U Závisti

Na pravém břehu Vltavy u mostu Závodu míru v Praze - Zbraslavi byl při stavbě silnice odkryt impozantní skalní zářez. Světlo světa spatřily ordovické horniny, které se tady v geologické minulosti po dobu desítek tisíc let usazovaly na dně moře a později je horotvorné pohyby naklonily, takže dnes vykazují strmou polohu. Horninám se podle pražské lokality říká letenské souvrství. U Zbraslavi se jedná o jeho nejlepší příklad. 

Zářez je dlouhý asi 300 m.

Ve skalním defilé se víceméně monotónně střídají polohy tmavých slídnatých drobových břidlic a drob s polohami křemenných pískovců až křemenců o různé mocnosti od 5 do 7 cm, výjimečně do 50 cm podle toho, jak dlouho v moři sedimentace vrstvy probíhala a jak byla intenzívní. Ve středu profilu se nacházejí prachovitovápnité konkrece o mocnosti až 1 metr. Na vrstevních plochách některých písčitějších vložek se nacházejí stopy po lezení živočichů (chodbičky vyplněné jílem a úlomkovitou slídou. Také se tady dají pozorovat čeřiny. 

Na první pohled skála upoutá ostrými hranicemi mezi vrstvami, ale při detailním zkoumání zjistíme, že přechody jsou mnohdy plynulé. Jak vlastně vrstvy vznikly?

Geologové pod jednou vrstvou vidí stejný přísun materiálu v mělkém moři obvykle blízko říčního přítoku během jedné časově delší periody za stejného klimatu. Jakmile se klima změní, změní se i podmínky pro usazování horniny a vznikne nová vrstva. 

V letenském souvrství u Zbraslavi navíc můžeme pozorovat velké konkrece - shluky obohacené karbonátem ankeritem, což je minerál podobný dolomitu. Hořčík je v něm částečně nahrazen železem. Vzorec Ca (Mg, Fe) (CO₃)₂. Vrstvy okolních hornin pokračují i uvnitř konkrecí. Je to svědectví o tom, že shluky vznikly až po usazení. Pak během procesu zpevňování do usazeného materiálu migrovaly rozpustné látky, v tomto případě karbonáty. 

V jižní části odkryvu (blíž ke křižovatce) je patrno detailní zvrásnění, drcení vrstev a druhotná břidličnatost. Horniny takto reagovaly na nedaleký závistský přesmyk, který probíhá v terénní depresi jižně odtud. Na něm byly při variském vrásnění od jihovýchodu přesunuty proteroziocké horniny přes mladší ordovik. 

Vegetace nemá na skále příhodné podmínky k přežití. Uchytí se tady ale často akát nebo pajasan žláznatý, invazívní dřeviny, které ochránci přírody odstraňují. Místy je skála osidlována travami a keři (bříza, trnka, javor mléč, jasan ztepilý a další) a bylinami tařicí skalní a kostřavou sivou. Nežijí tady žádní vzácní živočichové. 

Podle:

Maloplošná zvláště chráněná území, 25. 11. 2024

Němec, J., Bílek, O., Rom, J. (2015): Chráněná území Prahy, Consult Praha, s. 122

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia, s. 70

Významné geologické lokality, 26. 11. 2024