Sokolovna v Praze-Uhříněvsi

Sokolovna v Praze-Uhříněvsi má velmi zajímavé dějiny vzniku.

Tělocvičná jednota v Uhříněvsi byla založena r. 1891. Do roku 1893 využívala ke cvičení letní sál restaurace Františka Kolihy. Technický stav budovy ale nebyl vyhovující, takže ji majitel musel zbourat. Mezi členy jednoty vznikl návrh postavit vlastní tělocvičnu. Její financování a rychlost výstavby můžeme považovat za unikátní. 

Nejdříve byl ustaven stavební odbor, který vydal 1000 ks dluhopisů, každý v hodnotě 5 zlatých. Byly rychle prodány. Dále byly k dispozici zisky z plesů, akademií a tanečních zábav. K postavení tělocvičny ovšem tyto finance zdaleka nestačily a tak se zdrojem financování staly půjčky, za které ručili movití členové jednoty, a to starosta Sokola Jan Mencl, starosta obce Jan Srb, nájemce pivovaru Alois Tichý a dále Jindřich Pačes a Josef Nykodým. 

Jednota na jaře 1894 koupila pozemek a v prosinci od pražského architekta Eduarda Sochora získala projekt. Náklady byly odhadnuty na 7500 zlatých. Kromě půjčky další finance věnovala obec, místní cukrovar, záložna a další podniky. Jednota začala kupovat stavební materiál, svoz koňskými povozy si zajišťovali členové sami. Stavbu vedli starosta jednoty Jan Mencl, učitel František Prkno, radní Antonín Semanský a dále Antonín Valter. Dne 30. srpna byla sokolovna slavnostně otevřena.  

Do té doby v jednotě existoval jen mužský odbor, nicméně ženy chtěly také cvičit. Fakticky začaly až r. 1910 pod vedením starostky Vlasty Tiché. Roku 1916 se sloučily s muži a rovnoprávně se podílely na činnosti jednoty. Náčelnicí se stala Marie Jiřinová (r. 1920). Funkci vykonávala až do doby, kdy nacisté činnost jednoty zakázali. 

V téže době místní dějiny zaznamenávají další finanční zajímavost. 

Po r. 1918 se do Sokola začalo hlásit velké množství nových zájemců o cvičení. Sokolovna přestávala kapacitně stačit. Roku 1921 členové ustavili stavební odbor pro vyřešení situace, ale otázku financování se mu nepodařilo vyřešit. R. 1924 valná hromada založila Družstvo pro vybudování nové sokolovny, které si předsevzalo získat pro stavbu finanční prostředky. Hlavní iniciátorem těchto snah se stal Zlatko Bilian, pozdější ředitel Školního zemědělského závodu (což je dnes Výzkumný ústav živočišné výroby). 

Počátkem roku 1925 mělo družstvo 253 členů, někteří z nich ani nebyli členové Sokola. 

Hlavním zdrojem příjmů se mělo stát promítání filmů v sokolovně. Současně byl oživen dramatický odbor, základ činnosti budoucího úspěšného divadelního spolku. Pro existenci biografu ale bylo nutno sokolovnu upravit a počítat s tím, že sokolové v době promítání nebudou cvičit. 

U zadního vchodu byla postavena promítací kabina, promítací plátno bylo umístěno na stěnu s hlavním vchodem. Pro divadelní představení bylo vždy postaveno pódium u stěny s plátnem. Po každém představení se ale pódium muselo odstranit. Sokolům sice přicházely peníze, ale museli slevit z počtu hodin, kdy mohli cvičit. Potíž částečně vyřešili vybudováním letního cvičiště na získaném pozemku u obory za dnešní základní školou. Postavili si tady šatny a kuželník, poté i atletickou dráhu, kurty pro odbíjenou a tenis. Hřiště bylo vybudováno r. 1926. 

