Hanavský pavilon

Novobarokní stavbička a překrásný výhled v Praze na Letné


Na okraji svahu pražské Letné stojí malá, ale pohledově nápadná novobarokní stavba zvaná Hanavský pavilon. Kde se vzal, kdo ho postavil a proč ten zdánlivě podivný název?

Od 15. května do 18. října roku 1891 se v Praze konala Jubilejní zemská výstava Království českého. Na jejím fenomenálním úspěchu se podílelo obrovské množství českých průmyslových a zemědělských podniků, kteří vystavovali svoji produkci, a velké množství projektantů a stavebníků, kteří připravili výstavní areál v Holešovicích na zelené louce a kteří ho museli v podstatě postavit dvakrát, protože roku 1890 jim rozestavěné dílo zničila povodeň. Dodejme, že německy mluvící průmyslníci účast bojkotovali. Výstavu vidělo 2,5 milionu návštěvníků. 

Jedním z vystavovatelů byly komárovské železárny (v Komárově u Hořovic), jejichž majitelem byl kníže z Hanau (Hanavský). Ten nechal vybudovat v novobarokním stylu reprezentační objekt svého podniku a na výstavu jej městu Praze věnoval. Pavilon byl postaven v kombinaci zděné a litinové konstrukce s uměleckými secesními litinovými doplňky. Základy jsou zhotoveny z kamene a z cihel, schody jsou žulové, terasa betonová. 

Pavilon navrhli architekti Otto Hieser a Josef Hercík, postavili ho dělníci knížecích sléváren za stavebního dozoru architekta Františka Červinky. Na výsledné podobě stavby se významně podílel modelér Zdeněk Emanuel Fiala. V pavilonu byla mj. umístěna busta císaře Františka Josefa I. od sochaře Nattera. Císař výstavu navštívil 1. října 1891, kníže Vilém z Hanau ho osobně pavilonem provedl. 

Po ukončení výstavy městští radní rozhodli o přenesení pavilonu na Letnou. Již od prosince r. 1891 našla stavba nové místo i uplatnění. Město v ní zřídilo restauraci, kterou pronajímalo provozovateli. 

Ve 20. letech 20. století si stavby všiml slavný architekt Le Corbusier a vyjádřil se o ní pochvalně. 

Stavbu ale nikdo neudržoval a tak zchátralé dílo muselo být roku 1967 rozebráno. Podle historických fotografií byly zhotoveny nové odlitky a odborníci pavilon znovu postavili. Stihli to před mezinárodním kongresem architektů v Praze. 

Druhá rekonstrukce r. 1987 nekopírovala přesně historické detaily. 

Dnes je budova ozdobou hrany Letenských sadů a výraznou pohledovou dominantou na levém břehu Vltavy. Je v ní umístěna restaurace. Z ní anebo z terasy se otevírá jeden z nejhezčích výhledů v hlavním městě. 



Podle:

Hanavský pavilon | Prague City Tourism, 19. 3. 2025

Hanavský pavilon – Wikipedie, 19. 3. 2025

pavilon Hanavský - Památkový Katalog, 19. 3. 2025

PRAHA, HANAVSKÝ PAVILON — Muzeum císaře Franz Josefa I., 19. 3. 2025

Hanavští – Wikipedie, 19. 3. 2025


Umístění

GPS souřadnice

50°5'37.217"N, 14°24'45.422"E

Adresa

Letenské sady 223
Praha 7 - Holešovice
Praha 170 00
Katastrální území
Holešovice
Nadmořská výška
230 m.n.m.
Základní číselné údaje
Hanavský pavilon pochází z roku 1891.

Přístup

Příjezd vlakem

Jeďte do žst. Praha hlavní nádraží nebo Praha Masarykovo nádraží. 

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Zastávka tramvají Chotkovy sady.

Příjezd osobním autem, parkování

Využijte systém záchytných parkovišť na okraji města, v centru téměř není možnost zaparkovat. Dále viz parkování | Prague City Tourism. Nejbližší parkoviště je v ulici Kostelní.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Viz https://bezpecneparkovani.cz/BUS_parking.cms 

Přístup pěšky

Ze zastávky tramvají Chotkovy sady jděte ulicí Gogolovou téměř na východ asi 200 m k vodní nádrži Letná a pak asi 100 m na jihovýchod. 

Příjezd na kole, parkování kol

Při jízdě Letenskými sady dejte pozor na chodce, kterých se tady místy pohybuje velké množství. 

Poznámky pro vozíčkáře

Okolí pavilonu je pro vozíčkáře vcelku přátelské. Stezky jsou dlážděny malými kostkami. Jen pokud byste se rozhodli pro výstup od nábřeží (nebo sestup k němu), pak si musíte vyhlédnout stezky beze schodů a na jejich zdolání si vzít doprovod. Do restaurace ale vede výstup jen po schodech. 

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu