Papežský palác v Avignonu

Papežský palác v Avignonu (Palais des Papes) je jednou z nejvýznamnějších gotických staveb v Evropě. Také je hlavním symbolem období, kdy papežové místo v Římě sídlili v tomto jihofrancouzském městě. Období se nazývá  tzv. avignonské zajetí církve. Palác se nachází v historickém centru města Avignon a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Mezi francouzským králem Filipem IV. Sličným a papežem Bonifácem VIII. se na začátku 14. století rozhořel prudký spor, který vedl k rozkolu mezi Svatým stolcem a Francií. Spor vyústil ve skutečnost, že král si podmanil sbor kardinálů, volitelů papeže, takže po smrti Bonifáce byl za papeže sice nejdříve zvolen Benedikt XI., ale ten po krátkém pontifikátu umírá. Pak byl r. 1305 zvolen Francouz. Filip IV. hodlal z církve vytvořilt vlastní mocenský nástroj. 

Klement V. byl původně arcibiskup z Bordeaux.  Papežem byl v l. 1305-14, do Avignonu se stěhuje r. 1309. Předtím se ale už vůbec neobjevil v Římě, vysvěcen byl v Lyonu. Údajným důvodem zakotvení v Avignonu bylo Klementovo chatrné zdraví, ale skutečným obava z nestability, rozbrojů a politických tlaků v Itálii rozdrobené na velké množství malých státečků. Francie byla naopak silným jednotným státem a papež byl zcela pod vlivem francouzského krále Filipa IV. Palác ještě v té době nestál a ani se nezačal budovat. Klement V. bydlel ponejvíce v dominikánském klášteře. 

Pro Francii i pro církev bylo přesídlení výhodné. Papež byl pod ochranou silné země, Francii se zase dostávalo přítomností papeže ohromné prestiže. Hlavní výhodou pro Francii ale byly podíly na příjmech papežské kurie, které během 14. století závratně rostly. Z Avignonu bylo také blíž než z Říma do těžiště křesťanského světa, tj. do zemí ve směru z Itálie "za" Alpami.  

Papež Jan XXII., vl. jménem Jacques Duèse, bývalý avignonský biskup, zkušený muž s mnoha právními znalostmi, vládl církvi v l. 1316–1334. Upevnil moc kurie a zahájil přestavbu biskupského paláce. Na počátku pontifikátu měl v pokladně "jen" 70 000 zlatých, ale během něj bohatství narostlo na roční příjem až 228 000 zlatých, takže r. 1334 bylo v pokladně okolo 4 000 000 zlatých. Papež ale vedl války s Ludvíkem Bavorem i v Itálii, takže většinu částky utratil ještě za svého působení v čele církve. A to si ani nepostavil "pořádný" palác.  

Jak je možné, že církev na začátku 14. století po přesunu centrálního aparátu do Avignonu tak zbohatla?

Jednoduše. Centrální správa v Avignonu důsledně vybírala v celé Evropě poplatky a nové zavedla. Do té doby nebyly jednotlivé církve evropských zemí vázány velkými finančními závazky k papeži. Ale jakmile se církve začaly osamostatňovat od světských donátorů, hledaly vzájemně výhodnou podporu v centru, tedy v Avignonu. Tam úředníci vedli přibližně stejně nákladný život jako šlechta. Nemohli přitom poplatky vybírat na území, které papeži patřilo, tedy v Itálii, proto sáhli k reorganizaci výběru peněz. 

Novinkou se např. stal poplatek, kdy kněz, uchazeč o určitou faru nebo jiné církevní území platil za to, že po smrti současného držitele se stal jeho nástupcem. Poplatky území silně vyčerpávaly a další papežové se stali na nich zcela závislí. Z kardinálů se postupně stali úředníci. Aparát v Avignonu zhotovoval důležité listiny a rozesílal je po celé Evropě. Úředníci vysílaní Avignonem do jednotlivých biskupství měli často vyšší pravomoci než biskupové. Avignonský centralismus byl dokonán a bylo zřejmé, že se neobejde bez nového sídla. 

Výstavba paláce začala r. 1335 za papeže  Benedikta XII., který vládl církvi v l. 1335-42 a který nechal postavit tzv. Starý palác (Palais Vieux). Stavbu nechal provést podle architekta Pierre Poissona, dále se podíleli architekti Jean de Louvres a Bertran Nogayrol. Výzdobu měl na starosti Matteo Giovanetti z Viterba (asi 1300-69), umělec, který měl titul papežova malíře. Palác je usazen na skále nad řekou Rhonou, je s vysokými zdmi dominantou města s hlavní věží, symbolem papežské moci. Palác byl při pohledu zvně spíše pevností a také chránil osobu papeže a centrální bohatství církve. Uvnitř ale spíše připomínal nádherný zámek. 

Benediktův nástupce Klement VI. byl papežem v l. 1342-52. Byl výjimečným mužem, protože z Avignonu učinil evropské centrum politiky i kultury. Reformoval církevní řády a dále posílil církevní správu. Připojil gotický elegantní Nový palác (Palais Nouveau), čímž vznikl monumentální komplex s krásnou výzdobou v podobě fresek, vitráží, zlatnických prací, dekorací, nábytkového vybavení a nástěnných maleb. Město Avignon koupil od královny Jany Neapolské. Výslednou plochou 15 000 m² je dodnes největším gotickým palácem v Evropě. 

