Lom Prastav v Praze-Holyni

Lom Prastav v Praze-Holyni je lákadlem pro turisty a jedinečnou lokalitou pro odborníky-geology. Od 80. let 20. století je mezinárodním parastratotypem (doplňujícím standardním profilem) hranice mezi spodním a středním devonem. 

Než začnete číst o lomu Prastav, můžete si prostudovat text o ještě významnějším stratotypu na našem území - o Klonku u Suchomast. To je jen další příklad, v okolí Prahy je jich několik. 

Proč geologové stratotypy vyhledávají a vyhlašují?

Potřebují vyhledávat nerostné suroviny a také popisovat život v dávné minulosti naší Země. K tomu potřebují profily. Profil usazenými horninami musí být jednoduchý, bez vrás a zlomů, pokud možno přirozený (nikoli v lomu) a má v něm být zaznamenána dlouhá, nepřerušovaná sedimentace na dně bývalého moře. A nakonec - geologové si své naleziště musejí obhájit před kolegy z celého světa, nejdříve na menších jednáních a pak na celosvětovém jednání geologů. 

Přesně tohle profil v lomu Prastav splňuje. Stal se pomocným profilem pro podobnou lokalitu u Wetteldorfu v Eifelu v Německu a schválen byl na zasedání Subkomise pro stratigrafii devonu v Binghamptonu v USA roku 1983. Je to vysvědčení i pro českou geologickou vědu, která se drží na světové špičce. 

Vrstvy v lomu jsou výřezem severozápadního křídla obrovité synklinály (tvaru vrstev do písmene U nebo širokého V), sklánějí se k jihu a jihovýchodu, mladší jsou v pohledu od silnice v pravé části, starší vlevo. 

V lomu jsou odkryty dvě stratigrafické jednotky: třebotovské vápence budují severozápadní stěnu a většinu čelní, tj. jihovýchodní stěny. Tyto vápence jsou lavicovité, světle šedé, s velkých podílem organických částic, např. článků lilijic. Vznikaly na dně klidného, hlubokého moře. Nacházejí se tady pohromadě zkameněliny organismů, které obývaly dno moře  i schránky živočichů původně aktivně plovoucích nebo jen unášených vodou, tzn. schránky tentakulitů, ostrakoidů, hlavonožců, ramenonožců, korálů, lilijic i trilobitů a mlžů. 

Nad nimi jsou uloženy chotečské vápence, které jsou tenčeji vrstevnaté a v nezvětralém stavu tmavě šedé. Ukládaly se v prostředí, ve kterém se měnil směr a rychlost mořských proudů. Na zkamenělinách je patrný transport, schránky jsou často rozlámané, např. krunýře trilobitů nejsou nacházeny celistvé. 

Profil má podle geologů zásadní přednost v tom, že ve vrstvách se společně nacházejí všechny hlavní živočišné skupiny, které žily v devonu, takže podle profilu lze provádět srovnání s jinými nalezišti ve světě. 

Hranici mezi spodním a středním devonem geologové určují podle prvního výskytu (střednědevonského) konodonta Polygnathus costatus partitus. Ostatní živočichové se víceméně vyskytovali na obě strany od hranice, tj. ve spodním i ve středním devonu. Ani podle barvy, ani podle vrstevnatosti laik (ale ani odborník) hranici nepozná. Viz náš obrázek ve fotogalerii s naznačenými hranicemi. Vpravo od čárkované čáry jsou chotečské vápence, vlevo třebotovské. Důležitější je ale hranice naznačená plnou čarou. Vpravo je střední devon, vlevo spodní devon. 

Vápence těžené v lomu Prastav nebyly příliš kvalitní. Zpracovávaly se ve vápence u železniční zastávky Holyně. R. 1933 tu bylo zaměstnáno 6 lidí, měsíční produkce vápna byla asi 300 vagonů. 

Rok zahájení těžby v lomu Prastav a v drobnějších lomech v okolí neznáme. Jen podle popisu Joachima Barranda předpokládáme existenci dobývání vápence u Holyně už za jeho života. Barrande totiž píše o zkamenělinách z Holyně, které nemohl získat povrchovým sběrem. Ještě roku 1933 těžba probíhala, za II. světové války ale už nikoliv. 

Příroda v okolí je chráněna v rámci národní přírodní památky U Nového mlýna. Na slunných místech (stepi a lesostepi) tady rostou mnohé druhy chráněných rostlin. V lomu samotném je to např. zvonek Campanula gentilis či devaterník Helianthemum canum. Vzhledem k nepřístupnosti terénu je lidé nijak moc neohrožují, frekventovaná stezka vede na opačném břehu Dalejského údolí a tak ochránci přírody se jen starají, aby slunné lokality příliš nezarůstaly, zvláště pak cizorodými dřevinami, např. borovicí černou a akátem. 

Podle:

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 162

Maloplošná zvláště chráněná území, 14. 1. 2025