Sulava

Nepatrná vyvýšenina Sulava u Černošic je dokladem činnosti tercierní (třetihorní) řeky, která tekla podél severozápadního úpatí Hřebenů, v místě dnešní Prahy se do široka rozlévala a poté tekla směrem k podkrušnohorským pánvím. Její usazeniny na Sulavě tvoří vrstvy o mocnosti až 20 m.

Horniny na Sulavě jsou zbytkem vodorovně uložených písčitých sedimentů, které vyplňují korytovitou depresi v ordovických horninách.

Odkryvy terciérních uloženin na Sulavě, o nichž poutavě píše Ivo Chlupáč ve své knize Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí jsou minulostí nejen geologickou, ale i novodobou.

Odkryvy písků byly učiněny v několika lomech při silnici z Radotína do Třebotova, na Sulavě se jednalo o střídání poloh červenohnědých, žlutohnědých a světle šedých písků a štěrků. Místy se vyskytovaly i jílovité složky. Říční sedimenty měly různou zrnitost a často se klínovitě překrývaly. Ve štěrkovitých polohách převládaly křemenné valouny, z jejichž dokonalého zaoblení se dalo odvodit, že v řece prodělaly dlouhý transport. Rezavé zbarvení písků bylo způsobeno oxidy železa. 

Ty se vylučovaly z roztoků , které prosakovaly propustnými písčitými sedimenty. Tam, kde roztoky narazily na méně propustné jíly, zatlačily oxidy původní tmel jílovců a pískovců. Vznikly železité pískovce. Často se nalézaly na dnech pískoven, dokonce v nich ještě zůstaly úlomky terciérních dřev nebo zbytky rostlin - vrby, břízy, lísky, jilmy, skořicovník, tisovec a další rostliny, podobné dnešním, avšak z teplejšího klimatu než je v současném okolí Prahy. 

Jinou horninou v pískovnách byly křemence, kde původní tmel byl nahrazen oxidem křemičitým. 

Zajímavé naleziště třetihorních písků na Sulavě je již minulostí. V lednu roku 2025 jsme při redakční návštěvě zjistili, že lokalita je zavezena různým materiálem a dochází tady k rekultivaci. Protože Sulava nebyla chráněným územím, patrně je rekultivace tohoto typu legální a naleziště bude pro geologické poučení a výzkum ztraceno. 

Podle:

Významné geologické lokality, 7. 6. 2025

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia, s. 220