2024