K promítání filmů tehdy byla zapotřebí licence, kterou Sokolům pomohl získat jejich člen a současně odborný rada ministerstva vnitra Emil Rathouský. Divadelní odbor vedl akademický malíř Jindřich Bubeníček. Biograf vedl Václav Podracký. Zajímavostí bylo, jak tehdy přistoupil k promítaní němých filmů činovník Antonín Salač. Sestavil hudební skupinu, která k k filmům při promítání hrála doprovod. Činovníci vykonávali práci v jednotě a funkce bez nároku na odměnu. 

Biografickou licenci Sokolové obdrželi v červenci 1925 a v září promítali první film. Zvolili český titul Za svobodu národa. Všech 238 míst v sále bylo obsazených. 

Náklady na promítání filmů ale byly vysoké a tak se jednotě nepodařilo v předpokládané době získat potřebnou výši finančních prostředků. Rozhodovali se, zda přistavět novou sokolovnu na letním cvičišti nebo zvolit přístavbu ke stávající sokolovně. Předpokládali, že nový promítací a divadelní sál přinese větší výnos a že starou sokolovnu budou používat hlavně pro cvičení. Od obce zakoupili další pozemek a ještě víc se zadlužili. 

Člen jednoty ing. arch. Kredba vypracoval projekt na přístavbu spojenou se starou budovou. V srpnu 1930 byla schválena půjčka u místní Občanské záložny, kterou krylo 28 členů jednoty, kdy každý ručil za 28 000 Kč. Všichni členové Sokola se zavázali k roční dani 40 Kč nebo složili jednorázově 800 Kč. Místní pivovar půjčil 50 000 Kč. Stavbu vedl Karel Rathouský, který dal práci hlavně nezaměstnaným v době hospodářské krize. Výstavbu zvládl od zimních měsíců do září 1931. 

Za zmínku stojí, že slavnostního otevření se osobně nemohl zúčastnit zakladatel jednoty z r. 1891 Ota Bubeníček. Ale ostatní členové slavnostně četli jeho vzpomínky. Také přečetli znění listu, v němž připomněli práci těch, kteří se zasloužili o stavbu. List poté vložili do schránky, kterou vsadili do kamene z Děčína, rodiště Miroslava Tyrše. Kámen zazdili v hlavním sále. Když byla sokolovna počátkem 21. století adaptována, kámen byl vyjmut a se schránkou i listem dnes patří k nejvýznamnějším exponátům uhříněveského muzea. 

Nový biograf už disponoval zvukem. Jako první se od 3. do 5.10. 1931 promítal český film Fidlovačka. Divadlo zahájilo činnost v nových prostorách uvedením hry Naši furianti. Výpravu a dekorace obstaral Jindřich Bubeníček, radního Buška hrál bez nároku na honorář člen činohry Národního divadla Jan Vávra. 

Za II. světové války nacisté činnost Sokola zastavili a majetek "zajistili". R. 1945 Sokolové činnost obnovili, v l 1948-89 existovali pod názvem Tělovýchovná jednota Sokol Uhříněves. Po roce 1989 byla činnost Sokola obnovena až r. 1992. V rámci nových poměrů se už ale nepodařilo zajistit tak bohatou činnost a s takovým nadšením jako před válkou. Provoz sokoloven se stal velkým problémem a tak městská část Uhříněves budovu koupila a Sokolům starou budovu za symbolickou částku pronajímá. V l. 2006-09 obě budovy prošly náročnou generální rekonstrukcí. V bývalé nové sokolovně bylo vybudováno multikulturní divadlo U22. Měli ho v nájmu různí lidé, v l. 2012-14 Bolek Polívka. Dnes je v něm Dům dětí a mládeže. 

Až budete mít chuť vyrazit do Uhříněvsi za kulturou, pak vězte, že návštěva U22 je velkým zážitkem. 

Podle:

Historie :: Telocvicna-jednota-sokol-uhrineves, 17. 3. 2025