Šalounova vila

Šalounova vila stojí v Praze 10 na Vinohradech ve Slovenské ulici. Nechal si ji podle vlastního návrhu postavit Ladislav Šaloun (1870-1946), všestranně činný výtvarník a pedagog, ale především zakladatel moderního českého sochařství.  

V letech 1908-10 si Šaloun nechal nejdříve postavit ateliér. V něm si naplánoval pracovní prostor pro zhotovení pomníku Mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí, když předtím vyhrál související soutěž. 

V té době byl již známým a oceňovaným umělcem a dostával prestižní zakázky. Za všechny uveďme alespoň dva obří figurální reliéfy kolem hodin a mužské a ženské páry pod balkony na obou věžích Fantovy budovy pražského hlavního nádraží a také sousoší Evropa ve stejnojmenném Grandhotelu na Václavském náměstí.  

Průčelí secesně pojatého ateliéru ve směru do ulice je členěno vysokými okny, nad která vystupuje atika s prolamovaným zábradlím. U bočního vchodu je reliéf klečícího muže a ženy s orlem - Pozdrav slunci s verši Otokara Březiny: "Ty víš, jak rád bych Tvoje slunce zřel, tož nediv se, že hoří v písni mojí. Tys pane chtěl.". Nad vchodem se na celý svět mračí reliéf búžka Pana, který dodává domu mystický, až strašidelný ráz. Uvnitř si slavný sochař vyprojektoval oválnou pracovnu, velký a malý ateliér, takže se po kolaudaci v únoru 1911 mohl přestěhovat z dosavadního působiště na Václavském náměstí, aby v odpovídajících prostorách mohl sestavit rozměrný pomník. Předtím bydlel s manželkou Julií a dcerami Růženou a Martou na Vinohradech v ulici U Tržnice. Kromě pracovny a ateliérů měl Šaloun v interiéru ještě zařízenu Slováckou jizbu s lidovým nábytkem a keramikou. 

Ateliér určitě v okolní zástavbě působil jako zjevení, neboť široko daleko se podobná architektura nevyskytuje. 

Ke stavbě už tehdy patřila velká zahrada, kterou si umělec také přizpůsobil. Byly v ní umístěny ozdobné vázy, rosarium, bazén a altán v italském stylu. 

V ateliéru se ještě před jeho dokončením a samozřejmě i potom scházely významné osobnosti tehdejšího kulturního života. Chodívala sem pěvkyně Ema Destinnová, houslista Jan Kubelík, malíř Alfons Mucha, spisovatel Alois Jirásek, básníci Jaroslav Vrchlický a Josef Svatopluk Machar a kněžna Collloreda-Mannsfeldová. Někteří autoři tvrdí, že sešlosti měly charakter spiritistických seancí. 

Roku 1934 nechal umělec postavit obytnou část, tentokráte v puristickém, strohém duchu, čímž byla vila dokončena. Autorem projektu byl Šalounův zeť, architekt Jaroslav Černý. 

Přestože Ladislav Šaloun prožil na okraji Vinohrad stěžejní část života, stále se ve vzpomínkách i fakticky stále vracel na Staré Město, kde se narodil (v Týnské ulici). 

V 80. letech 20. století Šalounovi potomci prodali ateliérovou část vily státu, dnes ji vlastní Akademie výtvarných umění, která ji od státu koupila r. 2001 ve značně zchátralém stavu. Zbylá část vily má soukromého vlastníka. 

Dědicové darovali Šalounovu pozůstalost, tj. asi 50 skic a modelů, Národnímu muzeu v Praze.

Rekonstrukce ateliérové části proběhla v l. 2006-07. 

Vila není běžně veřejnosti přístupná, občas bývá otevřena při zvláštních příležitostech. V nájmu tady sídlí různé subjekty. 

Podle:

Šalounův ateliér se otevírá | Česko | Lidovky.cz, 9. 2. 2025

Šalounova vila – Wikipedie, 9 2. 2025

Veřejnosti nepřístupná Šalounova vila: Místo, kde se tvořila díla, která dodnes berou dech i spiritistické seance | Blesk.cz, 9. 2. 2025

Šalounova vila - Památkový Katalog, 9. 2. 2025

Mudrová, I. (2005): Prahou s otevřenýma očima, Nakladatelství Lidové noviny Praha, s. 236