Kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích

Kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích je odborníky považován za jednu z nejlepších náboženských staveb vybudovaných v duchu funkcionalismu. Někteří autoři jeho slohové pojetí řadí ke konstruktivismu.

Obyvatelům Vršovic nestačil kostel sv. Mikuláše, a to ni po přestavbě a rozšíření v r. 1896. Když byly Vršovice r. 1902 povýšeny na město (nebyly ještě součástí Prahy), rozhodl se místní farář František Dusil k založení Spolku pro zbudování nového katolického chrámu Páně ve Vršovicích. Nový kostel měl být ukázkou moderní architektury. Když Dusil investoval jménem spolku peníze do pozemků v Záběhlicích a pak je výhodně prodal, měl spolek i finanční prostředky na uskutečnění záměru. 

První plány v novorenesančním stylu na stavbu v území vedle zámečku Rangherky vytvořil místní stavitel Bohumil Hrabě. Na tomto místě ale vznikl park a spolek našel nové místo na dnešním Čechově náměstí na starém hřbitově, kde pohřby byly ukončeny rokem 1903. Stavbu opět v duchu novorenesance vytvořil profesor průmyslové školy v Praze Václav Materka. Návrh počítal s obrovskou kopulí a nakonec se ukázal jako příliš nákladný a neuskutečnitelný. Za I. světové války spolek činnost přerušuje. Na své plány navazuje až roku 1925. 

Arcibiskup František Kordač pověřil nastupujícího faráře Stanislava Pilíka uskutečněním stavby. Materka navrhl železobetonovou stavbu a zpracoval k ní dokumentaci. Jenže arcibiskupská konzistoř vypsala novou architektonickou soutěž. V ní se sešlo 52 (!) návrhů. R. 1928 byl vybrán po užším finále projekt Josefa Gočára. 

Podle něj byl nejdříve zrušen hřbitov a exhumované ostatky uloženy do pohřební krypty budoucího kostela. Protože se blížilo svatováclavské milenium, zesílil tlak na realizaci. Kostel firma inženýra Zavorala postavila v rekordním čase 11 měsíců na přelomu let 1929 - 30. 

Projekt kostela mistrně počítal se svažujícím se terénem. Vstupní monumentální schodiště zaujímá celou šířku stavby a vede do obrovité předsíně. Hlavní vchod do lodi je trojdílný se dvěma pilíři, které podepírají mohutnou hmotu věže. Celá stavba je trojlodní, uzavírá ji půkruhové kněžiště. Půdorys má tvar obdélníku, nikoli ale přesného. Stavba se směrem do zadní části zužuje a zároveň v ní přibývá světla, které dovnitř vstupuje širokými okny. Boční lodi nemusely být od hlavního prostoru odděleny sloupy, což byla výhoda železobetonové konstrukce. 

Ve strohém  interiéru nejsou žádné zbytečné dekorace, přesto se na něm podíleli význační umělci své doby. Autorem kříže na hlavním oltáři a reliéfu na oltáři českých patronů v pravé boční lodi je Čeněk Vosmík. Okno s vitráží se svatým Václavem na koni v závěru presbytáře navrhl Josef Kaplický. Autorem levého postranního oltáře Panny Marie je Karel Pokorný, oltář Srdce Páně naproti němu je dílem Josefa Kubíčka. Opukovou křížovou cestu na stěnách vytvořil Bedřich Stefan.

Kostelu dominuje obrovská, 56 m vysoká věž s čelní stěnou zasklenou luxfery a zvonicí, do níž bylo roku 1930 umístěno 5 zvonů, které ulil Rudolf Perner. Ty ale byly za II. světové války zrekvírovány a dva nové byly na kostele umístěny až roku 1995. Vyrobila je dílna rodiny Dytrychových z Brodku u Přerova. Na vrcholu věže v noci svítí opaxitový kříž. 

Podle původního projektu byl ve věži vytvořen prostor pro sochu sv. Václava, která sem byla ale umístěna až 28. 9. 2010. Podle návrhu Bedřicha Stefana z roku 1929 ji vytvořil Jan Roith. 

Kostel je cennou památkou českého funkcionalismu - konstruktivismu. Stavba vyniká čistotou linií a tvarů. Velmi hodnotný je také okolní parkový prostor. 

Podle:

kostel sv. Václava - Památkový Katalog, 15. 1. 2025

Kostel svatého Václava (Vršovice) – Wikipedie, 19. 1. 2025

Mudrová, I. (2005): Prahou s otevřenýma očima II., Nakladatelství Lidové noviny Praha, s. 243