Zámek Ctěnice

Nejstarší zmínka o Ctěnicích pochází snad z r. 1235, v níž se píše o Sulislavu ze Ctimic, ale jedná se o nepravou listinu a název se může vázat i na Čimice.

Později, r. 1654, se vyskytuje i název Stěnice a r. 1369 i Scimice. Na Müllerově mapě z r. 1720 jsou uvedeny Stienetitz a v 19. století Čtěnice.

V privilegiu Řehoře X. z r. 1273 se Ctěnice uvádějí jako majetek Strahovského kláštera.Ve 14. století tady hospodařili pražští měšťané. Tvrz ve Ctěnicích stávala jistě již r. 1372, kdy ji kupuje Jan Zeiselmeister, pražský měšťan. Tvrz byla založena na půdoryse tvaru pětiúhelníka s malým nádvořím, od okolního terénu byla oddělena příkopem. Dovnitř se vstupovalo věží. R. 1421 majetek tvrze zabrala pražská obec a do užívání ji dala Martinu Zumbergerovi. R. 1435 je datace, kdy existuje jistá Barbora ze Ctěnic a její manžel Jakub.

Od roku 1502 po dobu asi 70 let patřily Ctěnice Hrzánům z Harasova. Pravděpodobně Mikuláš z Harasova nechal r. 1550 přestavět budovu tvrze na renesanční zámek. Na nádvoří vystavěl arkády a upravil věž. Poté se majitelé velmi často střídali.

V 18. století Windischrätzové zámek přestavěli do dnešní podoby ve stylu klasicizujícího baroka. Vstupní věž opět upravili, tentokráte snížili osmiúhelníkové patro. Nechali ji zakončit trojbokým štítem, cibulovou střechou a lucernou. Pětiúhelníkový půdorys zůstal zachován. Budova stojí na pískovcovém podloží, k okolnímu terénu je dvoupatrová. Má valbovou střechu. Vnější fasáda je členěna lizénami. Na nádvoří jsou nápadné slepé pilířové arkády. Ke vjezdu ve věži vede klenutý most přes příkop. V 19. a 20. století se majitelé opět velmi často měnili. Od roku 1849 do počátku 20. století patřil zámek rodu vídeňského velkoobchodníka Schöllera.

Zámecký areál ve Ctěnicích dnes patří hlavnímu městu Praze. Je velmi rozsáhlý. Město zde provozuje malé, ale pozoruhodné muzeum. V přízemí je umístěna nesmírně zajímavá expozice o archeologických nálezech z okolí, zejména z Přezletic a rondelu z Vinoře. Dále se tady můžeme dozvědět informace o místních dějinách. Pozorné návštěvníky upoutá zbytek malovaného trámového stropu. V prvním patře je v osmi sálech muzeum řemesel. Předměty zde vystavené jsou vysoké umělecké kvality. Hlavním tématem jsou ukázky činnosti cechů, jejich pokladnic, praporů a samozřejmě výrobků. Část expozice je interaktivní a v části se můžeme dozvědět, jak se řemeslníci do různých seskupení sdružují dnes. Muzeum je otevřeno v pátek až neděli od 10 do 18 hodin. Základní vstupné r. 2025 činilo 150 Kč. 

Severně od zámku se u potoka rozprostírá hezký park s atrakcemi pro děti. Na noc ho správci zavírají.

Další částí areálu jsou konírny, jejichž prostory si pronajímá jezdecký spolek a také kočárovna. Část prostor slouží jako kanceláře, v části se mohou konat kulturní a společenské akce.

V budově bývalé sýpky sídlí hotel Pytloun a bistro.

Areál leží na trasách cyklistických výletů, okolím vedou cyklostezky a cyklotrasy a je docela dost znám a navštěvován. Ač leží na území hlavního města, působí naprosto venkovským dojmem. Nedoléhá sem zvuk silnic a dálnic ani železnic, tak uvidíme, jak se to změní s dostavbou severní části Pražského okruhu. 

Podle:

Holec, F. (1988): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. Praha a okolí, Svoboda Praha, str. 23