Obora v Uhříněvsi

Obora v Uhříněvsi je lesní plocha v nivě Říčanského potoka na východě hlavního města Prahy. Les je blízký přírodnímu stavu, převažují v něm duby (některé velmi staré), jasany, javor klen, lípy, habry a střemcha. Velmi dobře je vyvinuto keřové patro, naopak bylinné mnohde zcela chybí. Stromy jsou staré přibližně 140 let. 

Potok v rovinatém území teče na několika úsecích v hlubokém korytě s vyvinutým erozním svahem. Les není souvislý, ale vyskytují se v něm menší či větší luční enklávy. Ty ale nejsou součástí chráněného území. Snahy ochránců přírody, aby se na nich přešlo na extenzívní hospodaření, se r. 2015 nesetkaly s úspěchem. Okolí tvoří intenzivně využívaná zemědělská krajina, hustě zastavěná sídla nebo průmyslové objekty. Les je protkán velkým množstvím pevných i dodatečně vyšlapaných stezek a hojně využíván místními lidmi k procházkám. 

Území je dosti cenné z hlediska botaniky, pod téměř souvislým překryvem keřového patra roste tady kruštík širokolistý, kosatec žlutý, prvosenka vyšší, ochmet evropský, sasanka pryskyřníkovitá, kopytník evropský, konvalinka vonná, podbílek šupinatý, vraní oko čtyřlisté, skřipina lesní a další druhy. 

V lese našly domov početné skupiny obojživelníků, např. tři druhy skokanů a tři druhy ropuch a kuňka ohnivá, také plazi ještěrka obecná a slepýš křehký. V území se vyskytuje 40 druhů drobných pěvců, ze savců například ježek, liška, veverka, drobní hlodavci, myšice, norník rudý a rejsek obecný. 

Snahou ochránců přírody je, aby se v lesním porostu udrželo nadprůměrné množství mrtvé dřevní hmoty, na níž jsou vázány určité druhy brouků, například roháč velký nebo tesaříci. Žádoucí by také bylo, aby les byl občas prosvětlen a zbaven javorů a jasanů, které plochu zastiňují, aby tady mohly vyrůst mladé, světlo milující původní duby. Mohly by nahradit staré krásné exempláře, které jednou zahynou a zatím nemají náhradníky. Podle dostupných pramenů se správcům lesa (Lesy ČR) zajištění mrtvé hmoty daří, druhou podmínku hospodaření v chráněném území údajně nezvládají. 

Plány péče o přírodní památku také zavádějí nutnost vyčlenit některé stromy jako doupné, nekácet je, aby v nich mohli i v daleké budoucnosti hnízdit ptáci. 

V 19. století byla na území dnešní Obory zřízena bažantnice a les byl každých dvacet let pokácen. Obmýtní doba je dnes pochopitelně mnohem delší. Již Lichtenštejnové na konci 19. století ji stanovili na 80 let. 

Můžeme ale děkovat našim předkům, že vůbec takto zachovalý les se v blízkosti centra hlavního města vyskytuje. 

Podle:

Plány péče, 5. 12. 2024

Němec, J., Bílek, O., Rom, J. (2015): Chráněná území Prahy, Consult Praha, s. 76