Abbaye de Sénanque

Opatství Sénanque je ikonickou budovou. Spolu s okolními levandulovými poli se impozantně rozprostírá v izolovaném údolí u vesnice Gordes v Provence. Název opatství pravděpodobně pochází z označení Sana Aqua, tj. zdravá voda. 

V předpisech cisterciáckého řádu bylo uvedeno, že kláštery se nesměly stavět "ve městech, vesnicích a venkovských statcích", proto si mniši vyhlédli místo dost vzdálené od ostatní civilizace s prostorem asi 1 km dlouhým a 300 m širokým u řeky Sénancole. Klášter Notre-Dame de Sénanque se tak stal čtvrtým cisterciáckým opatstvím založeným v Provence - po Aiguebelle, Silvacane a Le Thoronet. Patronem kostela se stal svatý Bernard. Píše se rok 1148. Už tehdy cisterciáci měli po Evropě roztroušených 350 opatství. Mniši přišli z opatství z Mázanu. Sénanque jim nabídlo veškerý materiál pro stavbu, hlavně kámen a dřevo. V době založení žádný klášter ale ještě nestál. 

Stavba probíhala nejprve v l. 1160-65, kdy v architektuře dominoval románský sloh. R. 1178 byl budován kostel, ale jeho dokončení proběhlo až r. 1200. To už stálo i mnišské křídlo, kapitula a sakristie. V l.1200-10 byla postavena jídelna a hygienické zázemí, dále severní a východní galerie křížové chodby. V letech 1215-20 bylo opatství dokončeno výstavbou jižního křídla. Celý proces tedy trval asi 60 let. Mniši - zakladatelé se otevření celé stavby nedočkali. Poznamenejme, že v téže době se na druhém konci Francie začíná stavět katedrála v Amiens a že nastupuje gotika. 

Místní šlechta, hlavně rodiny Agould Simiane de Gordes a páni z Venaque, mnichy bohatě podporovala. Bratři ochotně souhlasili třeba i s tím, že v klášteře byl pohřben světský muž, Geoffrey de Venasque. Jeho hrobka je ve východním transeptu. Ve 13.-14. století klášter rozšiřoval svůj vliv. Patřily mu 4 mlýny, 7 stodol, nemocnice v Arles, několik domů v LÍsle sur la Sorgue, Cavaillonu, Carpentrasu, Marseille, farma v Mausanne a hospic v Pernes les Fontaines. Mezi Mont Vetoux a Sisteronem mohli zaměstnanci kláštera pást dobytek. Komunita čítala asi 40 bratří. 

Na začátku 15. století na klášter tvrdě dopadly okolnosti stoleté války. Tok dotací od místní šlechty vyschl, obyvatelé umírali na nemoci. Roku 1439 zůstali v klášteře pouze tři mniši. Opat zvolený r. 1444 popisuje, že klášter byl v troskách a v podstatě zničen. 

Na začátku náboženských válek r. 1544 klášter přepadla ozbrojená skupina, jižní část kláštera byla vypálena, budova laických bratří zcela zničena, archivy spáleny. Dvanáct mnichů útočníci oběsili. 

Roku 1781, tedy ještě před revolucí umírá v Sénanque poslední mnich. Ale ten stejně už v klášteře nebydlel, takže revolucionářům nečinilo r. 1790 žádné potíže ve vlastní režii učinit soupis majetku. A pak následovalo rabování. Hrobku Geoffroye de Venasque revolucionáři otevřeli, křížovou chodbu znesvětili kladivem, ukradli dlažební kostky z podlah, kříž na kostele odstranili, snesli tři zvony a vytloukli erb opatského domu. 

Opatství pak bylo r. 1791 prodáno. 

Skupina mnichů ale r. 1854 klášter obnovuje. Roku 1857 soukromý majitel pan de Pluvinal souhlasil s postoupením svého majetku komunitě zastoupené opatem Barnouinem. Ten nechal zahájit opravu nebývalého rozsahu. Byly postaveny nové budovy, např. noviciát a hostinec rovnoběžný s jižní fasádou opatského kostela. V klášteře se pak usazuje 72 mnichů. Mezi nimi vynikal Jean Léonard (1815-1895), matematik a kněz vysvěcený v Nimes, kterého bratři měli velmi rádi.

Jenže r. 1880 mnichy na základě nového zákona proti řeholním kongregacím vyhnali z kláštera četníci. Bratři odešli na jiná opatství, tři z nich zůstali pod podmínkou, že se stali běžnými občany bez mnišského oblečení. Následovalo období, kdy mniši v klášteře střídavě žili a pak byli vyháněni. Roku 1926 nový majitel povolil návrat 12 mnichů a pak Sénanque bylo koupeno opatsvím Lérins.

Roku 1969 zůstali v Sénanque jen tři mniši, kteří na běžnou údržbu nestačili Odešli do Lérins a opat rozhodl klášter pronajmout soukromníkovi, firmě Berliet, která se zavázala k opravám. Dohodu tehdy podpořil i francouzský ministr kultury André Malraux. Komunita v Lérins prosperovala a mniši uvažovali o návratu do Sénanque, i když nájemní smlouva uzavřená na 30 let ještě nevypršela. R. 1988 Paul Berliet velkoryse klášter předal mnichům. 

Ti se z Lérins stěhují do Sénanque. 

Dnes se věnují pěstování levandule, olivovníků, chovu včel a pohostinským službám. Značné příjmy jim plynou z prodeje vstupného a upomínkových předmětů. Současně ale značné peníze spolyká údržba památky a zemědělských ploch. 

Pro návštěvníky jsou otevřeny opatský kostel, dormitorie, křížová chodba a kapitulní síň. 

Návštěvní dobu doporučujeme sledovat na webu. Obvykle jsou prohlídky organizovány v Po-So celodenně v půl až hodinových intervalech, v neděli jen odpoledne. Můžete si vybrat prohlídku s průvodcem nebo s automatickým Histopadem, v němž je text v 10 jazycích. Čeština mezi nimi není. Počet míst pro návštěvy je omezený, doporučujeme on line rezervaci. 

Základní vstupné činilo r. 2025 podle druhu prohlídky 8 nebo 8,50 euro. 

Pro vstup do klášterních budov zvolte vhodný oděv. Vstup na levandulová pole není dovolen. Nad opatstvím je zakázáno létat s drony. 

Podle:

Historie opatství Notre-Dame de Sénanque, 4. 9. 2025