Motolský ordovik

V Praze – Motole měli geologové k dispozici několik hezkých odkryvů, ale intenzívní zástavba je pohltila. Jeden profil, takřka učebnicový, se zachoval v zářezu železniční trati mezi stanicemi Praha  Stodůlky a Praha – Zličín. Je dostupný od silnice, která vede z Motola do Stodůlek, ale pro jeho návštěvu pohyb v kolejišti nemůžeme doporučit, i když na trati je velmi slabý provoz.

Pojďme popsat geologický profil, přírodní památku Motolský ordovik.

Jsou tady odkryty příkře postavené, místy až překocené ordovické vrstvy, které geologové řadí ke třem jednotkám.

Dobrotivské souvrství je tady usazeno o mocnosti asi 100 m, je nejstarší a v profilu nejzápadnější. Jsou to černošedé břidlice s drobnými šupinkami slídy. Jsou v nich vyvinuty konkrece, které původně obsahovaly vápenaté minerály, ale zvětrávací procesy je odstranily, takže zbyl jen jíl a písek. V konkrecích lze najít fosilie drobných živočichů původně obývajících dno moře, charakteristickou faunou je tady trilobit Bergamia praecedens, jsou tu i mlži a schránky hyolitů. Výskyt ale není hojný, takže lze usuzovat na prostředí s malým pohybem vody nepříznivém pro bohatý rozvoj organismů.

Řevnické křemence tvoří střed zářezu o mocnosti asi 30 m. Jsou to silně lavicovité, někde tenčeji deskovité, světle žlutavé jemně písčité horniny. Vůči dobrotivským břidlicím je hranice nápadně ostrá a svědčí o náhle změně sedimentačních poměrů. Místo jílů, z nichž vznikly dobrotivské břidlice, se začal usazovat písek. Ten se zpevnil tmelem v křemenec. Na rozdíl od naleziště křemenců u městské části Dubeč, které zůstaly ve zpevněném stavu, zde došlo ke zpětnému pochodu, pevný tmel byl zvětráváním vyplaven a vznikl druhotný pískovec.  

V řevnických křemencích geologové našli ve směru kolmém na vrstevní plochy 2 až 4 mm silné chodbičky, které do horniny „vydlabali“ červi – skolité. Ti obývali ve velkém množství příbřežní písčiny. Prohlubeniny v křemencích o větších průměrech až 50 mm jsou stopami po lezení jiných živočichů, ale misky o průměru až 50 cm jsou dokladem zvětrávání.

Svrchní vrstvy řevnických křemenců jsou obohaceny vložkami tmavých prachovců, což je doklad skutečnosti, že se opět změnily sedimentační poměry a místo písku se začal ukládat jíl. Hranice oproti dalším vrstvám je opět ostrá.

Libeňské břidlice se nacházejí ve východní části zářezu. Jsou pohledově stejné jako dobrotivské souvrství. Paleontologicky jsou ještě chudší, trilobiti, ramenonožci a korýši tady byly nalezeni jen v malém množství. Břidlice jsou dokladem usazování ve velké hloubce moře. 

Podle:

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, str. 65