Prameniště Blatovského potoka

V Klánovickém lese na východním okraji Prahy najdeme celou řadu zajímavých míst. Pokud se jenom trochu zajímáme o přírodu, pak máme naučeno, že rašeliniště v Česku najdeme hlavně v horách (Krkonoše, Šumava, Hrubý Jeseník) na jejich plochých temenech nebo v údolích řek (na horním toku Vltavy, v Třeboňské pánvi). Málokdo ví, že jedno menší rašeliniště se nachází i na území Prahy – a je jím právě pramenná oblast Blatovského potoka. V lesním porostu převažují břízy a porost rašeliníku je místy opravdu bohatý.

Prameniště je mělká, k jihu skloněná terénní sníženina dvou potoků – Blatovského a jeho přítoku Placiny. Stav blízký přírodnímu se tady zachoval díky relativní izolovanosti od okolí.

Geologické podloží tvoří hrubozrnné pískovce České tabule, které spočívají na ordovických břidlicích Barrandienu. Ani jedna z podložních hornin nevystupuje na povrch, jsou přikryty půdami. Pískovce jsou ale jen málo mocné, břidlice pod nimi nepropustné, a proto se srážková voda nedostane do hlubšího podzemí, zůstává blízko povrchu a je jednou z příčin vzniku rašeliniště.

Téměř celé území až na dvě malé louky pokrývá les. Nejcennějším biotopem je rašelinná březina, ale v chráněném území rostou i jiné druhy stromů. Značnou plochu obsadily dřeviny, kterým vyhovují zamokřené půdy okolo potoka - olše lepkavá a olše šedá. Na méně zamokřených plochách mokřadní olšiny přecházejí v lipové doubravy. V nich se místy vyskytuje jasan ztepilý.

Z bylin dominuje rákos obecný, z dalších travin pak bezkolenec rákosovitý, metlice trstnatá a sítina rozkladitá. Rostou tu ale i některé druhy ve středních Čechách vzácné, např. violka bahenní, smldník bahenní, kozlík dvoudomý, mochna nátržník a suchopýr úzkolistý.

Na rašelinná společenstva jsou vázány některé druhy pavouků a také tady bylo pozorováno osm druhů motýlů, dva obojživelníci (skokan štíhlý a ropucha zelená), dále z plazů ještěrka obecná a slepýš křehký.

Jižně od chráněného území ještě v 19. století existoval Slavětický rybník, který byl pravděpodobně zrušen při stavbě železniční trati ve 40. letech. Rybník měl větší přítokovou zónu s mokřadními loukami. I když je dnes toto území zarostlé lesem, přežily v něm mezi stromy některé vysloveně luční druhy rostlin, např. hadí mord nízký, kosatec sibiřský, ostřice chabá, mochna nátržník a další.

Zbytky luk jsou v současné době pravidelně ručně sečeny, čímž ochránci přírody hodlají dosáhnout obnovy původního stavu vegetace.

Chráněným územím nevede žádná značená stezka, ale několik úzkých pěšinek bez značení.

Podle:

Němec, J., Bílek, O., Rom, J. (2015): Chráněná území Prahy, Consult Praha, s. 94