Papež Inocenc VI. vládl církvi v l. 1352-62. Pokladnu oslabil svými aktivitami jako stavitel, vedl neúspěšné války v Itálii. Na druhou stranu posílil obranu města. Vedly ho k tomu obavy ze stoleté války. Také nechal r. 1356 postavit Chartreuse de Villeneuve, kartuziánský klášter nacházející se ve městě Villeneuve-lès-Avignon. Jeho nástupce nachází státní pokladnu zcela prázdnou. 

Papež Urban V. začal vládnout r. 1362. Pokusil se vrátit do Říma. R. 1367 tam opravdu odešel, ač mu to kardinálové nedoporučovali. Kvůli nepřátelské situaci se r. 1370 do Avignonu vrací. Krátce poté umírá. 

Jeho nástupce Řehoř XI. (1370-1378), synovec Klementa VI., obratný diplomat,  r. 1377 vrací papežství do Říma. Tím končí avignonské zajetí. Pro dějiny Evropy je určitě škodou, že vládl jen krátce. Neměl čas na uplatnění svých schopností. Po jeho smrti začíná vážná nástupnická krize, jedna z nejrozsáhlejších, která ovlivnila na dlouhou dobu dějiny Evropy. 

Zatímco v Itálii si kardinálové zvolili za papeže Itala Urbana VI., francouzští disidentští kardinálové odcházejí do Fondi a tam si volí svého papeže Klementa VII. Ten se vrací do Avignonu (má kam, honosný palác stále stojí), kde mj. zakládá klášter celestinů. Vládne v l. 1378-94. Oba muži vzájemně vystupují nepřátelsky, navzájem se vylučují z církve a evropské země se rozdělily podle toho, které měla ke "svému" papežovi bližší vztah. Rozkol pokračuje i po smrti obou papežů a trvá 39 let. Prestiž papežského úřadu klesla na nulu, jednu dobu dokonce vládli tři papežové, pořádek do události vnesl až kostnický koncil r. 1417, který po dvou letech jednání namísto římského papeže a avignonského vzdoropapeže zvolil třetího papeže Martina V. 

Vzdoropapež Benedikt XIII. se odmítl závěrům kostnického koncilu podřídit. Svůj život nakonec dožil ve dnešním Španělsku na hradě Peniscola pod ochranou aragonského krále. Poslední vzdoropapež Klement VIII. již neměl pro Evropu žádný význam, v Avignonu nežil a Martina V. uznal jako papeže roku 1429. Tím schizma definitivně končí. 

Pro Česko je nepochybně zajímavé, že palác navštívil Karel IV. Jeho návštěvu tady připomíná panovníkova busta, kopie Parléřovy práce. 

V Čechách mezitím probíhá husitská revoluce, díky níž se mění středoevropské dějiny nezávisle na tom, co se zrovna dělo v Avignonu. Ten se na dlouhá léta stal sídlem papežských legátů (vyslanců, často s rozsáhlými pravomocemi a důležitými úkoly, např. založení biskupství)

Během Velké francouzské revoluce byl palác vyrabován a jeho místnosti zůstaly prázdné. R. 1810 byl přeměněn na kasárna. Veřejnosti byl otevřen počátkem 20. stoeltí. 

Architektonicky je palác spíše pevností, jak jsme již naznačili. V masívních zdech z kamenných kvádrů je umístěno množství střílen. Horizontální otvory sloužily pro těžké zbraně, vertikální umožňovaly pohyb hlavní pušky dolů na útočníky.

Ze stavebního a uměleckohistorického hlediska si určitě při prohlídce všimnete pozoruhodností:

Sál konzistoře má rozměry 34 x 10 metrů. V době rozkolu církve tady zasedla nevyšší tribunál. 

Jídelna papeže s rozměry 48 x 10 metrů je nerozsáhlejším prostorem paláce. 

Kaple Chapelle Saint-Jean s částečně zachovanými středověkými freskami. 

Kaple Saint Martial je otevřená vzhledem ke křehkosti výzdoby jen výjimečně. 

Chapelle Clémentine délky 52 metrů, šířky 15 metrů a výšky 20 metrů. Zde se mj. konaly korunovace papežů. 

Jelení pokoj ve 4. patře na přechodu ze starého do nového paláce má překvapující světskou výzdobu s loveckými tématy. Klementovi VI. sloužil jako pracovna. Dlaždice z r. 1963 byly zhotoveny podle nalezených fragmentů originálu. 

Palác je přístupný veřejnosti, patří mezi 10 nejnavštěvovanějších památek Francie, prohlídka zahrnuje 25 místností. Palác slouží jako dějiště kulturních akcí. Návštěvníci si mohou zapůjčit tablet s virtuální prohlídkou, která ukazuje, jak palác vypadal ve své době slávy. 

Palais des Papes není ani klimatizovaný ani vytápěný. 

Otevřeno je celoročně každý den. Doporučuje se rezervace vstupu on line. 

Podle:

Prohlídka - Palais des Papes | Turistika v Avignonu, 9. 8. 2025

Papežský palác v Avignonu – Wikipedie, 9. 8. 2025